Juno Reactor: miluji skládání hudby pro film

4. prosinec 2009

Elektroničtí eleklektici Juno Reactor vyrazili spolu se Slovinci Laibach na evropské turné. Středa 9. prosince připadne na koncert v naší metropoli, kdy obě kapely zahrají v Lucerna Music Baru. Premiérová zastávka Juno Reactor byla impulzem zavolat Benovi Watkinsovi a zeptat se ho na pár otázek.

První otázka, která mne napadne, když poslouchám, Juno Reactor je: "Máte rádi cestování?"
Jakékoliv - od mezigalaktického až k pozemnímu.

I mně to tak přijde. Vaše desky jsou jako koncentrovaná jízda na horské dráze skrz několik kontinentů. Spousta umělců se pokusila vydat stejnou cestou jako vy, ale výsledkem je povětšinou hezky zabalená krabička, ve které nic nenajdeš. Čím to je, že vám se takováhle devalvace hudby vyhýbá?
Nevím, nezkouším nějaké podivné praktiky, prostě jen následuji své srdce, když píšu hudbu. Miluji to, mučí mne to, nenávidím to, s každým albem jsem ve víru divných pocitů, kterým mentálně čelím pokaždé, když se pouštím někam, kde jsem ještě předtím nebyl. Osvědčilo se mi i pracovat s muzikanty, se kterými jsem dosud netvořil, neboť z těchto spojení vychází spousta nových jisker, ze kterých může něco vzniknout. Zároveň ale moc nesleduji, co dělají ostatní lidé, ačkoliv poslouchám spoustu nové hudby. Obecně ale zůstává nejdůležitější to, že při tvorbě hudby jen následuji své srdce, a když naprosto souzní s tím, co jsem vytvořil, vím, že jsem hotov.

01047063.jpeg

Díky té upřímnosti, a především již zmíněné "výpravnosti", tvá tvorba zaujala spoustu filmařů - máš rád práci pro film, tvorbu filmové hudby?
Ano, je to má velmi oblíbená práce, miluji skládání hudby pro film, a zatím jsem měl veliké štěstí na filmy, které se mi líbily. Doposud mi nikdo nepodal otrávený pohár, ze kterého by se ve výsledku vyklubal nějaký mizerný snímek, takže prozatím mám s tímto druhem práce jen samé dobré zkušenosti.

V téhle souvislosti nemůžeme minout tvou práci pro, v mnoha ohledech přelomovou trilogii, Matrix. Napomohla nějak tvému hudebnímu růstu?
Víš co, mohl jsem si zahrát s celým orchestrem (smích). V jednom tracku jsme měli zhruba dvě stě muzikantů, a já pochybuji, že bych měl příležitost dostat se k něčemu takovému, kdyby nebylo práce na filmu. Byl to ale zároveň velký záběr na mozek, chvílemi jsem se cítil jako bych se snažil vystudovat tříletý univerzitní kurz za tři měsíce (smích). Strávil jsem touhle prací sice jen půl roku, ale bylo to velmi intenzivní a naučil jsem se velké množství nových věcí od všech lidí kolem - zvukařů, lidí, co spolupracovali velmi úzce s režiséry, a především od Dona Davise (americký skladatel filmových soundtracků - pozn. editora). Prostě skvělá zkušenost, která mi toho dala spoustu.

A pomáhá ti, že jsi podepsaný pod takto kultovním snímkem ještě dnes?
Určitě... ve skutečnosti si myslím, že pomáhá všechno a všichni. Občas si připadám tak trochu jako hudební upír, který vysává hudební krev ze všech, se kterými pracuje... (smích).

Jo, to chápu, Halloween byl relativně před nedávnem...
A to tu navíc popíjím tomatový džus, jak tak spolu mluvíme, takže iluze je dokonalá (smích).

Dobře, tak se vraťme radši k Juno Reactor. Zejména dříve byla tahle kapela spojovaná s psychedeličtější formou elektroniky, jako je psytrance, nebo goa trance - sleduješ ještě pořád, co se na těchto scénách děje?
Vlastně ani ne. Mám moc rád lidi, kteří chodí na veliké události a festivaly téhle scény, je to většinou skvělé obecenstvo. Hudebně se ale tyto scény příliš neposouvají, zároveň se však ani nemění její fanoušci, což je vlastně fajn.

A co říkáš třeba na projekt Shpongle, máš ho rád?
Kéž bych mohl říct, že se mi jich hudba líbí, ale nelíbí. Napsali sice několik skvělých melodií, ale na mne jsou zkrátka zvukově příliš "chemičtí".

Jsi více na to prolínání se s akustickými nástroji?
Určitě, proto mám radši jiný projekt Simona Posforda "Younger Brother", než třeba Shpongle, ale to je o mém čistě osobním vkusu.

Tak se vrátíme zpět k Juno Reactor. Vaše poslední nahrávka "Gods and Monster" na mne působí jako vůbec nejbarevnější deska, kterou jste dosud natočili - souhlasil bys s tím?
Určitě, je hodně rozmanitá, dost odlišná...

