Jak sušenky ničí deštné pralesy
Loni bylo do České republiky dovezeno skoro 20 tisíc tun palmového oleje. K jeho vypěstování bylo zapotřebí 4 500 hektarů půdy. To znamená, že na jednoho Čecha připadá v přepočtu zhruba 4,5 m² palmové plantáže. A tohle číslo pořád stoupá. V Indonésii, která je největším producentem této komodity, tak denně prales ustupuje právě plantážím palmy olejné.
Představa Indonésie jako tropického ráje proto už na mnoha místech vůbec neplatí. A s mírnou nadsázkou se dá říct, že za to můžou i sušenky, které máte doma ve špajzu. S velkou pravděpodobností totiž taky obsahují palmový olej.
„Palmový olej je v čokoládě, v sušenkách, v brambůrkách, ve zmrzlině, v margarínech, ale taky v šamponech, mýdlech a v pracích prostředcích. Každý z nás proto má palmový olej doma a tristní je, že hodně lidí to ani neví. Obsahuje ho víc než polovina věcí, které leží v regálech českých supermarketů,“ vysvětluje Vendula Kratochvílová z analytického centra Glopolis.
Palmový olej je velmi levný, a proto se výrobcům potravin a kosmetiky vyplatí ho dovážet přes celou zeměkouli. Většina indonéského oleje proto putuje do zemí EU, kde se dále zpracovává. Kvůli téhle obrovské poptávce se plantáže palmy olejné v Indonésii pořád rozrůstají. Od 80. let už na Sumatře vykáceli přes polovinu tamního deštného pralesa. Při takovém masivním odlesňování vzniká obrovské množství oxidu uhličitého. I proto je dneska Indonésie po USA a Číně třetím největším producentem skleníkových plynů na světě.
Přímé lokální dopady plantáží viděla Vendula na vlastní oči – na Sumatře totiž byla na studijní cestě: „Po vykácení tropického lesa spláchnou první silnější deště tenkou vrstvu úrodné půdy, která se v pralese za normálních okolností pořád obnovuje. Zbude jenom neúrodný jíl a na něm neroste nic jiného než právě palma olejná, která je extrémně odolná rostlina, a navíc ji na plantážích neustále chemicky přihnojují. Místní lidé už pak ale mezi palmami nemůžou provozovat smíšené zemědělství, protože by tady žádné jiné rostliny nepřežily. Jsou proto závislí na dovozu potravin ze zahraničí a z jiných koutů Indonésie, což ještě víc prohlubuje jejich už tak špatnou finanční situaci.“
I když se nám z druhé strany planety může zdát, že problém kácení deštných pralesů v Indonésii nemůžou Češi nijak ovlivnit, opak je pravda. V dnešní době globalizace a masivního konzumu mají koneční spotřebitelé v rukou velkou moc. Pokud klesne poptávka po výrobcích s palmovým olejem, logicky to jejich výrobce bude nutit k hledání jiných alternativ. Problém je, že dosud se palmový olej na etiketách maskuje širším označením rostlinný. Od příštího roku by ale měl být na obalech doslovně uveden. Rozhodování mezi regály v supermarketu by tak tahle nová informace mohla pomoct aspoň částečně ovlivnit.
V centru Člověka v tísni v pražském Langhansu právě probíhá malá výstava s názvem Na čem se smaží Indonésie. O dopadech palmových plantáží na životy lidí a přírodu v Indonésii se tam do konce října dozvíte víc.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
