Hradovánky
Umění ve veřejném - turistickém prostoru. To je obvyklé postavení umění na hradech a památkách vůbec. Jakkoli nemusí být (a není) komerční, nebo dokonce kýčovité, je tu jen jako doprovod. Skoro až jako občerstvení, které na hradě přece musí být také.
V roce 1983 si Skupina českých a slovenských surrealistů zvolila jako prostory pro svou výstavu Sféra snu hrad Sovinec na Bruntálsku. Mottem bylo: žádný tyran nemůže zakázat sny. Pak přišla Veřejná bezpečnost a výstavu zakázala. Výstava se neuskutečnila ani v roce 1994. Tenkrát však byly důvody podstatně jiné: místní lidé ještě dnes vzpomínají, jak se při změně správce a kastelána místo předchozích výstav koncetů (například Hany Hegerové) dostaly na hrad trhy téměř "vietnamské". Dnešní správce - Muzeum Bruntál - se společně s vůdčí osobností sovineckého dění, fotografem Jindřichem Štreitem přiklonilo k moderním expozicím, jako je ta současná surrealistická. Organizátoři využili specifické prostředí docela účelně. Stačí si jen nahlas přečíst některé ze snových textů, které doprovázejí obrazy a objekty, ozvěna se nese pod klenbou a podvědomá spojení přicházejí raz dva.
Na Bruntálsko jsem se vypravil z Prahy, tedy ze značné dálky. Při té příležitosti mě napadlo, kolik dalších hradů nabízí něco podobného, co by mě donutilo strávit den dlouhou cestou. České (moravské a slezské) hrady obecně modernímu umění dávají prostor v omezené míře. Při pohledu na nabídku kulturních akcí zjistíme, že se většina hradů snaží svou expozici doprovodit kulturními akcemi, zakotvenými ale v povědomí veřejnosti jako tradiční - patřičné nebo přímo historické. Skupiny historického šermu, někdy mše, koncerty ponejvíc tradiční nebo folkové hudby. Jistou výjimkou je v tomto směru středočeský Točník, plánující na 23. června festiválek Slunkatoč s vystoupením Hm..., Mch bandu a Sleďů, živých sleďů. Rockový a folkový festival probíhá také 25. srpna v podhradí Okoře, na který jde i výtěžek ze vstupného. Jinak ovšem převládá repertoár historických umění. Slibný se mi zdá pokus o využití genia loci skalního Sloupu v severních Čechách. Hrad zařazený do projektu Deset století architektury, ale hlavně Sláva barokní Čechie plánuje ve svém skalním kostelíku hudební a literární pořady, i když také hlavně s barokní tematikou. Specialitkou Cimburku u Koryčan byla nedávno uskutečněná (staro)módní přehlídka, Helfštýn pořádal bál. Landštejnské hradovánky jsou záležitostí především tance, šermu a zpěvu. Na několika hradech se shrnují všechny hradní akce do prázdninového rámce, jako je Taky léto na Berounce (Křivoklát), Grabštejnské kulturní léto apod.
Nezáleží ani tak na stavu hradu, často se dokonce kulturní akce pořádají na podporu, záchranu objektu. Významnějších hradů, které mají možnost své prostory poskytnout čas od času umění, a nečiní tak, je málo. Na webových stránkách hradu Pernštejn se přímo s lítostí konstatuje, že se na hradě nic neděje. Je proč litovat. Hrady musí lákat návštěvníky i něčím jiným než přijatelným vstupným, které je v menších nebo méně známých objektech obvykle tak dvacet až třicet korun. Musí lákat alespoň večerními prohlídkami, hudebním recitálem nebo tiskem vydanými pověstmi, které se k hradu váží. Dnešní návštěvník potřebuje hrad vlastně jako multimediální a nejlépe zábavnou nabídku. Je to paradoxní, ale při návštěvě historického objektu se laici začínají nejdřív nudit daty historicky důležitých narození, úmrtí a přestaveb. To není argument proti serióznímu výkladu během prohlídky základní expozice, ale proti pasivitě v ostatních oblastech. Hrady koneckonců vlastní často muzea, galerie nebo Státní památkový ústav a jim by se mělo hodit to, že hrad získá něco publicity a návštěvníky pozdrží ve své blízkosti co nejdelší dobu. Správnost a důležitost konání doprovodných akcí potvrzuje hlasování čtenářů na stránkách www.pamatky.pruvodce.com. Na otázku "Navštívíte památku jen kvůli kulturní akci, která se na ní koná?" odpovídá téměř polovina kladně.
Polovina - napůl jsou rozpůlené i reakce sovineckých návštěvníků. Ne u všech se výstava setkala s vlídným ohlasem. "Návštěvníci jsou v podstatě dvojí. Jedni přijíždějí kvůli hradu a jiní kvůli výstavě. Ty, kteří jdou na výstavu, moc nezajímá hrad a naopak," potvrzuje rozdvojení sovinecká průvodkyně Kateřina Jarmarová. Surrealisté se jednoduše nevešli zcela do rámce tradičního, očekávaného programu. V něm se na Sovinci nalézají spíš řezbářská setkání, slunovrat, šerm. Navíc ne všechna "nadreálná" dílka jsou úplně vhodná nebo pochopitelná pro děti. Doufám, že nějaké takové problémy nezamezí plánu umístit na hrad na každé léto podobně velkou expozici bez historického zaměření. O plánech většiny ostatních hradů na letní turistickou sezónu se můžete přesvědčit například na internetových stránkách, které jsou u většiny hradů docela dobře vedeny. Východiskem vám může být např. adresa www.hrady-zamky.cz.
Shrnuto a podtrženo: moderní nebo současné umění se doprovodně na našich hradech v rámci expozic vyskytuje, ale obvykle ne ve svých progresivních podobách. Nezáleží úplně na tom, zda je hrad ve správě galerie, nebo obce. Místo se prosazuje jako určující faktor a umění zůstává jen doprovodem. V něm hlavní roli hraje tradice.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.