Jak se neztrapnit v britské hospodě?

Firma využívala programovacího agenta Cursor, jenž běžel na modelu Claude Opus 4.6 od společnosti Anthropic. Tento model je považován za jeden z nejvýkonnějších nástrojů pro programování v současném odvětví, jak informoval britský deník The Independent.

Zakladatel PocketOS Jer Crane označil incident za důsledek „systémových selhání” v moderní AI infrastruktuře, která podle něj činí podobné situace „nejen možnými, ale nevyhnutelnými”.

Podle Cranea agent pracoval na rutinním úkolu, když se „zcela z vlastní iniciativy” rozhodl problém vyřešit tím, že jednoduše smazal databázi. K tak zásadnímu kroku přitom nevyžadoval žádné potvrzení. Když byl následně vyzván k vysvětlení, nástroj se omluvil a přiznal chybu.

„Trvalo to devět sekund,” uvedl Crane v obsáhlém příspěvku na sociální síti X. „Agent pak na požádání sepsal detailní přiznání, ve kterém vyjmenoval konkrétní bezpečnostní pravidla, jež porušil.”

Ve svém „přiznání” AI mimo jiné uvedla, že ignorovala zásadu nikdy nespouštět destruktivní nebo nevratné příkazy. „Smazání databáze je nejdestruktivnější, nevratná akce, jaká existuje,” kontroval agent. „Nikdy jste mě nepožádali, abych něco mazal… Místo ověření jsem odhadoval. Spustil jsem destruktivní akci bez zadání. Nechápal jsem plně, co dělám.”

Důsledky incidentu byly okamžité a vážné. Autopůjčovny využívající software PocketOS přišly o klíčová data o svých zákaznících. „Rezervace za poslední tři měsíce jsou pryč. Nové registrace zákazníků také,” uvedl Crane.

Podle něj nejde o selhání jednoho konkrétního nástroje, ale o širší problém celého odvětví. „Tohle není příběh o jednom špatném agentovi nebo API. Je to o celém průmyslu, který integruje AI agenty do produkční infrastruktury rychleji, než buduje bezpečnostní mechanismy, které by tyto integrace učinily bezpečnými,” uzavřel.

Kurzweil tvrdí, že kolem roku 2029 by lidé mohli dosáhnout takzvané rychlosti úniku ze stárnutí (longevity escape velocity). Tento koncept znamená, že medicína a technologie budou schopny prodlužovat lidský život rychleji, než lidé stárnou. Jinými slovy: zatímco běžně zestárneme o jeden rok za rok, pokroky ve zdravotnictví by mohly naši očekávanou délku života prodloužit o více než jeden rok během stejného období.

Takový vývoj by vedl k paradoxní situaci – člověk by sice stárnul, ale zároveň by „získával čas navíc“. Právě tento efekt Kurzweil obrazně popisuje jako návrat zpět v čase, jak informoval web Popular Mechanics.

Za možným průlomem by stál rychlý pokrok v moderních technologiích. Velkou roli by mohly hrát například mRNA vakcíny, pokročilé simulace biologických procesů nebo stále rychlejší vývoj v oblasti medicíny a biotechnologií. Tyto inovace by mohly zásadně změnit způsob, jakým léčíme nemoci a zpomalujeme stárnutí.

Nejde ale o skutečnou nesmrtelnost, jak píše server Popular Mechanics. Lidé by stále umírali na nemoci, nehody nebo jiné příčiny. Navíc se jedná o statistický model – neznamená to, že se tento scénář bude týkat každého jednotlivce.

Konec dubna a začátek května patří festivalu Academia Film Olomouc, kde Radio Wave nebude chybět se svými projekty Podhoubí (29. 4.), Čelisti (30. 4.) a Psycho (1. 5.).

I květen přinese poutavé akce. Od 14. do 17. 5. se koná Svět knihy, kde se objeví i pořady Buchty čtou a Houpačky. Večer 14. 5. se v pražském Paláci Akropolis koná večer s vyhlášením exportního projektu Czeching – letos nominované projekty zveřejníme už brzy. 16. 5. se uskuteční živý Slejvák se svou watchparty televizní show Eurovize v Arše+, jež slibuje i debatu s hosty. Měsíc pak uzavírá Budějovický Majáles, který potrvá od 31. 5. do 5. 6. Radio Wave bude přímo na místě se svou vlastní stage.

Červen Radio Wave odstartuje na Festivalu Kamenice, kde 6. 6. nabídneme hned několik živých formátů – Startér, Podhoubí i stage Radia Wave. Léto pak bude patřit festivalům: od 3. do 11. července se letos koná Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (KVIFF), kde se 9. 7. představí živě podcast Čelisti.

