Karlovarské zavodnění: Leila nepřijede...
Jako lehký neurotik rád jezdím do Karlových Varů o den dřív. Potřebuju se prostě aklimatizovat, ujistit se, zda nám někdo nepřestěhoval pokladny, zda jsou všechny klíčové festivalové body na svém místě a po obědě si zdřímnout na výživném lázeňském vzduchu. Pak jsem hned klidnější.
Ve skutečnosti moje tradiční nervozita přináší i plody zcela jiného druhu, než je duševní klid. Líbí se mi procházet poloprázdnými ulicemi, které se teprve chystají na invazi filmových fanoušků. Vary „den před“ mají poezii divadla, v němž se ještě nezačalo hrát – oranžově okravatovaní strážci pořádku letargicky posedávají v rozestavěných kulisách, fotografy ze všeho nejvíc zajímá odporný hybrid motocyklu a sporťáku zaparkovaný před poštou a též odporný puch pálící se pryže, který kolem sebe šíří nafukovací kino-sauna Espace Orleans, je tak nějak nanečisto.
Diváci vytvářejí první nesmělé fronty, ale zatím jenom jako, spíš aby se ochranka rozcvičila v podávání informací a krocení vstupenek chtivých jedinců. „Užívám si poslední den, kdy tu nestojí fronta až ven“, prohazuji k majiteli vyhlášeného karlovarského kebabu. Dává se se mnou do řeči a vyzvídá, jak je to s lístky a zda ještě vůbec nějaké budou. „Už se ví, kdo přijede jako host?“, ptá se mě po chvíli. Připravuju si podle svého zvyku napůl defenzivní řeč, že letos žádný Jude Law či jiná superstar, ale jen postarší umělkyně, načež mě z provozu zcela vyřadí otázka: „A přijede Leila Hatami?“ Marně lovím v paměti, jakou tvář k tomuto jménu přiřadit. Tu se rozhrne závěs a majitelova manželka mi s úsměvem ukazuje známý výjev z filmu Rozchod Nadera a Simin, který visí na zdi kuchyně. A jsme doma. Vítěz Stříbrného medvěda, Oscara, vrchol loňských Varů a především – geniální film.
Paní, jež mě vysvobodila z tápání, pochází z Íránu, tedy ze země, v níž tenhle zázrak filmového vypravěčství loni vznikl. Nadšeně vzpomíná, jak se před několika lety ve Varech potkali jak s íránskou herečkou, tak s režisérem Asgharem Farhádím. S posmutnělým výrazem jim kazím radost, že ne, Leila asi letos bohužel nepřijede a při vzpomínce na tragikomický oscarový večírek, na němž hvězdy Hollywoodu v čele s Angelinou Jolie obtěžovali iránské tvůrce svou medvědí láskou prohodím i něco o tom, že ona už je přeci jen někdo. „Ale ne, my Íránci nemáme nosy nahoru.“, zastaví mě majitelka. Leila měla prý v letošních Cannes průšvih – příliš se odhalila a v Íránu jí za to řádně sepsuli, vypráví mi elegantní íránská žena ve velmi volné letní košilce, s odhalenou hlavou, moukou na tvářích a filmovým výjevem za zády. Odcházím s povzneseným pocitem, že film je pán.
Od té chvíle pokládám letošní Karlovy Vary za zahájené. I když Leila nepřijede...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
