Juliette Lewis: "život je příliš krátký na to, abys neudělal věci, o kterých sníš"

Tvé nové album produkoval Omar Rodrigez Lopez z Mars Volta. Jak vypadala tato spolupráce? Mimochodem, já mám hodně rád Mars Volta. Potkali jsme se na Fuji Rock Festivalu v Japonsku. Měla jsem k němu velký respekt, protože on je neuvěřitelný muzikant. Pak jsem mu zavolala, protože mi to poradil můj tourmanager. A my se opravdu díváme na hudbu velmi podobně - po emocionální i vizuální stránce. Protože on nebere hudbu jako něco strnulého a rád prolamuje pravidla, takže to byl pro mě skvělý producent. Když jsem dělala novou nahrávku Terra Incognita, tak jsem nejdřív napsala nějaké písně na piano, většinu nahrávky jsem psala se svým kamarádem Chrisem Watsonem a on je teď v mé kapele. Ale navou kapelu (pozn. The New Romantiques) jsme založili až potom, co jsme napsali desku. Omar hraje většinu nástrojů na desce kromě bicích. A moc mi pomohl s vytvořením zvuku, pracovali jsme hodně spolu, ale samozřejmě to nezní jako Mars Volta, to musím zdůraznit. Byl to pro mě prostě skvělý producent, protože mi pomohl přeložit mé nápady a mou osobnost do hudebního jazyka.

Už jsi zmínila název tvého posledního alba - Terra Incognita, tedy "země neznámá". Proč jsi zvolila zrovna toto jméno? Myslím, že to pochází z mého životního motta, které je "stále objevovat neprozkoumané oblasti". Já jsem začala dělat hudbu, když mi bylo třicet, a to je už dost pozdě na to, aby sis založil kapelu. Ale dala jsem dohromady mou bývalou skupinu The Licks. Měla jsem opravdu velký sen, že projedu svět a že najdu lidi, kteří budou mít podobného ducha jako já a že se doopravdy seznámím s takovými lidmi. A když dělám muziku, tak se cítím méně sama. Protože to, co hudba dává mě, jsou kontakty. A myslím, že za posledních pět let jsem se vyvinula více jako autor písní. Název této nové nahrávky Terra Incognita je latinské označení pro neprozkoumané území. To znamená, že chci dělat věci, které mi nejsou důvěrně známé, ne hrát na jistotu. A na nové nahrávce, jsem objevila melodii - bylo to jako zbořit zeď - nechat hlas úplné volný a ne ho schovávat po celou dobu za elektrickou kytaru.

Juliette Lewis - Terra Incognita|foto: The End Records

Jsi zároveň herečka. Když děláš film, musíš se stylizovat do určité role. Dá se tomu rozumět tak, že v hudbě máš prostor pro ukázání tvé pravé osobnosti. Nebo i v ní přijímáš další roli? To je velký rozdíl, protože hudba je více osobní. To jsem daleko více já. Víš, je tam hodně věcí, které miluji. Mám ráda zvuk basy a elektrické kytary třeba v mém songu Romeo, úplně to evokuje, že jsi pod hladinou, že dýcháš pod vodou. A samozřejmé mám ráda i bicí, toto jsou všechno věci, které spojuji a které mnou emocionálně hýbají. To není jen role, je to úplně jiné, než když hraji ve filmu. Všechny písně, které jsem kdy napsala, pochází z mého srdce. Odkrývají mou duši a myslím, že je v nich spousta protikladů, které jsme všichni zažili. Víš, že se můžeš cítit občas naštvaný a občas plný lásky, a to můžeš slyšet v písních.

Cítíš se vůbec víc jako herečka nebo jako hudebnice? Vždycky jsem byla herečkou, po většinu mého života. A muzikantství souvisí s dramatem, a to všechno je mou součástí. Nezačala jsem s hudbou dříve, protože je pro mne hluboce osobní a toho jsem se hodně bála. Jsem daleko méně plachá, když hraji ve filmech. Ale myslím, že život je příliš krátký na to, abys neudělal věci, o kterých sníš. A je mi jedno, co si ostatní lidi myslí. Kapela, kterou teď mám si výjimečně sedla a to je hodně unikátní. A miluji všechny, kteří přijdou a podívají se na naši živou show. Takže můžete sledovat můj myspace nebo facebook a tam jsou data všech našich koncertů. Budeme v Evropě až do prosince, ale vrátíme se příští rok.

Juliette Lewis|foto: Tom Medwell