Kde domov můj? V DOXu

31. říjen 2013

Centrum současného umění DOX pokračuje v tradici politicky a sociálně zabarvených výstav. Až do poloviny ledna můžete do DOXu zajít na výstavu Kde domov můj?, která otevírá široké otázky národní identity, národnostních menšin a vzájemného soužití.

„Pojmy jako domov a vlast začali v poslední době stále víc používat a zneužívat různí demagogové a populisté, kteří se jimi snaží vyvolávat různé duchy minulosti. Většina lidí se přitom vůbec nikdy nezamyslela nad tím, co pro ně vlastně tahle slova v praxi znamenají, čím by jejich obsah naplnili. I proto jsme se rozhodli jeden z našich velkých výstavních projektů pojmout jako odpověď na otázku kde domov můj,“ vysvětluje kurátor Jaroslav Anděl, proč se DOX rozhodl výstavu Kde domov můj uspořádat.

Tematický záběr výstavy je velmi široký. Někdy možná až moc, protože jednotlivé problémy potom zůstávají dotčeny jen okrajově a pozornost návštěvníka se rozmělňuje mezi celou řadu témat – rasismus, ekologie, sousedské vztahy, bezdomovectví, národnostní menšiny – to je jen část z nich. Většina z vystavených prací jsou videa a fotky, ale kurátor Jaroslav Anděl se rozhodl vystavit i popisy uměleckých happeningů, které s tématem domov nějak souvisí.

„Kateřina Šedá zrealizovala vynikající projekt, který se otázky domova a sousedských vztahů úzce dotýká. Přesvědčila obyvatele jedné vesnice, aby sladili své denní harmonogramy. Lidi začali ve stejnou dobu vstávat, snídat, ve stejný čas uklízeli, dívali se na televizi a odpočívali. Byla to vlastně taková hra, ale byla tak úspěšná, že se na Kateřinu pak začali obracet i lidé z okolních vesnic, aby u nich taky něco podobného provedla,“ popisuje Jaroslav Anděl jednu z vystavených prací.

Z výstavy Kde domov můj: Tomáš Džadoň – Památník l´udovej architekúry, 2006-2013|foto: Centrum současného umění DOX

Značnou dávku spolupráce s místními obyvateli vyžadoval i nedávný projekt Tomáše Džadoně, který na střechu paneláku v Košicích instaloval tradiční dřevěné chalupy. Fotky jeho originálního oživení a zlidštění sídliště můžete v DOXu taky vidět.

Jedním z nejzajímavějších videí, které na výstavě uvidíte, je krátký dokumentární film Honzy Látala. Autor se na vlastní kůži rozhodl vyzkoušet, zda a jak dlouho je možné přežít uprostřed českého venkova. Nahatý se postavil s kamerou na silnici a vy během jeho roadmovie sledujete, jak přesvědčuje lidi, aby mu poskytli něco na sebe, a jak za drobnou pomoc v domácnosti získává něco málo k jídlu. Zatímco Látalova zkušenost s bezdomovectvím je pouze hraná a krátkodobá, v jiných videích na výstavě můžete slyšet příběhy skutečných lidí bez domova. Je tady třeba úryvek z oceňovaného dokumentu Láska v hrobě, který sleduje milostný příběh dvou bezdomovců žijících na hřbitově.

Celá výstava končí rozhovorem s aktivistou Garry Davisem, který je autorem myšlenky světového občanství a jehož organizace dokonce vydává světové občanské pasy. Celá výstava se tak symbolicky uzavírá tvrzením, že domov máme všichni jeden společný – na planetě Zemi a že bychom se podle toho měli začít chovat. Hledat další odpovědi na otázku Kde domov můj můžete v DOXu až do poloviny ledna.