Kousek štěstí

50. léta. Luboš je odsouzen za protistátní činnost a na pražském Pankráci čeká na převoz do některého z lágrů. Mezi vězeňkyněmi zahlédne Danu a oba se bezhlavě zamilují. Zažívají to nejkrásnější uprostřed toho nejhoršího.

Kousek nebe

Asi jsem skromný, ale Kousek nebe je příjemně překvapující nadstandard. I proto, že celovečerní debut režiséra Petra Nikolaeva byla "Báječná léta pod psa", mizerný, selankovitý a placatý přepis stejnojmenného Vieweghova románu. Báječná léta jsou v kontextu pozdější spisovatelovy tvorby sice ještě poměrně ucházející, ale nabízejí radikálně jiný pohled na českou minulost než Stránského povídka. I když "to nejkrásnější uprostřed toho nejhoršího" je jejich společným tématem.

Po obrazové stránce sice Kousek nebe nenabízí nic převratného, kamera Martina Duby je až na pár estetizovaných radůstek jen funkční, kontaktně natočený zvuk někdy nestojí za moc. Herecké výkony také nejsou bez vady. Například karikaturně znevažující výkon Karla Zimy v roli dozorce Drába... Celkem zbytečné bylo i obsazování známých tváří do epizodních muklovských rolí - neznámí herci by působili mnohem autentičtěji, i když kvituji snahu vybrat mezi českými herci co nejhubenější obličeje.

Kousek nebe

Nicméně minimálně hlavní představitel Luboše - Jakub Doubrava - je objevem a Táňa Pauhofová mluví svou rodnou slovenštinou a ne "něčím mezi" jako v Čert ví proč. A konečně asi nejodvážnější a nejsprávnější volbou bylo angažování skladatele Martina Smolky, jehož hudební doprovod je prostě skvělý. Inspirovaný starými šlágry, industriálním zvukem a vězeňským prostředím, ale i jemnou ústřední love story. Nesnaží se být jen příjemně hladivý nebo dramaticky efektní - podle potřeby obrazu; má vlastní kvality, které obraz dotvářejí, někdy ho i zasťiňují. Odvahu skladatele nesdíleli tvůrci v jiných fázích tvorby filmu.

Alfou a omegou filmu je scénář Jiřího Stránského, který za pomoci režiséra pro film adaptoval svou povídku "Štěstí" ze stejnojmenného knižního souboru. (Druhá povídka Bumerang se už stala předlohou filmu Hynka Bočana.) Scénář do předlohy komponuje motivy nové, nebo převzaté z další Stránského tvorby. Přibyla scéna s popravou, změnil se význam Lubošových starých fotografií. Výrazně se změnila cesta do Ilavy (v knize naplněná těžko skrývanou tělesnou touhou), což je možná škoda, protože takové intenzivní pocity mohly inspirovat k originálnímu obrazovému řešení. Naopak vhodně změněn a odpatetizován je dialog předcházející konci filmu. Řadu motivů, ke kterým vypravěč v povídce podává vysvětlení, zde pochopitelně jenom vidíme. Film naštěstí nemá ani tak potřebu vyučovat jako vyprávět.

Kousek nebe

Povídka ani film nestavějí pomník obětem komunistického teroru, jak se nás snaží přesvědčit někteří interpreti. Film není ani politickým gestem, jakkoli ho tak výslovně chápe antikomunisticky naladěný šéf distribuční firmy. Takové apely z Kousku nebe nečiší. Za filmem nestojí žádná kinematografická vize, která by nám ho dovolovala srovnat například s Bressonovým "K smrti odsouzený uprchl", ale je to aspoň poctivý film, který nepřekrucuje.

Kousek nebe

Kousek nebe je zvládnutá love story a zároveň film, který má svědomí. Osobně si navíc cením toho, že v české kinematografii, zatížené chcípáckými postavami, se zase někdo pokusil zobrazit ústřední postavu jako skutečného hrdinu. A nijak zásadně neselhal.

Kousek nebe (ČR, 2004, 88 min.)
Hrají: Jakub Doubrava, Táňa Pauhofová, Petr Forman, Zuzana Stivínová, Karel Zima, Pavel Zedníček, Josef Somr, Vladimír Javorský a další; kamera: Martin Duba; scénář: Jiří Stránský a Petr Nikolaev; režie: Petr Nikolaev
Premiéra: 10. února 2005

Kousek nebe