Kniha Kmeny: Od hipsterů k fotbalu

12. prosinec 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02504013.png
0:00
/
0:00

Respektovaný hip hopový label Big Boss sdružený kolem rappera Vladimira 518 se čím dál tím víc profiluje jako platforma, které nestačí jen vydávání hudby, ale snaží se pracovat komplexněji. Po knize publicisty Karla Veselého Hudba ohně, kterou Big Boss vydal na konci minulého roku, tedy posílají do světa další publikaci.

Kniha pojmenovaná Kmeny, kterou zaštítil Vladimir 518 a zmíněný Karel Veselý, je podobně ambiciozní jako Hudba ohně.

Kmeny jsou v jazyce knihy alternativním pojmenováním pro subkultury a právě mapování městských subkultur si autorský tým vytyčil za cíl. Ačkoliv formálně může kniha působit především jako fotografická publikace, přehlédnout nelze ani textovou složku Kmenů, která je zpracována originálním způsobem. Každou ze šestadvaceti subkultur, ke kterým patří třeba skejťáci, motorkáři, fanoušci japonských komiksů nebo gotici, totiž zpracoval jiný autor, často sám člen příslušné subkultury.

Tohle pojetí je atraktivní, tím spíš, že několikastránkové texty popisující ten který kmen jsou vždy doplněné rozhovorem, který čtenáře uvede ještě hlouběji do dané problematiky. Na druhou stranu je zevrubný popis tolika různorodých subkultur natolik velkým soustem, že logicky musí vyvstat drobné zádrhely.

02504014.jpeg

Nejasný je především klíč, podle kterého došlo k výběru jednotlivých subkultur. U některých je to takzvaně jasné, podobná kniha se nemůže obejít bez pankáčů, metalistů nebo emařů. Zařazení jiných ale nutí významně pozvednout obočí – řeč je třeba o cirkusácích nebo fotbalových chuligánech. V těchto případech se člověk nutně musí ptát, jaká je vlastně definice subkultury a jestli nejsou výše zmíněné spolky něco úplně jiného. Případ fotbalových chuligánů navíc dobře ilustruje i druhý drobný neduh knihy. Kromě fotbalových bitkařů jsou totiž v knize zařazeny i pasáže o skinheadech a posluchačích ska, což jsou tři kmeny, které z větší částí prorůstají do sebe a logicky se tedy určité informace musí opakovat.

Tohle všechno jsou ale jenom drobnosti, kterým se podobně megalomanský projekt asi těžko mohl vyhnout. Stejně tak jako nekonzistenci v kvalitě textů, která plyne ze zmíněného faktu, že každý text psal jiný autor. Hip hop v podání Vladimíra 518 nebo hipsteři Karla Veselého patří k nejlepším částem, dobře svoje přiblížení hnutí straight edge pojal i Martin Hůla známý jako Bonus. Skvěle dopadla i část o fanoušcích japonských komiksů, kteří si říkají otaku. O tu se postaral filmový publicista Antonín Tesař. Na druhou stranu jsou ale v knize i slabší pasáže, třeba o hráčích online hry Damokles.

02504015.jpeg

Zmíněné drobné nedostatky každopádně bohatě vyvažuje obrazová stránka. Více než tři sta celostránkových fotografií od Tomáše Součka tvoří páteř knihy a těžko by mohly dopadnout lépe. Všechny snímky jsou stylizované a spousta z nich je natolik působivá, že člověka donutí vytáhnout knihu z knihovny i dlouhé měsíce po přečtení.

autor: Jiří Špičák
Spustit audio