Kamba a Richard

Richard Hart, spoluzakladatel známé pekárny Green Rhino v Mexico City a uznávaná postava mezinárodní pekařské scény, v jednom z podcastů o jídle prohlásil, že Mexičané „vlastně nemají žádnou pořádnou kulturu chleba“, píše agentura AP. Dodal, že své sendviče dělají z „bílých, ošklivých housek, které jsou levné a průmyslově vyráběné“.

Jeho komentáře se okamžitě začaly šířit na Instagramu, TikToku a síti X. Mnoho Mexičanů ho obvinilo z přezíravosti a urážky tradičního pekařství, které je pro zemi klíčové.

To, co začalo jako spor o kvalitu pečiva, rychle přerostlo v celonárodní debatu o kulinářské identitě. Mexičané začali masivně bránit své každodenní potraviny – od křupavých housek bolillos, které se používají na sendviče tortas, až po ikonické sladké conchas.

„Urazil komunitu pekařů i všechny lidi v Mexiku, kteří milují pečivo. Což jsme skoro všichni,“ uvedla Daniela Delgadová, studentka z Mexico City. Pro mnohé je právě toto prosté pouliční jídlo prvkem, který spojuje různé sociální vrstvy a tvoří jádro kulturní identity země.

Hart spolupracoval s Gordonem Ramsayem a Reném Redzepim z restaurace Noma v Kodani připomíná britský The Guardian. Na Instagramu se po incidentu omluvil „Od té doby, co jsem se přestěhoval do Mexika, jsem si zamiloval místní lidi a toto město. Moje slova však tento respekt neodrážela – v této zemi jsem hostem a zapomněl jsem se tak chovat,“ uvedl pekař.

Incident udeřil na citlivou strunu i kvůli širšímu kontextu. Hlavní město Mexico City se v posledních letech potýká s masivním přílivem turistů a migrantů z USA, především v podobě takzvaných „digitálních nomádů“. To vede k takzvané gentrifikaci – zvyšování cen a vytlačování původních obyvatel.

Jejího příběhu si všímá britský deník The Times. První rande v roce 2015 doprovázela panika. Michelle si musela na toaletě v restauraci dát tři panáky vodky, aby vůbec dokázala vyjít ven a promluvit si s mužem, který se měl stát jejím „sugar daddym“. John, pětapadesátiletý pracovník v IT, jí slíbil „kompenzaci za její čas“.

„Modlila jsem se, aby jeho fantazie byly co nejobyčejnější,“ vzpomíná Michelle v knize. Realita byla přímočará: John používal baseballové metafory. Za „home run“ (sex) sliboval drahé dárky a vysoké platby. Michelle, která z platu v obchodě Whole Foods nedokázala zaplatit ani nájem, na dohodu přistoupila. Za jednu schůzku týdně dostávala 1 200 dolarů, což činilo zhruba 60 tisíc dolarů ročně (cca 1,4 milionu korun).

Příběh Michelle Gurule není v USA ojedinělý. Fenomén „sugaringu“ zažívá boom ruku v ruce s rostoucími náklady na vzdělání. Studentské půjčky v USA dosahují závratných 1,8 bilionu dolarů, jak uvádí například Education Data Initiative.

Platformy jako Seeking.com (dříve SeekingArrangement) na tento trend přímo cílí. Portál má přes 46 milionů uživatelů, z čehož více než tři miliony tvoří američtí vysokoškoláci. Strategie webu je agresivní – studentům prezentuje vztah se starším sponzorem jako legitimní „nástroj pro zvládnutí dluhů a životních nákladů“.

Ačkoliv jí peníze od Johna umožnily splatit školné, koupit auto a pomáhat matce, která žila z potravinových lístků, psychická daň byla vysoká. Při schůzkách v motelech v Coloradu Michelle trpěla paranoiou. Ovlivněna populárním žánrem true-crime, nechávala v pokojích své vlasy a otisky prstů na zrcadlech – pro případ, že by se jí něco stalo a policie potřebovala důkazy.

O tom co dělá, řekla rodině její matka, která se celý život potýkala s chudobou, byla za peníze navíc vděčná a na detaily se neptala. „Nikdy jsme nemluvily o hranicích nebo bezpečnosti. Jen o penězích a Johnových metaforách,“ píše Michelle.

Dnes Michelle učí na univerzitě a žije se svou přítelkyní v Denveru. Své volby nelituje, ale varuje před izolací, kterou s sebou tajný život nese. „Cítila jsem se strašně sama. Roky jsem se vyhýbala přátelům a kupila lži. Bála jsem se, že v momentě, kdy vyjdu s pravdou ven, mě nikdo nebude moci milovat.“

Svou zkušenost se rozhodla zveřejnit, aby pouázala na to, k jakým rozhodnutím jsou mladí lidé v současném ekonomickém systému dotlačeni. Stabilita, kterou nyní má – vlastní pojištění a schopnost zaplatit nečekaný účet – jí i po letech připadá jako zázrak.

Tým z King’s College London a norské Nord University použil drony vybavené sterilními Petriho miskami. Ty se krátce vznášely nad dýchacími otvory kytovců a sbíraly mikroskopické kapénky vypouštěné dýchacími otvory – jde o metodu známou jako ‚drone blow sampling‘ (odběr vzorků z výdechu drony). Odborníci tvrdí, že toto nové využití dronů by mohlo pomoci v ochraně přírody, protože umožňuje včasné odhalení hrozících nákaz, aniž by to tvory jakkoliv ovlivnilo.

„Díky této technice můžeme sledovat výskyt patogenů v populaci velryb bez toho abychom je stresovali, nebo jim ublížili. Můžeme tak lépe pochopit, jak na ně působí rychle se měnící arktické prostředí,“ uvedl spoluautor výzkumu profesor Terry Dawson z King’s College London.

Onemocnění virem je podle BBC vysoce nakažlivé a snadno se šíří mezi delfíny, velrybami a sviňuchami. Může se přenášet mezi druhy a šířit se přes oceány, což představuje významnou hrozbu pro mořské savce.

Arktida v posledních letech prochází prudkými klimatickými změnami – teplota oceánu stoupá a rozsah mořského ledu se zmenšuje, což mění potravní řetězce i migrační trasy živočichů.

Vedoucí studie, veterinářka a doktorandka Helena Costa z Nord University, zdůrazňuje, že právě dlouhodobé sledování těchto vlivů bude klíčem k pochopení budoucího zdraví velryb.
„Je důležité pokračovat v monitoringu, abychom dokázali včas zachytit nové stresové faktory, které mohou ovlivnit odolnost velryb v příštích letech,“ dodala Costa.

Antverpy a Rotterdam patří k největším přístavům v Evropě. Přístav v Belgii je dokonce označován za hlavní vstupní bránu kokainu do Evropy. Droga dorazí na lodích a následně je přebírána kurýry - stále častěji mladými lidmi, někdy i nezletilými. Podle policie se zločinecké organizace snaží náborové sítě stále rozšiřovat, píše El País.

„Většina kurýrů jsou Belgičané nebo Nizozemci ve věku 18 až 30 let, ale je mezi nimi také mnoho nezletilých,“ upozorňuje An Bergerová, mluvčí belgické federální policie. V Antverpách prudce vzrostl počet zadržených mladých kurýrů. V roce 2024 bylo ve městě s půl milionem obyvatel zatčeno 100 kurýrů, z nichž 16 bylo mladších 18 let. Letos už policie zadržela více než 200 osob, z toho 40 nezletilých, vyplývá z nejnovějších oficiálních údajů.

Často jde o opravdu malé děti. Nejmladším obviněným byl třináctiletý chlapec. „Máme čtrnácti nebo patnáctileté, kteří prodávají drogy nebo je vybírají z popelnic,“ uvedla právnička Chantal van den Bosch pro El País.

Nábor obvykle probíhá přes sociální sítě, na aplikacích jako Snapchat nebo Telegram, kde zprávy po určité době mizí. Europol ve zprávě zveřejněné loni upozorňuje, že zločinecké skupiny nevyužívají jen nejpopulárnější platformy mezi mladými lidmi. Napodobují také techniky influencerů, aby byly při oslovování potenciálních rekrutů účinnější. Jejich zprávy jsou plné memů a emotikonů a úkoly prezentují jako „mise“ nebo části „videohry“.

Často cílí na děti ze znevýhodněného prostředí. Zneužívají toho, že jsou v ekonomických potížích nebo jejich touhy někam patřit. Ve druhém čtvrtletí letošního roku byla nezaměstnanost mezi mladými ve věku 15 až 24 let v Belgii 14,5 procent, zatímco celková míra byla 5,9 procent. Belgické úřady upozorňují, že nejaktivnější drogové skupiny - například gangy z Albánie, Nizozemska a belgicko-marocké organizace - jsou zároveň ty, které nejvíce verbují nezletilé.

Spotify tuto hranici zavedlo pod tlakem velkých nahrávacích společností, především Universal Music. Skladby nyní musí během dvanácti měsíců nasbírat alespoň 1 000 streamů od minimálně 50 unikátních posluchačů, aby vznikl nárok na jakékoli licenční odměny.

Miliony skladeb tak byly fakticky demonetizovány, což vede k tomu, že se více peněz z celkového fondu licenčních poplatků přerozděluje mezi zbytek hudebního průmyslu, především ve prospěch největších hráčů, upozorňuje server CMU.

Podle studie má toto omezení nepřiměřený dopad zejména na umělce z Bulharska, Srbska, Rumunska, Severní Makedonie a Albánie. Organizace ANMIP oslovila více než 70 nezávislých labelů v jihovýchodní Evropě a 65 procent z nich uvedlo, že zavedení hranice jejich příjmy „výrazně ovlivnilo“. Dalších 20 procent zaznamenalo zatím pouze mírný pokles, zároveň však vyjádřilo obavy, že by se hranice v budoucnu mohla dále zvyšovat, což by mělo ještě závažnější dopady na jejich výdělky.

Řada respondentů upozorňuje i na riziko nebezpečného precedentu. Platformy by v budoucnu mohly přestat vyplácet odměny i za nahrávky pod hranicí 10 000 streamů, což by fakticky vymazalo celé katalogy nezávislých umělců.

Čtvrtina dotázaných zároveň poukazuje na absenci lokálních kurátorů v regionech, jako je jihovýchodní Evropa, což výrazně omezuje viditelnost místních katalogů i jejich schopnost oslovit relevantní publikum. Podle respondentů přitom právě kurátorované a žánrově úzce zaměřené playlisty cílené na místní scény a specifické hudební styly představují klíčový nástroj, jak může Spotify podporovat kulturní rozmanitost.

Podle studie publikované v časopise PNAS Neux to vidíme až moc černě. Výzkumníci oslovili více než tisíc účastníků a jejich odhady porovnali se skutečnými daty ze sociálních sítí. Ukázalo se například, že lidé se domnívají, že téměř polovina uživatelů Redditu píše nenávistné komentáře, nebo že 47 procent uživatelů Facebooku sdílí falešné zprávy.

Skutečná čísla jsou však výrazně nižší. Na Redditu podle výzkumníků zveřejňují nenávistné či vysoce toxické komentáře zhruba tři procenta uživatelů. Na Facebooku sdílí dezinformace přibližně 8,5 procent lidí.

Problém podle autorů studie nespočívá v tom, že by lidé nedokázali rozpoznat toxický obsah. Chyba nastává až ve chvíli, kdy mu přisuzují mnohem větší rozšíření, než jaké má ve skutečnosti. Nejde o masový jev, ale o malou a velmi hlasitou menšinu, jejíž projevy navíc zesilují algoritmy sociálních sítí, upozorňuje server VICE.

Toto zkreslení má podle výzkumníků reálné psychologické dopady. Lidé pak častěji nabývají dojmu, že společnost prochází morálním úpadkem a mají pokřivené představy o tom, jaký obsah ostatní uživatelé na sociálních sítích skutečně chtějí vidět.

Oteplování Arktidy, ke kterému vedou klimatické změny způsobené lidskou činností, je až dvakrát rychlejší než globální průměr. Výrazně se snižuje počet a velikost ledových ker, které jsou pro lední medvědy zásadní při lovu tuleňů, zásadní složky jejich potravy. I proto současné predikce předpovídají, že by se populace ledních medvědů mohla do roku 2050 snížit až o dvě třetiny. Do konce tohoto století jim hrozí úplné vyhynutí.

Nové poznatky vědců z University of East Anglia však naznačují, že arktičtí savci jsou schopni se alespoň částečně přizpůsobit, a to na úrovni svého genomu. Ve studii, publikované v časopise Springer Nature, výzkumníci analyzovali krevní vzorky 17 ledních medvědů v severovýchodní a jihovýchodní části Grónska, aby porovnali aktivitu transpozonů – tedy částí DNA, které umí měnit svou pozici ovlivňovat zbytek genomu – a jejich vztah k teplotě v obou oblastech.

Rostoucí teploty zřejmě způsobily značný nárůst aktivity transpozonů u medvědů v jihovýchodní části Grónska, kde jsou teploty výrazně vyšší než na severu. Tyto změny v DNA, které mohou ovlivnit metabolismus medvědů a jejich schopnost vyrovnávat se s teplotním stresem, tak podle vědců mohou signalizovat jakýsi mechanismus přežití, píše server Euronews.

Studie tvrdí, že by to mohlo znamenat, že medvědi v jihovýchodní části ostrova se pomalu přizpůsobují rostlinné stravě, kterou lze nalézt v teplejších oblastech, zatímco metabolismus severní populace je stále uzpůsobený k tučné stravě a lovu tuleňů.

Je tedy nebezpečí pro lední medvědy zažehnáno? The Guardian cituje vedoucí výzkumnou pracovnici Alici Goddenovou, podle které sice zjištění dává určitou naději, ale neznamená, že jsou lední medvědi vyhynutím ohroženi méně. „Stále musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom snížili globální emise uhlíku a zpomalili nárůst teplot,“ říká.

Tekken (česky Železná pěst) je japonská bojová hra, která se odehrává v prostředí bojového turnaje a jde v ní primárně o souboje jeden na jednoho. Kromě síly je zde důležitá i vynalézavost úderů. Hráči hrají za konkrétní postavy – v tomto případě si šampionka vybrala postavu italského exorcisty Claudia a její protivník hrál za postavu středoškolské studentky Lili. Turnaj pořádala japonská asociace e-sportu Care, která se akcím pro seniory věnuje už od roku 2019.

Podle serveru Event Hubs je jejím cílem zapojit seniory do e-sportu a poskytnout jim k tomu odpovídající zázemí. I proto byl turnaj upořádán stejně profesionálně, jako jakýkoli jiný. Účastníci měli k dispozici arkádové joysticky, celou akcí provázeli komentátoři a byla živě streamována.

Podle Joela Loyndse ze serveru The Escapist je seniorský turnaj a vítězství Hisako Sakai jednou z mála pozitivních zpráv, které se ke hře Tekken 8 vážou. Série podle něj nebyla hráči přijata nejlépe. Na začátku prosince navíc z herní společnosti Bandai Namco, která Tekken provozuje, odešel Katsuhiro Harada, který byl posledních několik sérií hlavním producentem a režisérem hry. Lyonds k tomu jen poznamenává: „Tekken je možná v troskách, ale já rád strávím svůj oběd sledováním těchhle seniorů, kteří své ovladače používají virtuózně.“

Vědci z Východofinské univerzity se ve svém výzkumu zaměřili na tři anglofonní oblasti a to, jak se v nich používá slovo f*ck. Zjistili, že ho nejčastěji používají Američané, druzí jsou Britové a třetí Australané, kteří jsou v jeho používání zdaleka nejkreativnější. Tým u nich našel 2160 variant tohoto slova, píše server Vice.

Podkladem bylo výzkumníkům 7,8 miliard slov od půl milionu uživatelů sociálních sítí mezi lety 2006 až 2023. Analýza zahrnovala také metadata profilů, například polohu a další kontextové informace. Vědci také posuzovali, jak úzké nebo volné jsou vazby mezi nadávajícími lidmi.

Objevily se tři zajímavé vzorce. Prvním je tendence používat slovo f*ck výrazně častěji v případě známých než přátel. Druhým je, že vulgární výrazy jsou vzácné ve velmi malých skupinkách, a to bez ohledu na to, jak úzké jsou vztahy mezi jejich členy. A třetí ukazuje, že opak platí ve skupinách, které zahrnují sto a více lidí – tady se už rozdíl mezi známými a přáteli maže, a lidé mají obecně tendenci nadávat více.

Podle vedoucího studie, profesora Mikko Laitinena by mohly poznatky, které studie přináší, pomoci při identifikaci falešných profilů. Nejde až tak o samotný jazyk, ten ostatně umí velmi dobře používat generativní umělá inteligence, jako o vazby, ve kterých se používá: „Tyto vazby je velmi obtížné zfalšovat, protože vytvářejí digitální otisk každého uživatele. Odrážejí předchozí chování uživatele na sociálních sítích, díky čemuž jsou profily identifikovatelné,“ říká Laitenen pro web Východofinské univerzity.

S trochou nadsázky se tedy dá říct, že nadávky by kromě své nezastupitelné role při uvolňování napětí a regulaci emocí, mohly představovat také krok k tomu, aby byly sociální sítě o něco bezpečnější a srozumitelnější.