Jsou inteligentnější psi, nebo kočky? A můžeme se vůbec takhle ptát?

Server The Guardian píše, že podle jedné ze studií až 28 % afrických žen zažilo kybernásilí. „Offline svět bohužel není bezpečný, rovnoprávný ani inkluzivní. Online svět ale tyto jevy natolik násobí, že vytváří základ pro velmi, velmi nerovnou budoucnost,“ uvedla pro server Ayesha Mago, ředitelka lidskoprávní iniciativy Sexual Violence Research Initiative.

Digitální násilí páchané na ženách a dívkách má velmi vážné důsledky. Kromě jiného problémy s duševním zdravím nebo dokonce vraždy žen. Útočníci cílí také na queer osoby. Homosexualita je v mnohých afrických zemích nelegální.

Instituce OSN pro genderovou rovnost a posílení postavení žen, známá také jako UN Women, na problém upozorňovala už dříve. Nejčastěji jsou podle ní terčem kybernásilí ženy na vedoucích pozicích, političky nebo novinářky. 42 % poslankyň uvedlo, že v online prostoru čelily výhružkám smrtí, znásilněním, únosem nebo bitím.

Například Jihoafrická republika, Botswana, Keňa nebo Rwanda zavedly legislativu, která se týká kriminality v kyberprostoru. Vymáhání práva ale zůstává slabé a genderové aspekty jsou často opomíjeny, varuje organizace UN Women.

Podstatou závodu je během dvou hodin v tříčlenných týmech ujet co nejvíc kol na určené dráze, píše server Euronews. Soutěžící se odrážejí nohama, mezi povinnou výbavu paří helma, chrániče loktů a kolen i rukavice. „Závodní vozidlo“ musí být sériově vyráběná a běžně dostupná židle. Celá soutěž je inspirovaná slavným automobilovým závodem Le Mans.

Šampioni nedostanou trofej, ale 90 kilogramů rýže. V Tokiu zase 5 kilogramů tuňáka. „Možná to vypadá legračně, ale jakmile to zkusíte, uvědomíte si, jak náročné to ve skutečnosti je,“ řekl stanici CNN Yasunori Miura. Vítězné týmy podle něj obvykle ujedou asi 20 až 25 kilometrů. Na každého člena tak připadá přibližně 8 kilometrů. Miura trénuje čtyřikrát týdně na těžší kancelářské židli. Chce tak více zatížit své nohy. Dvakrát v týdnu také chodí do posilovny.

Do soutěže své závodní týmy posílají i velké japonské společnosti, například jedna přední automobilka. „Největší kouzlo spočívá v tom, že se může zapojit kdokoli. Po celém světě jsou lidé, kteří tvrdě pracují v kancelářích, a my chceme, aby z nich vyšli ven,“ řekl Tsuyoshi Tahara, který v roce 2010 Velkou cenu ISU-1 založil. Soutěžící se podle něj také můžou na chvíli vrátit do dětství.

Server polské veřejnoprávní televize TVP World podotýká, že Polsko je letošním největším skokanem ze všech zemí, které žebříček hodnotí. Můžou za to politické změny. V Polsku totiž podle zprávy došlo „ke znatelnému zlepšení v oblasti práv trans osob, ochrany před státním útlakem a změně sociálního prostředí.“

Polsko také zakročilo proti takzvaným „LGTB-free zónám“. Poslední byla zrušená loni v dubnu. Nedávno pak místní soud rozhodl o oficiální registraci sňatku stejnopohlavního páru, který do manželství vstoupil v Německu a poté se přestěhoval do Polska. Rozhodnutí se vztahuje na individuální případ a nevytváří obecný precedent, upozorňuje TVP. Nicméně i tak je vnímáno jako posun.

Česku v hodnocení Spartacus Gay Travel Index, které vzniká ve spolupráci s populární cestovatelskou platformou Booking, letos patří 52. místo. Loni ale bylo po boku Spojených států, Chorvatska, Kypru a Lichtenštejnska na 48. příčce. Nejhůře ze všech zemí skončily v nynějším roce znovu například Jemen, Saúdská Arábie nebo Afganistán. Ve všech zmíněných hrozí queer osobám i trest smrti.

Spartacus Gay Travel Index se při posuzování zemí zaměřuje na 18 kategorií, od možnosti vstoupit manželství až po trest smrti. Navazuje na původního tištěného průvodce Spartacus International Gay Guide, který poprvé vyšel v roce 1970.

