Krev vytekla, na řadě je pitva

Filmů Quentina Tarantina si lze cenit kvůli několika věcem. Tarantino má zálibu v pestře nelineárním vyprávění, chuť vyprávět dokazuje zvláště pomocí příběhů v příbězích. Vyprávění je pojato s odstupem, až ironicky - jako kdybychom celý příběh shrnuli do klingonského přísloví, popkulturního (pseudo)moudra a pak ho zase rozvinuli. Typický je postup "proti" vlastním postavám, radost režie z toho, že nám dá vědět víc, než ví postava. To je samozřejmě velmi shatterhandovský způsob vyprávění, ale tentokrát nedržíme palce, postava se nám spíš zcizuje. Máme ji rádi, protože se můžeme smát jí, spíše než s ní.

Kill Bill Vol. 2

Tarantino má rád znaky a postupy, které už jsou kulturně zatížené. Stejně tak je to s příznakovým výběrem herců. Film se skládá do značné míry ze zkušeností, kterých Tarantino nenabyl nikde jinde než při sjíždění cédéček, videokazet nebo v kině. Asi to tak Tarantino nezamýšlí, ale upozorňuje i na to, že ani autoři filmů, ze kterých čerpá, své drsné příběhy nežili, jen je vyprávěli. Uzavíráme se do "filmového filmu" a propracování filmových kvalit je pro takový koncept nutné. Snaha o nuance je naprosto zřejmá například ze scény před svatební kaplí, kde je setkání Billa a Nevěsty charakterizováno váhavým pošupováním nohou jednoho směrem k druhému.

Kill Bill Vol. 2

Odkaz na realitu se mihne spíš výjimečně. Sekvence závěrečného domácího setkání Billa a Nevěsty paroduje vzornou americkou rodinku tím, že ji předvede jako usazenou dvojici zabijáků - to je chuťovka, která znepokojivě provází jinak převažující oslavu média filmu. Tématem druhého dílu Kill Billa se stalo vyprávění. Zatímco v jedničce se hodně vraždí (a řeči o "krváku roku" byly na místě), ve dvojce se ze všeho nejvíc mluví. Krev už z Billa vytekla a teď se s analytickým zájmem rozpitvává jeho filmové tělo. "Nejlepší akční film všech dob" by ale neměl být tak monotónní pitvou. Zhruba od poloviny filmu se totiž z moudrých proslovů vytrácí vtip. Krátkých flashbacků je celá řada, posléze přestávají fungovat, pokus oživit scénu fórem nevyjde všude tam, kde jde o fór stupidní. Rytmus historek a soubojů je nahrazen pokusem o důstojné vypravěčství. (Už nad jedničkou zazněly stesky, že kam prý se ztratila nádherně přiblblá nedokonalost známá z Pulp Fiction.) Ve Volume 2 se stejně jako v jedničce díváme na velmi chladnou podívanou. Modelová divácká strategie je sledovat film s rezervou. Bavit se mrknutím Nevěsty, poté co se sveřepým obličejem odvypráví, že jede zabíjet a proč. Vzhledem k žánrům, ze kterých Tarantino vychází, ale nelze odmítnout ani tradiční důvěřivé diváctví, sledující hlavně to, jestli Nevěsta toho Billa nakonec dostane nebo ne.

Kill Bill Vol. 2

Film se rozjíždí jako pocta žánrovým filmům, každá z devíti kapitol má trochu odlišný styl (kung-fu filmy, western... okruh režisérových zdrojů se nemění). Z této hry s pevně zavedenými diváckými žánry už se nedá vyváznout. Mám radost z každé vedlejší role, ve které se opět povedla nějaká rázovitá postavička, ať už šišla nebo zabiják, který v totálním zapadákově čistí záchody na pokyn místních rádobyšéfů. Čest samurajských kodexů, vedoucí až k pokoře před někým, koho jindy netřeba brát vážně, je zřejmě pro pozorovatele současného rozložení americké kultury provokativní. Souvislost s Jarmuschovým Ghost Dogem - Cestou samuraje je jasná, možná se jednalo o přímou inspiraci. Jarmusch ale lépe zvládl rytmus filmu, skvěle splývající s hip-hopem. Ghost Doga vnímáme jasněji, jeho postava má větší hloubku než všichni Billovi zabijáci dohromady.

Kill Bill Vol. 2

Měl-li být pocit z filmu podobný procházce multiplexem (režisérův výrok), povedlo se. Tahle procházka ale nemůže člověka moc dlouho naplňovat. Pomalejší plynutí Kill Bill: Volume 2 mi umožnilo, abych si procházku více užíval. Byl jsem ale brzy naplněn. Ocenil jsem návrat do denního světla...

Kill Bill Vol. 2

Kill Bill: Volume 2 (české stránky) (USA, 2004) Režie a scénář: Quentin Tarantino; kamera: Robert Richardson, hudba: Ennio Morricone, Johny Cash a další; hrají: Uma Thurman, David Carradine, Daryl Hannah, Michael Madsen, Gordon Liu, Samuel L. Jackson a další.
Česká premiéra: 22. dubna 2004

!!!SOUTĚŽ!!!

Příští týden bude mít premiéru nová česká komedie o prázdninovém výletu na lodích nazvaná Silný kafe. Ve filmu se objeví mladé, neokoukané tváře a záměrem tvůrců bylo natočit nekonvenční film pro mladé diváky. A jaká je tedy soutěžní otázka?

Režisér filmu Silný kafe vystudoval FAMU v Praze, ale původem je:

a) Islanďan
b) Ind
c) Íránec

Správné odpovědi nám posílejte na radium@rozhlas.cz . První dvě správné odpovědi budou odměněny soundtrackem k filmu Silný kafe! O tomto filmu se podrobněji zmíníme příště.