Itálii hrozí další volební pat
Pokud budeme věřit průzkumům veřejného mínění, zvítězí v italských předčasných parlamentních volbách pravý střed v čele se Silviem Berlusconim. Celá řada předpovědí přisuzuje jeho formaci Lid svobody náskok okolo pěti až sedmi procent. Vzhledem k volebnímu systému, který vítězi v Poslanecké sněmovně přiděluje většinovou prémii, by to Berlusconimu zajistilo pohodlnou většinu asi 60 poslanců.
V Senátu se však většinová prémie přiděluje na regionální, nikoliv celostátní bázi. Pravý střed i tak pravděpodobně zvítězí, ale jeho náskok se může scvrknout na několik málo křesel. V horní parlamentní komoře navíc působí i sedm prezidentem jmenovaných doživotních senátorů, kteří většinou inklinují k levici. Výsledek voleb může být takový, že Berlusconimu neumožní vládnout, protože Senát má v italském systému stejné pravomoci jako Poslanecká sněmovna. Ostatně, vláda premiéra Romana Prodiho padla právě proto, že v Senátu disponovala jen nejtěsnější většinou, která se postupně rozložila.
Silvio Berlusconi s optimismem sobě vlastním žádné problémy nepřipouští a prohlašuje, že Italové mu dají silný mandát. Jak už bylo řečeno, průzkumy to ani zdaleka tak jasně nevidí a tuto nejistotu v posledních dnech ještě posílil sám středo pravicový tábor. Spojencem Lidu svobody je také Liga severu a její šéf Umberto Bossi prohlásil: "Chopíme se zbraní proti římské sebrance". Tento výrok by byl v jakékoliv západoevropské zemi šokující, v Itálii ale nikoho příliš nepřekvapil; na Apeninském poloostrově jsou na nevkusná extempore řady předáků Ligy severu zvyklí. Bossiho urážky na adresu Říma ovšem mohou obyvatele hlavního města těžko nechat chladnými a je možné, že z tohoto důvodu řada z nich podpoří spíše středo levicovou Demokratickou stranu než Berlusconiho koalici. A to za situace, kdy se zdá, že výsledek v Laziu, tedy oblasti okolo Říma, bude rozhodující pro rozložení sil v Senátu. Může se tedy stát, že proříznutá pusu vlastního spojence připraví Berlusconiho o bezpečnou většinu v horní komoře.
Bývalý premiér to samozřejmě dobře ví, a proto v posledních dnech svou kampaň vystupňoval na maximum. Vrátil se ke svému pověstnému populismu, když v jednom interview prohlásil, že by jakožto premiér mohl občanům dopřát měsíční daňové prázdniny. Zároveň oživil agresivní rétoriku z minulé volební kampaně: o svých protivnících opět hovoří jako o komunistech, kteří se nepoučili z minulosti a správu státu chápou jako možnost tahat lidem peníze z kapes.
To je poměrně náhlá změna v dosavadním průběhu předvolební kampaně. Ta byla na italské poměry až dosud překvapivě klidná, bez osobních útoků či démonizace protivníka. Lídr Demokratické strany Walter Veltroni se zavázal k tomu, že bude mluvit především o vlastních záměrech a Berlusconiho ve svých projevech vůbec nezmiňoval. To byl obrovský rozdíl oproti minulosti, kdy byl odpor vůči Berlusconimu hlavním tmelem všech sil nalevo od politického středu. Snad nejznámější světový politolog Giovanni Sartori dokonce kampaň v listu Il Corriere della Sera označil za nudnou.
Jenže, jak už bylo řečeno, umírněný tón se nyní z předvolebního souboje vytrácí. Je příznačné, že oba tábory stále méně mluví o konkrétních programových záměrech a soustředí se spíše na emocionálně podbarvenou mobilizaci sympatizantů. Tento postup odstartoval Berlusconi, když se postavil proti prodeji letecké společnosti Alitalia francouzsko-nizozemskému konsorciu Air France-KLM. Apeloval na národní hrdost italských podnikatelů, kteří by neměli dopustit, aby se hlavní letecká společnost dostala do rukou cizinců. Není snad třeba dodávat, že v kontextu takového klimatu se klidnému vysvětlování programových bodů příliš nedaří.
Pokud se ale podíváme na konkrétní záměry dvou hlavních soupeřů, zjistíme, že se od sebe liší jen velmi málo. Berlusconi i Veltroni chtějí snižovat daně i státní dluh či zvyšovat podporu rodinám s dětmi a mladým lidem. Oba zdůrazňují nutnost rozpočtových úspor, ale kde konkrétně by se mělo šetřit, na to už neodpovídají. To vše za situace, kdy Mezinárodní měnový fond předpovídá, že italský hospodářský růst v příštích dvou letech dosáhne pouhých tří desetin procenta a bude nejnižší v celé Evropské unii.
Je zajímavé, že podle týdeníku The Economist je to Walter Veltroni, kdo má více předpokladů provést Itálii budoucími ne právě lehkými časy. Britský pravicově liberální list se tak postavil na stranu kandidáta levého středu, ačkoliv by mu měl být teoreticky bližší Silvio Berlusconi. Vypovídá to o jistých zvláštnostech italské pravice a především o tom, že Berlusconi v Evropě důvěru rozhodně nebudí. Zatím se však zdá, že Italové by ho už potřetí mohli zvolit do úřadu premiéra.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.