A čím to je? Tvým aktuálním hudebním vkusem, nebo spoluprací s množstvím muzikantů z různých žánrů?
Myslím, že jsem se spíš chtěl po albu Labyrinth, které bylo ohromné a epické, přesunout k něčemu skromnějšímu. Chtěl jsem o mnoho jemnější, osobnější skladby a uvažoval jsem o Gods and Monster taky trochu jako o "iPod albu" - jako když si pustíš iPod s náhodným přehráváním veškerého obsahu a různých stylů, a vlastně ani nevíš, která kapela hraje, důležitá je skladba. Nevím, jestli se mi to přesně povedlo, ale bavilo mne to vymýšlet, nazpívat ty písně, a byl jsem nadšený ze spolupráce s Ghetto Priestem, který býval součástí Asian Dub Foundation. Přinesl do Juno Reactor úplně jiný, jakýsi "Nat King Coleoidní", přístup k vokálu. Když jsem ho poprvé slyšel, říkal jsem si: "Páni, ten zní jako Nat King Cole", a já miluji Nat King Colea, a pak jsme byli v Japonsku a já mu říkám: "Prosím, zazpívej mi ´Nature Boy´" a on mi jen tak, na ulici, zazpíval "Nature Boye" - a bylo to úžasné. Při skládání nové desky mne zkrátka Ghetto Priestův nádherný hlas hodně inspiroval, a tak jsem se ponořil do hudebních hlubin, kterých jsem se nikdy předtím ani nedotkl, díky této jazzové esenci. Bylo to příjemné, ale zároveň i dost nepříjemné, protože jsem četl, jak na výsledek spousta fanoušků Juno Reactor reaguje ve stylu: "Bože, tohle je vážně konina".

01047065.jpeg

Tak snad to nebude tak zlé. Ale nejen jazz je cítit z nové desky - v některých akustických, lyričtějších momentech mi přišlo, že se už trochu dotýkáš podobných vod, ve kterých chytá například Vangelis - máš rád jeho tvorbu?
Jo, samozřejmě.

Album končí dvěma klidnějšími songy, které mi zase pro změnu trochu připomínají poslední dvě alba Soulsavers. Znáš tenhle projekt, spolupracující s Markem Laneganem ze Screaming Trees?
Neznám.

Vyzkoušej, myslím, že by se ti to mohlo líbit.
OK, udělám to.

Dobře, tak se přesuňme k další věci, která mne zajímala - na Wikipedii se píše, že poslední desku Juno Reactor lze legálně a bezplatně stáhnout pod hlavičkou "Creative Commons license"...
Pod čím?!

"Creative Commons license".
Vážně (smích)? To se tam píše (záchvat smíchu)? To jsem neviděl, musím se připojit online a podívat se na to!

Takže to není pravda s tím bezplatným stahováním?
(Smích) ne, absolutně ne...Wikipedia je plná dezinformací...

To určitě je, ale tenhle portál (Jamendo.com) vypadá... tak jdeme dál... když se dívám na hudbu Juno Reactor 21. století z větší dálky, přijde mi, že se vaše hudba čím dál víc odívá do tmavších a industriálnějších odstínů, cítíš to také tak?
Hmmm... myslím, že ani ne - pořád dost nosím zelené oblečení, zejména na pódiu. Ne, že bych měl něco proti industriální image, poslouchám spoustu industriální hudby, ale nemám pocit, že bych ji nějak záměrně používal...a totéž by se dalo říct i o černé.

Dobře, tak uvidíme za pár dní v Praze. Mimochodem, s Juno Reactor sem jedete poprvé, je to i pro tebe osobně první návštěva České republiky?
Určitě jo.

Přijedete spolu se slovinskými Laibach, se kterými spolupracujete už někdy od poloviny devadesátých let - co vás váže dohromady?
Jsme bratři, máme rádi umění a z něj taky vychází oba tyto projekty - Laibach vycházejí z politického umění a Juno Reactor z londýnské scény přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy jsme se proplétali s undergroundovými umělci. Stejně tak si rozumíme hudebně, jak Laibach, tak my, máme rádi ranou tvorbu D.A.F., máme společnou lásku k elektronice, a když jsme se loni setkali, opět jsme měli pocit, že se snažíme vytvářet tak trochu jinou hudbu... to nás váže k sobě.

Já jsem slyšel, že chystáte nějaký projekt dohromady... Můžeš o něm říct něco bližšího?
Zaprvé je tu práce na filmu "Iron Sky", který by měl vyjít roku 2011, a který se bude točit příští rok, a pak je tu projekt "Volkswagner", který by měl propojovat experimentální jazz, klasickou hudbu Richarda Wagnera a elektroniku. Momentálně zpracováváme nahrávky, které jsme pořídili letos se Slovinským státním orchestrem, a zní to parádně... upřímně řečeno některé kousky jsou vážně úžasné. Pak je v plánu spolupráce na nové desce Laibach... a uvidíme, kam dál se tím dostaneme, je toho před námi dost.

Pravda, zůstaňme tedy v nejbližší budoucnosti - v jaké sestavě přijedete do Prahy? Můžeme se těšit na nějaké africké perkusionisty?
Ve skutečnosti přivezeme hned dva africké perkusionisty, a navíc Budgieho, který hrál se Siouxsie and The Banshees a stal se naším novým bubeníkem. Pak tu máme Ghetto Priesta a Taz Alexander coby vokalisty, dohromady je to šest lidí, kteří pod hlavičkou Juno Reactor přijedou do Prahy. Bylo by hezké s sebou vzít i našeho japonského kytaristu Sugiza, ale obávám se, že to nezvládne, protože má nějaké svoje hudební povinnosti doma v Japonsku.

Škoda, ale nedá se nic dělat. Děkuji ti za rozhovor a těšíme se na vystoupení Juno Reactor v Praze!
Díky, i my se těšíme na všechny ty úžasné pražské fanoušky Juno Reactor.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio