Kylesa: Trhala (ultra)fialky dynamitem
Šestým řadovým albem Ultraviolet se po třech letech připomíná metalová pětice Kylesa ze Savannah v americké Georgii. Tenhle bažinatý stát je domovem silné skvadry ze současné metalové scény, ale Kylesa za slavnými rodáky Mastodon, Baroness nebo Black Tusk rozhodně nezaostává – možná naopak.
Z jihovýchodu Spojených států (zejména z Louisiany nebo Georgie) se zhruba se začátkem milénia vyrojil impozantní zástup tvrdých kapel, které se postupně produpaly z lokálních scén až k bezmála globálnímu úspěchu. Člověk nemusí být zrovna skalním fanouškem Baroness nebo Mastodon, aby vnímal, že tyhle party už několik let nepřehlédnutelně patří ke špičce svého žánru. Osobně mám poněkud problém s rozšířeným, ale zavádějícím označením těchto kapel jako sludge metalových. Přestože pocházejí z oblasti, která bažinnému zvuku podladěných kytar, pomalým tempům a těžké, chorobné atmosféře obecně hodně přeje, samy mají naopak přepečlivě vydezinfikovaným soundem a okázalou instrumentální namakaností mnohem blíž k modernímu pojetí klasického heavy metalu.
Kylesa se z tohohle ranku dost výrazně vyděluje. Jednak samozřejmě ne úplně obvyklou sestavou – kytarově-vokální party si přehazuje zakládající, genderově vyvážené duo Phillip Cope a Laura Pleasants a do škopků buší hned dvojice bubeníků. A jednak – na rozdíl od zmíněných ulíznutých krajanů z nedělní školy – je tahle smečka skutečně špinavou, polodivokou bestií, které ze žlutých tesáků poctivě odkapá krev. Tomu odpovídá i sympatická nechuť k rozvleklým stopážím. Kylesa se nevyžívá v dlouhém budování atmosféry. Místo lyricko-epických gradací na posluchače vždycky radši bez varování vypálí šrapnel masivního riffu, otočí ho párkrát dokola a jde se na další.
V začátcích Kylesa křížila monumentální sludge s agresivním crustem, později do mixu přibyly devadesátkové alt-rockové ozvěny a nadčasová psychedelie. Jako by se Crowbar potkávali s Butthole Surfers a Kyuss s ranými Pink Floyd. Ani na aktuálním albu se rozhodně nebojí otevřít se nečekaným inspiracím – mezi lebku drtícími sekerami a štěkanými vokály najednou zasvítí zklidněný coldwave popík, který byste bez kontextu přiřkli spíš nějaké indie „senzaci“ z Pitchforku.
Ultraviolet je zatím zřejmě nejpovedenější deskou Kylesy. Je i dobrým místem, odkud začít, pokud tuhle kapelu zrovna podrobně nesledujete. A v neposlední řadě je důkazem, že ani na šestém albu neustrnula na dobytých pozicích.
Kylesa: Ultraviolet (Season of Mist, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
