Machu Picchu, město kondora a pumy
O klenotu And s etnoložkou Monikou Baďurovou a cestovatelem Martinem Mykiskou.
Osmý div světa. Kamenný ostrov, plující v zeleni tropického pralesa. Nejprvnější div staré Ameriky. Orlí hnízdo... To všechno jsou synonyma pro jedno a totéž místo. Incké město Machu Picchu v peruánských Andách; ztracené a před sto lety znovu nalezené, opředené tajemstvím, mýty a zkazkami. Vědci jsou schopni celkem přesně říci jediné – kdy bylo Machu Picchu postaveno. Proč se tak stalo, kdo na tak odlehlém místě přebýval a kdy a kam jeho obyvatelé odešli – to jsou otázky, na které dnes nikdo jednoznačnou odpověď nezná.
Machu Picchu je 18 kilometrů čtverečních fantastických ruin na kamenných terasách, protkaných schodišti se třemi tisícovkami schodů. Zcela neporušené a od inckých dob nedotčené skalní město, které se tyčí nad 500 metrů hlubokým údolím divoké řeky Urubamby, v nadmořské výšce 2,5 kilometru. Španělští dobyvatelé na něj nenarazili, v jejich kronikách se o něm nepíše. Když Synové slunce před stovkami let Machu Picchu opustili, město pohltil prales. Až do začátku 20. století o něm věděl málokdo. V okolní neprostupné džungli žilo sotva pár indiánských rodin. O Machu Picchu jsme si povídali s etnoložkou Monikou Baďurovou z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, které je součástí Národního muzea v Praze.
Kdo Machu Picchu znovu objevil pro svět?
„Machu Picchu objevil v roce 1911 americký profesor historie a archeologie Yalské univerzity Hiram Bingham. Původně pátral po ztraceném inckém městě Vilcabamba, které mělo být poslední baštou Inků, bránících se před španělskými dobyvateli. Místo Vilcabamby však Bingham našel Machu Picchu. Neobjevil ho však jen tak náhodou sám. Setkal se s místním vesničanem, který o místě věděl a Binghama tam zavedl. Domorodci, kteří žili kolem o místě věděli; ruiny však byly pokryté pralesem, takže se místo muselo celé vyčistit. To trvalo několik desetiletí. Bingham i jiní badatelé podnikli několik expedic, město zbavili porostu a prozkoumali. Postupně zjistili, že se nejedná o Vilcabambu, ale že jde o úplně jiné, neznámé město, o kterém zřejmě Španělé vůbec neměli tušení.“
Machu Picchu bylo prvním inckým městem, které se dochovalo do dnešních dnů zcela nedotčeno, v původní podobě. Nedošlo v něm k přestavbám ani úpravám, nic nebylo zbořeno, na zdech hlodal pouze zub času. Co všechno se ve městě nachází?
„Soudí se, že město bylo zřejmě vybudováno podle podobného architektonického plánu jako hlavní město říše Inků Cuzco. Je rozdělené na dvě části. Jednou z nich je část vesnická, kde se pěstovaly plodiny, které město zásobily. Obklopují ji terasovitá políčka, která zároveň zabraňovala sesuvům půdy. A pak je tu městská část, kde je více než 200 staveb, převážně velkých žulových chrámů, které mají často i tvar mnohoúhelníku; každý kámen je tu jiný a přitom do sebe velice přesně zapadají. V městské části jsou jednak obytné domy, různé dílny, administrativní budovy, skladiště a pak i paláce a chrámy. Město je vystavěno na terasách a jednotlivé části jsou přístupné po různých schodištích. Také tam existoval vodovodní systém s kašnami, který rozváděl vodu po městě. Mezi turisty je nejznámější stavbou města tzv. Sluneční kámen – Intihuatana, „Kámen, který poutá Slunce“. Je to vlastně jen kamenný útvar; pilíř, který vychází z kamenné desky. Sloužil zřejmě jako sluneční kalendář a nebo hodiny. Dal se podle něj sledovat pohyb slunce na obloze a zároveň zřejmě plnil funkci jakéhosi oltáře, kde kněží konali obřady v době blížícího se zimního slunovratu, kdy ubývalo denního světla. Obřady měly zabezpečit, aby slunce nezmizelo z oblohy navždycky.“
Machu Picchu leží ve vysoké nadmořské výšce a jeho výstavba rozhodně nebyla jednoduchá. Inkové museli mít nějaký důvod, proč své město postavili na takovém odlehlém místě. Jaké na to téma panovaly a panují názory mezi vědci?