Podle stížnosti byli muži do nechvalně známého salvadorského Střediska pro zadržování teroristů (Cecot) umístěni bez vznesení obvinění. Popisují bití, ponižování i sexuální napadení. Jednoho z dříve vězněných cituje server The Guardian: „Když jsem vystoupil z letadla, upadl jsem a dva příslušníci pořádkové policie ze Salvadoru mě zvedli a udeřili mě do žeber. Zvedli mě za pouta. Byla to nepředstavitelná bolest.“ Muži měli být držení v celách bez oken a klimatizace. Zároveň nedostávali dostatek jídla a pití.

Venezuelci, které propustili loni v červenci, teď v nových výpovědích mluví také o psychických a fyzických následcích. Tato petice adresovaná IACHR je součástí širší série případů, které se týkají deportací migrantů ze strany USA do třetích zemí, podotýká The Guardian.

Server The Independent píše, že jeden Venezuelan zažaloval administrativu prezidenta Donalda Trumpa. Neiyerver Adrián León Rengel požaduje odškodnění alespoň 1,3 milionu dolarů, v přepočtu přes 27 milionů korun. Washington viní například ze zneužití soudního řízení nebo úmyslné způsobení duševní újmy. Muže zadržely imigrační úředníci USA loni v březnu. Podle žaloby příslušníci ICE jako jediný důvod zatčení uvedly tetování, která měla naznačovat příslušnost ke zločinecké skupině Tren de Aragua.

Web The Guardian s odkazem na Material Focus píše, že za uplynulé čtyři roky lidé vyhodili více než 1 miliardu elektronických cigaret. Zároveň téměř polovina uživatelů nevěděla, že zařízení lze recyklovat. „Recyklace elektronické cigarety by měla být stejně snadná jako její nákup. Všechny obchody, které na jejich prodeji vydělávají, mají již dlouho zákonnou povinnost zřídit sběrná místa pro recyklaci a zaplatit náklady s tím spojené. Samotnou recyklaci by pak měli hradit výrobci a dovozci elektronických cigaret,“ prohlásil výkonný ředitel organizace Scott Butler.

Objem odpadu ale stále způsobuje problémy. V elektronických cigaretách jsou lithium-iontové baterie. Nesprávně vyhozená zařízení tak mohou způsobit nebezpečné požáry. Například společnost Veolia, která se zabývá nakládáním s odpady, uvedla, že u jejích vozidel a v jejích zařízeních dochází zhruba k jednomu požáru denně. A to pravděpodobně v důsledku skrytých Li-on baterií.

Server Financial Times také minulý rok na základě své analýzy padesáti obchodů upozorňoval, že některé podniky i přes platný zákaz jednorázové elektronické cigarety stále prodávaly. Téměř všechny obchody pak měly větší zásoby samotných opakovaně použitelných e-cigaret, než náplní do nich. To podle serveru může naznačovat, že lidé je stále používají jako jednorázové.

Službu zajistí chorvatský start-up Verne společně s americkou dopravní společností Uber a čínskou firmou Pony.ai. Ta podle agentury Reuters dodá samotnou technologii pro autonomní řízení. Uber pak robotaxi v chorvatské metropoli integruje do své platformy.

Verne se bude snažit získat schválení pro spuštění provozu a celý projekt bude koordinovat. Trojice společností chce podle svého prohlášení podobně postupovat i v dalších evropských městech. „Evropa potřebuje autonomní dopravu, která se dokáže posunout od testovací fáze k reálnému provozu,“ řekl generální ředitel společnosti Verne Marko Pejković. Zatím ale není jasné, kdy přesně začnou robotaxíky v Záhřebu jezdit, dodává server Euronews.

Ve Spojených státech amerických už nějakou dobu funguje například služba Waymo. Lidé se mohou autonomním taxíkem svézt v desítce měst, například v Los Angeles, San Franciscu nebo v Miami. Společnost, která patří pod americký technologický holding Alphabet, ale síť robotaxi rozšiřuje. Plánuje přidat třeba New York či Chicago. Časem by Waymo mělo jezdit také v britském Londýně nebo v japonském Tokiu.

Smutek se u každého zvířete projevuje jinak, píše španělský list El País. Stejně jako lidé, i němé tváře vyjadřují své emoce vlastním způsobem. Doba, kdy si zvíře na novou situaci zvykne, se navíc podle veterinářky Sandry Borrás u každého liší. „Často to trvá měsíce, ale jiní se s tím vyrovnají rychle a znovu naleznou důvěru. Vše závisí na faktorech, jako je míra emocionálního utrpení nebo druh pouta, které je s člověkem spojovalo,“ dodala pro El País.

