Jak bylo na Love Planet?

Abych nejprve odbyla ta negativa - nejvíce byla většina lidí rozladěna právě z přesunu Love Planet do Prahy, chybělo stanové městečko a je přece jen něco jiného, když vyrazíte se stanem na celý víkend na festival mimo Prahu, než když se po příjemně prožitém večeru rozloučíte s kamarády a jdete spát domů. Pravděpodobně i díky tomuto přesunu nedorazilo víc mimopražských návštěvníků anebo se rozhodli přijet pouze na páteční večer. Podle prvních neoficiálních údajů prý v pátek dorazilo něco přes devět tisíc lidí, v sobotu dle mého soudu určitě méně. Dalším často kritizovaným bodem bylo to, že v celém areálu festivalu se nedalo platit penězi, ale museli jste si je na určených místech směnit za speciální plastové žetony, která vám pak sloužily místo peněz.

Art Brut|foto: Eva Balaštíková

Ale teď už k tomu hlavnímu, a to byla, ostatně jako na každém festivalu, hudba. K nejlepším vystoupením celého festivalu určitě patřil páteční koncert skotských Franz Ferdinand, zahráli všechny ze svých největších hitů (starší Michael, Take Me Out i novější Do You Want To nebo Walk Away). Po první písničce už tancovali snad všichni v početném publiku, ostatně u tak hitových písniček, jaké Franz Ferdinand hrají, to ani jinak nešlo. Další hvězdou pátečního večera byli legendární Pet Shop Boys, kteří představili hodně pecek ze své nejnovější desky Fundamental. Musím uznat, že jejich vystoupení bylo podpořené opravdu výbornou vizuální show, nicméně hodně z přihlížejících návštěvníků spíše zvědavě postávalo, než aby tancovalo. Teprve když zahráli Neil a Chris song Go West, který si ze školní diskotéky pamatuje snad každý, tak se publikum konečně trochu rozjelo, nicméně vzhledem k tomu, že to byl závěr jejich vystoupení, už to nebylo moc platné.

Franz Ferdinand|foto: Eva Balaštíková

Pátek byl jediným dnem, kdy fungovala i taneční stage v Křižíkově pavilonu. Vrcholem večera tady byl djský set Japonce Satoshi Tomiie, jehož mixy byly roboticky přesné a naprosto bezchybné. Lidí tady sice bylo spíš málo a ani zvuk nebyl úplně dokonalý, nicméně vpředu se utvořil docela slušný kotel. Na další z djských hvězd - Hernana Cattanea, jehož výběr desek byl o dost nudnější než ten Satoshiho, přítomný dav ještě více prořídl a ke konci jeho setu už zůstalo jen pár nejvytrvalejších.

Sobotní večer se zpočátku tvářil dost pošmourně a celou dobu to vypadalo na déšť, nicméně nakonec nám i festivalu počasí přálo. V sedm hodin večer to na hlavní stagi rozjel rapper Ice-T se svým hiphopově hardcorovým projektem Body Count, slovíčkem fuck se nešetřilo a show to byla rozjetá opravdu pořádně.

I AM X|foto: Eva Balaštíková

Pro mě byli velkým zážitkem belgičtí Hooverphonic, jejichž zpěvačka podala opravdu fenomenální výkon. Kapela zahrála dost skladeb ze své poslední desky, ale přidali i starší věci, třeba svou nejznámější pecku Mad About You nebo Jackie Cane. Závěrečnou třešničkou na dortu jménem Love Planet bylo vystoupení elektro-kytarového projektu I AM X. Zpěvák Chris Corner potvrdil svou pověst vynikajícího showmana, koncert byl i skvěle odzpívaný a nechyběla ani originální videoprojekce, která je u I AM X už tradicí. Pro mě asi vrchol celého sobotního večera. Ti, kteří ještě nechtěli jít spát, se pak mohli vydat do stanu Redzone na breakbeat v podání Soul Of Man. My ostatní jsme kolem půl dvanácté už mířili domů a přemýšleli, jak to asi bude s Love Planet příští rok.