Kupujte české kytky. Na rukách vám zůstane hlína místo krve

8. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kytice z ateliéru PLEVEL

Beata Melka Alexová nemá ruce od krve, ale od hlíny. V sezoně mezi březnem a prosincem sází letničky, střihá barborky, vije věnce a louhuje odvar z kopřiv proti mšicím. Díky jejímu ateliéru Plevel si můžou Pražané koupit řezané květiny a nemít při tom černé svědomí. Nedováží se totiž z Keni ani z Kolumbie, ale ze Stochova u Kladna. Nový díl Podhoubí zjišťuje, co se skrývá pod okvětními lístky růží a lilií.

„Ke dni žen je třeba udělat ženám radost kytkou. Je ale velmi smutné, že většina pracovníků na květinových farmách jsou ženy a jsou v tom horším postavení,“ ilustruje nepříjemný paradox darování květin expertka na envirosociální podnikání Markéta Vinkelhoferová.

S podobným obrazem květinových farem u jezera Naivasha přišel před deseti lety dokumentární film Blooming Business. Díky tlaku lidí, kteří levné kytky nekupují, protože za nimi vidí vykořisťování, ale i institucí se podmínky dělníků na farmách pomalu zlepšují.

O několik tisíc kilometrů dál na sever se zatím znovu navazuje na tradici produkce vlastních květin. Kromě farmy Loukykvět a Kytky od potoka jsou u nás desítky menších zahrad, jako třeba Oáza klidu ateliéru PLEVEL bývalé studentky UMPRUM Beaty Melka Alexové a jejích spolupracovnic. Existuje i mapa, kde si můžete najít květinovou zahradu ve svém okolí, a formuje se i asociace ekologických pěstitelů květin Výkvět.

„Naše generace je zvyklá sedět u počítače a jsme z toho unavení. Já ale tu tvrdou práci na čerstvém vzduchu potřebuju. Nepoužíváme postřiky, hmyz se sem vrací a vrchní část zahrady necháváme zarostlou pro zvířata,“ uzavírá výčtem předností pěstování vlastních kytek Melka Alexová.

Jak vypadá byznys s řezanými květinami? Proč podporovat certifikaci Fairtrade? Jak se pěstují kytky v našich podmínkách? A proč skladba záhonů a vázání kytic připomínají báseň? Pusťte si celé Podhoubí.

Spustit audio