Hypnotizér zabil detektivku
Severská detektivka své úspěšné tažení už dávno neomezuje jen na stránky knih. Jak se tenhle atraktivní žánr dá využít při zkoumání závažnějších témat ve filmu, ukázala třeba psychologicky vypjatá Insomnie Erika Skjoldbjærga nebo sonda do temných zákoutí moderní islandské společnosti Severní blata Baltasara Kormákura.
Synonymem severského úspěchu je logicky filmová adaptace knihy, jež všechno začala – Muži, kteří nenávidí ženy mají za sebou chválenou švédskou verzi i Fincherův ambiciózní remake. Trendovou taktovku od filmu však v současnosti přebrala produkce televizní. Populární „veřejnoprávní“ skandinávské seriálové koncepty Most a Zločin dokázaly prohloubit sociální a psychologický kontext a dotáhnout filmy načrtnutou stylovou stránku. Britská adaptace literárního komisaře Wallandera je synonymem dramaturgického a realizačního perfekcionismu BBC.
Filmový Hypnotizér působí ve srovnání s touto suverénní vlnou jako vypelichaná ovce ve ztrouchnivělé ohradě. Svůj podíl na tom jistě má i knižní předloha, která sice komerčně oslnila, ale jinak patří do druhé ligy severské detektivky – chybí jí totiž provokativní přesah i přesvědčivé postavy. Již tak řídký literární odvar skutečných mistrů řemesla je bohužel ve filmové podobě ještě několikrát zředěný.
Režie Hypnotizéra se ujal Lasse Hallström, kdysi skutečná hvězda švédské kinematografie, dnes vyhaslý rutinér, který se topí v sladkobolných spotřebních škvárech. Jeho otupělá macha, apatické vedení herců a nulová nápaditost film notně zohyzdily. I jindy přirozeně charismatický dánský asociál Mikael Persbrandt působí pod Hallströmovým vedením jako pospávající panák ze soap opery.
Letargické vedení dialogů, které tvoří větší část filmu, není vyváženo žádnou skutečnou atrakcí. Těch několik málo vzrušenějších scén působí jako relikty „před-fincherovského“ thrilleru. Jejich sterilní rozmáchlost působí oproti výtečně nastřihaným a nápaditě nasnímaným detektivním seriálům jako těžko omluvitelné faux pas.
Koulí na noze somnambulního Hypnotizéra je i scénář. Knižní předloha těží přinejmenším z dynamického vyprávění v přítomném čase, film vázne v bahně těžkopádných konverzací, které se odehrávají vsedě a nevedou k žádné dějové aktivitě. Hypnotizér místy spíše než detektivku připomíná slavný experiment československé lidové armády s LSD – postavy sedí, květnatě řeční, dívají se po sobě a občas prohodí, že by měly něco dělat. Ale když něco dělat začnou, nedává to valný smysl. Na rozdíl od rozkurážených československých lampasáků však jejich pasivita nevzbuzuje úsměv, pouze čiré zoufalství.
Notně retardované vyprávění posouvají do surreálných výšin některé těžko uvěřitelné zkraty. Moment, kdy jedna z postav sdělí detektivovi, že zná totožnost vraha, a vyšetřovatel se jí zapomene zeptat, o koho se vlastně jedná, vyhlíží takřka cimrmanovsky. Zřejmě jde o jednu ze slavných zbytečných otázek v kriminalistice. Nezletilý vrah SMSkující oběti, že ji jde zabít, působí v časech, kdy severští detektivové čelí rafinovaným sociopatům, jaksi zastydle. Hypnotizér jednoduše nedává smysl, ať už se na něj člověk zkouší dívat z jakékoli možné perspektivy.
Řetěz scenáristických a režijních nehod je nakonec natolik tragický, že milovníka dobré detektivky zhypnotizuje Hypnotizér do fáze, kdy pochopí motivaci zločinců. Ještě štěstí, že vyhlídku na vraždu zacloní milosrdný spánek, jediná racionální reakce na podobný škvár…
Hodnocení: 25 %
Hypnotizér (Hypnotisören)
Lasse Hallström, Švédsko, 2012, 122 minut
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
