Líbánky: příběhy za zapovězené hranice

Líbánky jsou paralelním příběhem dvou párů, albánského a srbského, které touží uniknout z balkánské klece. Jejich plány však překříží tragické události v Kosovu.

V Líbánkách je patrná režisérova snaha o maximálně věrné zachycení politické a společenské situace současného Srbska a Albánie. Kamera Milana Spasiće pracuje s ostře digitálním obrazem a dlouhými, střihem nepřerušovanými záběry. Paradoxně právě syrovost filmu je mnohdy zbytečně rušivá a místo toho, aby vtahovala, z dění vypuzuje svou nepřirozeností. Paskaljević skládá své paralelní příběhy s maximálním důrazem na detail i potřebný kontext. Putování postav rámuje fragmenty zpráv, nevšímá si pouze alarmujícího statusu běžence, ale i příkrých rozdílů, které názorově i třídně rozdělují srbskou, potažmo albánskou společnost.

Hrdiny snímku pojí společná touha uniknout částečně stále nesvobodnému klimatu Balkánu, jeho vášnivě agresivnímu duchu a najít své místo na západě. Ten však hrdiny přijímá se směsicí pohrdání, krutosti a xenofobie. Líbánky kladou důraz i na vývoj vztahu mezi postavami. Vyhýbají se tak klišé o čisté lásce, kterou drtí ozubené kolo dějin. Mezi oběma páry vznikají zcela běžné neshody, které jejich příběh polidšťují a umožňují se s hrdiny lépe identifikovat.

z filmu Líbánky |foto: MFF KV

Z určitého pohledu je Paskaljevićův film jakýmsi anti-Kusturicou. Najdeme v něm emblematický motiv divoké svatby, Lazar Ristovski kreací vášnivého svatebčana připomene kultovní roli Petara „Ćrného" Popary z Undergroundu, ale namísto rázovitě poetické metafory směřují Líbánky ke střízlivě věrným obrazům rozdělených rodin a zášti vyvolané politickými pohyby Balkánu. Aktéři jsou tak uvězněni mezi dvěma světy - jeden odmítají oni, ač je jejich domácí, druhý, cizí, zase odmítá je.

Líbánky zanechávají dva páry v mezní situaci a končí bezradným pohledem do ztracena, jakoby tvůrce sám nevěděl, co vlastně na závěr dodat. Rozhodně to není vadou filmu, který si trochu zbytečně podkopal nohy chladným a rozpačitým zpracováním. Mezi angažovanými příběhy člověka ve vyhrocené politické situaci, které byly uvedeny na letošním ročníku karlovarského festivalu, však Líbánky představují to nejkvalitnější a nejzralejší.

Hodnocení: 75%

Medeni Mesec (Itálie / Albánie / Srbsko, 2009)