Lower Dens mezi popovou dekadencí a Davidem Lynchem

9. duben 2015

On Air

Baltimorské kvarteto Lower Dens se proslavilo zadumanými indierockovými písničkami s krautrockovými rytmy. Takže když svoji třetí desku Escape From Evil uvedli blyštivým elektropopem To Die in L.A., opatřeným poněkud dekadentním klipem, mělo to být pro fanoušky varování. Deska Escape From Evil, jejíž název je inspirovaný knihou kulturního antropologa Ernesta Beckera o vytěsňování smrti v moderní společnosti, je jejich vykročením směrem k atmosférickému popu. Stejně jako klip má ale jejich cesta „na světlou stranu“ podtóny lynchovského dramatu.

V rozhovorech před vydáním desky mluvila zpěvačka Jana Hunter o tom, že nový materiál měl být postavený na vokálech a jednoduchosti. Krautrockové rytmy ustupují do pozadí a kapela má teď celkem blízko k nokturálním náladám darkpopových projektů, jako jsou Chromatics, Nite Jewel nebo jejich baltimorští kolegové Beach House. Nakonec jejich vokalistku Victorii Legrand zpěvačka Jana Hunter celkem připomíná. V jejím hlase je ale pořád cítit také inspirace Siouxsie Sioux a s ní i fascinace temnými zákoutími duše.

Kam Lower Dens stylově směřují, je celkem jednoznačné, bohužel se jim to ale vždy nedaří dotáhnout do konce. Začátek alba se Sucker’s Shangri-La je ve velkém stylu. Druhý singl Ondine následně smíchá uhrančivou atmosféru s majestátní melodií. A v To Die in L.A. jsou všechny kýžené ingredience přesně na svém místě – včetně skvělého vokálu Jany Hunter. Jenže v následných skladbách jsou už motivy rozmazanější, melodie abstraktnější a Lower Dens čím dál více zní jako kapela drnkající nad ránem někde v baru.

Na albu Escape From Evil je hodně cítit výpomoc producentských velmistrů, jako jsou Ariel Rechtshaid (Vampire Weekend, Charlie XX) nebo John Congleton (Franz Ferdinand, Nelly Furtado), kteří nově nalezený osmdesátkový fetiš Lower Dens vybrousili do dokonalosti. Sázka na popový zvuk ale vychází jen tehdy, když má Jana Hunter v kapse silný materiál. Což bohužel není úplně vždy. I tak je ale třetí album baltimorského kvarteta výsledkem sympatické evoluce kapely, která začala mít pocit, že se začíná opakovat. Jejich třetí album tak lze brát jako vykročení správným směrem.