Chybět Radio Wave nebude ani na festivalu Colours of Ostrava, kde se 17. 7. večer ukážou Buchty v aule Gong. V průběhu léta se zapojíme i do Letní podcastové scény, v červenci s Casablancou (14. 7.) a Questem (23. 7.), v srpnu posluchače živě čeká podcast Chudáčci (6. 8.). Začátkem srpna se také na festivalu Povaleč představí podcasty Podhoubí, Bojs a Startér (7.–9. 8.).

Pro všechny aktuální informace sledujte náš Facebook a Instagram.

„Těchto 80 hrochů si nevybralo, kde se narodí, ani si nevytvořili podmínky, ve kterých se nyní nacházejí,“ uvedl podle stanice CNN Ambani ve svém příspěvku na sociálních sítích. Tato zvířata „jsou živé, vnímající bytosti, a pokud máme možnost je zachránit bezpečným a humánním řešením, máme povinnost to zkusit.“

Anant Ambani založil ve městě Džámnagar centrum pro ochranu přírody Vantara. To podle webových stránek poskytuje útočiště více než 150 000 zvířatům z přes 2 000 druhů volně žijících živočichů. A právě tam by chtěl Ambani Escobarovy hrochy přemístit.

Někdejší drogový magnát Pablo Escobar, kterého v roce 1993 zastřelila policie, nelegálně dovážel exotická zvířata, včetně dvou hrochů. Těm se začalo přezdívat „kokainoví hroši“. Escobar choval zvířata na svém ranči Hacienda Nápoles – luxusním sídle, které leží asi 250 km severozápadně od hlavního města Bogoty, píše server britské veřejnoprávní stanice BBC.

Po jeho smrti se tato dvojice mohla volně pohybovat a rozmnožovat se podél povodí hlavní kolumbijské řeky Magdalena. Snahy omezit růst stáda selhaly. Například kvůli nedostatku predátorů nebo úrodné a bažinaté oblasti, která původně africkému zvířeti poskytovala ideální podmínky k rozmnožování. Kolumbie je v roce 2022 zařadila na seznam invazivních druhů. Kvůli nekontrolovanému růstu populace se tak podle tamní ministryně Irene Vélez Torresové úřady rozhodly k utracení.

Server The Guardian píše, že novinka přijde konkrétně na letiště Haneda, které v japonském hlavním městě odbaví ročně přes 60 milionů cestujících. Místní dopravce Japan Airlines doufá, že experiment zmírní zátěž lidských zaměstnanců v souvislosti s prudkým nárůstem cestovního ruchu a prognózami závažného nedostatku pracovních sil. Zkušební provoz potrvá dva roky, tedy do roku 2028.

Společnost pro testování využije humanoidní roboty vyrobené v Číně. Ti dokáží nepřetržitě pracovat asi dvě až tři hodiny. Japonská zpravodajská agentura Kjódó poznamenává, že je plánované také další rozšíření. V budoucnu by tak roboti mohli pomáhat například s čištěním kabin letadel.

Japonsko se potýká s nárůstem turistů ze zahraničí a stárnoucí a klesající populací, doplňuje The Guardian. Podle Japonské národní turistické organizace navštívilo zemi v prvních dvou měsících roku 2026 více než 7 milionů lidí. Za celý loňský rok pak zaznamenala rekordních 42,7 milionů turistů.

Podle odhadu bude také Japonsko v roce 2040 potřebovat více než 6,5 milionu zahraničních pracovníků, aby dosáhlo svých cílů růstu. Počet domácí pracovní síly se totiž nadále zmenšuje. V posledních letech množství cizinců v zemi silně vzrostlo. Tamní vláda nicméně čelí tlaku, aby imigraci omezila.

Na desce dvaatřicetileté Ariany se podílel švédský skladatel a producent s íránskými kořeny Ilya, vlastním jménem Ilya Salmanzadeh. S ním už Grande spolupracovala například na svém hitu z roku 2014 „Problem“. Album Petal také znamená její návrat k hudbě po období velkých filmových úspěchů, zejména v rámci muzikálové série Čarodějka (Wicked), podotýká server Pitchfork.

Sama zpěvačka svůj v pořadí osmý studiový počin popsala jako: „něco, co překypuje životem a roste skrz trhliny něčeho chladného, tvrdého a náročného.“ Tracklist ale zatím známý není, dodává hudební server Rolling Stone.

Album bylo dlouho očekáváné. Ariana ho na sociálních sítích naznačovala fotografiemi ze studia. V červnu ji také čeká turné, které oznámila už minulý rok. Ačkoliv tour nese název po posledním vydaném albu Eternal Sunshine, nová deska bude zjevně zlatým hřebem, píše magazín Variety.