Samotné truchlení se odráží například v chování zvířat. „Mezi změny, které se mohou objevit, patří snížená aktivita a hravost, zvýšená snaha upoutat pozornost, úzkost, častější vokalizace nebo změny v chuti k jídlu,“ vysvětlila etoložka a zvířecí psycholožka Helena Bat. Zároveň upozorňuje, že i mazlíčci mohou potřebovat léky jako anxiolytika nebo antidepresiva.

Britská Královská společnost pro prevenci krutosti ke zvířatům (RSPCA) tvrdí, že zvířatům může pomoci například zachování běžného denního režimu a věnování jim více pozornosti. Další možností je pořízení nového čtyřnohého člena rodiny. Mnohým psům může přítomnost dalšího psa skutečně prospět. I tak ale potřebují čas a prostor, aby si na změnu zvykli. Kočky jsou naopak více nezávislé a nový společník pro ně může být spíše zdrojem stresu.

Odborníci analyzovali data od víc než 700 tisíc lidí narozených ve Finsku. Mezi nimi byly i zhruba čtyři tisíce lidí diagnostikováni s poruchu pozornosti a hyperaktivitou, tedy ADHD.

„Víme, že když sledujeme děti s ADHD až do dospělosti, u malé, ale významné menšiny z nich se vyvinou psychotické poruchy, jako je schizofrenie,“ uvedl profesor Ian Kelleher. Lékaři pacientům s ADHD často předepisují látku methylfenidát, poznamenává server Neuroscience News. Studie se zaměřila na to, zda užívání tohoto léku zvyšuje riziko rozvoje jiných duševních poruch.

Vědci žádné důkazy o tom, že by léčba právě methylfenidátem takový efekt měla, nenašli. Dokonce hovoří o možných benefitech. „Skutečnost, že včasná léčba byla spojena s nižším dlouhodobým rizikem psychózy, naznačuje, že tyto léky mohou mít v dětství širší účinek než jen zmírňování příznaků – mohou mít také dlouhodobější ochranný efekt proti závažným duševním onemocněním, i když to vyžaduje další výzkum,“ doplnil Kelleher pro server Euronews.

Výsledky studie se ale vztahují pouze na methylfenidát a na děti a dospívající. „Nebyli jsme schopni posoudit další významnou skupinu stimulačních léků používaných k léčbě ADHD, tzv. amfetaminy. Nemůžeme tedy vyvodit žádné závěry ohledně rizika psychózy u léků amfetaminového typu,“ dodal Kelleher pro Euronews. Podle něj bude potřeba v tomto ohledu provést další výzkumy.

Podle lidskoprávní organizace Global Rights Compliance (GRC) pracuje za hranicemi jedné z nejizolovanějších zemí světa více než 100 tisíc občanů. Vykořisťování je součástí režimem podporovaného programu, který funguje ve čtyřicítce zemí. Systém přináší Pchjongjangu až 500 milionů dolarů v cizích měnách. Pracovníci působí v odvětvích stavebnictví, textilního průmyslu, zdravotnictví, informačních technologií nebo stravovacích služeb, píše americký server NBC.

Z programu profituje také Rusko, které kvůli své více než čtyři roky trvající agresi proti Ukrajině čelí kritickému nedostatku pracovních sil. Severokorejští pracovníci uvedli pro BBC, že se v Rusku ocitají v podmínkách připomínajících otroctví. Často ani netuší, pro koho pracují, poté co je, navzdory sankcím OSN, ruské společnosti najmou.

„Bylo děsivé se probudit, když si člověk uvědomil, že musí prožít ten samý den znovu,“ řekl pro britský server stavební dělník Tae. V rozhovoru zavzpomínal na chvíle, kdy se po náročné směně budil se ztuhlýma rukama, neschopný je otevřít. Z Ruska se mu nakonec podařilo uprchnout.

Několik mužů z KLDR vyzpovídali i výzkumníci z GRC. Z jejich slov vyplynulo, že byli ve válčící zemi pod neustálým dohledem nucení pracovat až 16 hodin denně a to prakticky bez volna. Měsíční mzda, která jim po srážkách zbyla, navíc často činila pouze 10 dolarů, v přepočtu asi 210 korun. Pracovníci žijí v nevytápěných, přeplněných kontejnerech a mají k dispozici pouze jednu nebo dvě sprchy ročně.

Podle zveřejněné zprávy jsou jim po nástupu zabaveny pasy, které drží severokorejští bezpečnostní úředníci v Rusku. Pchjongjang oficiálně existenci nucené práce popírá, dodává NBC. OSN či americké ministerstvo zahraničí ji však ve svých dokumentech detailně popisují.