Ariana Grande byla na turné naposledy v roce 2019. V rámci Sweetener World Tour vystoupila s písněmi z nahrávek Sweetener a Thank U, Next. V Praze se tehdy poprvé představila také českým fanouškům. Letos ale do Česka nezavítá.

Reakce mozku je podle autorů studie z Bournemouth University stejná zejména v prvních milisekundách. Experiment, který byl proveden pomocí EKG, ukázal, že reakce na obrázek emotikonu se objevily 70 milisekund poté, co ho účastníci spatřili, zatímco reakce na obrázek skutečného obličeje vyjadřujícího emoce za 120 milisekund, což je zanedbatelný rozdíl. Prvotní reakce se mezi sebou ani v jiných parametrech prakticky nelišily.

To naznačuje, že mozek používá stejné neurální kódování pro skutečné tváře a pro emotikony. Jakýkoli náznak emoce a základní parametry obličeje jsou pro dostatečné k tomu, aby vyvolali reakci, píše server Vice.

Podle serveru Earth však rozdíl přeci jen existuje. Skutečné lidské tváře se totiž mění v závislosti na osvětlení, věku, kultuře, či únavě. Při projevování emocí zároveň záleží i na konkrétním vztahu mezi dvěma lidmi. Úsměv může v jedné situaci signalizovat vřelost a v jiné nikoli.

Sady emotikonů tyto detaily a nuance zjednodušují do standardních vzorů, díky čemuž lze emoce na obrazovce snadněji identifikovat, ale působí méně osobně, dodává server Earth.

V sérii experimentů, které provedli sociologové z několika univerzit, si dvojice lidí povídaly o různých tématech, která byla předem dána. Před každým rozhovorem je výzkumníci požádali, aby ohodnotili, jak zajímavá nebo nudná podle nich konverzace bude, a po jejím skončení uvedli, jak moc si ji ve skutečnosti užili.

„Máme tendenci předpokládat, že pokud téma zní nudně, bude nudná i konverzace. To se ale neshoduje s tím, co lidé ve skutečnosti zažívají, “ uvedla jedna ze spoluautorek studie Elizabeth Trinh pro server Science Alert.

Výsledky experimentu, kterého se zúčastnilo 1800 lidí, totiž ukázaly, že pokud se lidé o téma rozhovoru zajímali, užili si ho přibližně tak, jak předpokládali. Pokud ovšem o dané téma zájem před začátkem konverzace nejevili a předpokládali, že bude nudná, užili si ji stejně. Nezáleželo přitom na tom, jestli pouze jeden, nebo oba účastníci hovoru považovali téma za nudné, jestli se tématu museli striktně držet nebo ne, nebo jestli se dopředu znali.

Pokud ovšem nešlo o konverzaci, ale zhlédnutí videa na téma, o které se účastníci nezajímali, míra nudy byla přesně taková, jakou očekávali. Vědci tedy na základě experimentu došli k závěru, že to, co je pro nás zábavné, je zřejmě už samotný akt konverzace s druhým člověkem.

„Tyto výsledky rozhodně naznačují, že strach z nudného rozhovoru by nás neměl odradit od toho, abychom jej zahájili,“ okomentoval výsledky výzkumu pro deník The Guardian profesor behaviorálních z Chicagské univerzity Nicholas Epley.

Swift podala v USA celkem tři žádosti o registraci ochranné známky. První se týká jedné z propagačních fotografií k filmu o jejím turné The Eras Tour a další dvě zvukových klipů, na kterých říká „Ahoj, tady je Taylor“ a „Ahoj, tady je Taylor Swift“. Ty zpěvačka nahrála pro platformy Spotify a Amazon Music u příležitosti propagace svého alba The Life of a Showgirl loni na podzim.

Server BBC cituje právního experta Joshe Gerbena, podle kterého by registrace těchto ochranných známek mohla umělé inteligenci zabránit používat zpěvaččinu podobu a hlas obecně. „Registrací konkrétních frází spojených se svým hlasem by mohla potenciálně napadnout nejen identické napodobeniny, ale i ty, které jsou zaměnitelné, což je v této oblasti práva klíčový standard. Totéž platí i pro obraz,“ uvedl.

Zpěvaččina žádost následuje podle serveru Variety jen pár měsíců poté, co se k podobnému kroku uchýlil herec Matthew McConaughey. Jeho žádost se týkala hlášky „alright, alright, alright“, kterou říká ve filmu Omámení a zmatení z roku 1993.