„Názory se různí. Původně se soudilo, že se právě sem ukryli Inkové před španělskými dobyvateli; proto ta nepřístupná oblast. Odlišný názor měl sám Bingham. Podle něj to bylo posvátné místo, zasvěcené Slunci, kde žili pouze kněží a dívky, vychovávané jako budoucí Inkovy nevěsty a nebo jako tzv. sluneční panny, což byly služebnice boha Slunce. Soudilo se tak podle toho, že ve zdejších hrobech byly nacházeny většinou jenom ženské kostry. V poslední době, v souvislosti s dalšími výzkumy, se však už počet kosterních pozůstatků mužských a ženských téměř vyrovnává. Docela určitě se ví, že Machu Picchu bylo vybudováno ve druhé polovině 15. století, zřejmě v letech 1460-1470, za inckého panovníka Pachacutiho... Pak je tu další názor, podle něhož bylo Machu Picchu místem, odkud mohli Inkové podnikat další výboje směrem na západ a zároveň rezidenčním místem Pachacutiho, který se tam uchyloval hlavně v zimě, když bylo v Cuzcu příliš chladno. No a pak jsou další, už současné názory, které směřují spíš k tomu, že Machu Picchu bylo jakýmsi posvátným městem a poutním místem. Dokazuje se to tím, že některé části města jsou záměrně vybudovány ve tvaru určitých zvířat, která Inkové uctívali, jako byla třeba puma, kondor nebo had.“
Teorie, podle níž dávali Inkové svým stavbám tvary mytologických zvířat pochází z pera manželů Salazarových z Cuzca, bývalého centra mocné říše Inků. Jejich teorií se před časem podrobněji zabýval cestovatel Martin Mykiska. Byl i na „místě činu“, tedy na Machu Picchu:
„Machu Picchu leží nedaleko Cuzca, centra říše Inků, a tak se v současnosti dost často považuje za jedno ze sítě náboženských center; chrámů a svatyň v horách. K tomu je třeba říci, že indiánská víra a mytologie byla velmi komplexní. Celý okolní svět byl pro indiány jedním živým organismem. Například tím, že chodili po horách, přímo komunikovali s horskými duchy. A tak mohla být poloha Machu Picchu třeba předem daná tím, že v jeho okolí bylo několik významných hor, které byly předmětem uctívání. Na takovýchto místech, ať už to bylo na Machu Picchu nebo v jiných lokalitách pak vznikaly svatyně, kde indiáni prováděli své rituály. Zejména pozorovali pohyb Slunce během roku, protože pro ně bylo velice důležité vědět, kdy začíná zimní nebo letní slunovrat, kdy začíná jaro, kdy sezóna sázení a kdy je čas sklízení zemědělských plodin.“
Existují i hypotézy, které hovoří o vztahu nebeských objektů a objektů na zemi; dokonce přímo o jakési dvojitosti, dualitě. To, co je nahoře zkrátka musí mít nějaký svůj protějšek i dole. Proto prý Inkové pozemské dvojníky uctívali a nebo je dokonce sami budovali. A to dokonce v opravdu velkých rozměrech.
„V rámci té zmíněné komplexnosti Inkové věřili, že řeka Vilcanota, která pramení vysoko v Andách, protéká nedaleko Cuzca a také oblastí, která se jmenuje Posvátné údolí, má na nebi svého dvojníka. Právě tam se podle nich uzavírá cyklus vody. Z Vilcanoty odtéká voda do moře, z moře se vypařuje, dál teče nebeskou řekou, což je Mléčná dráha a v podobě dešťů pak zase padá zpátky na zemi a přitéká do Vilcanoty. Inkové Mléčnou dráhu na obloze pozorovali a v té vysoké koncentraci hvězd rozeznávali tmavé oblasti, kde je hvězd méně. Těm přisuzovali tvary různých mytologických zvířat, která pro ně měla základní význam v jejich pozemském životě. Takže v Mléčné dráze například rozeznávali lamu, což bylo zvíře, které jim na zemi zajišťovalo spoustu důležitých věcí pro život – maso, mléko nebo třeba vlnu."
"Lama byla také považována za zvíře, které přivolávalo deště. Indiáni totiž vypozorovali, že tmavý obraz lamy v Mléčné dráze, putující během roku různě vysoko nad obzorem právě v době zimní, kdy se blíží doba dešťů, mizí pod obzorem. Věřili, že právě v tu chvíli nebeská lama pije z oceánu, tím se probouzí k životu a získává energii. Potom, jak lama znovu stoupala výš po noční obloze, přinášela dobu dešťů. Aby nějak ten fenomén uctili, budovali různé stavby, jako je například Ollantaytambo. To je pevnost nedaleko Cuzca, která má právě tvar lamy – aby připomínala tu lamu nebeskou. Lama je v terénu postavená tak geniálně, že právě když o zimním slunovratu vychází ráno Slunce, osvětlí její hlavu.“
A co Machu Picchu, je možné vypozorovat něco podobného i tam?
„Machu Picchu podle zmíněné teorie zobrazuje tři mytologická zvířata zároveň. Jedním z nich je ještěr, druhým puma a třetím mytologický pták; buď kondor nebo pták Llulli, jehož jméno se dochovalo v některých legendách. Když budete chodit kolem Machu Picchu, lézt na různé vrcholy a dívat se na pevnosti z různých úhlů, opravdu tam ty tvary můžete rozeznat. Na Machu Picchu je samozřejmě fascinující jeho poloha: na ostrém hřebínku na konci horského hřebene, několik set metrů nad údolím, které je hluboko pod ním. Když tam člověk přijde, opravdu ho napadne proč Inkové stavěli právě tady. Jak jsem říkal, souviselo to s některými významnými horami, které uctívali jako horské duchy. Velice zajímavé je i to, že skalní reliéf nad Machu Picchu připomíná opět dvě významná indiánská mytologická zvířata, kondora a pumu. Já osobně si představuji, že když indiáni tyto dva reliéfy objevili, řekli si, že je to znamení a že musí těmto dvěma horám vybudovat svatyni. Právě proto možná vzniklo Machu Picchu, v této naprosto divoké poloze vysoko v horách. Ale může to být i úplně jinak.“
On vlastně ani neexistuje jiný pořádný celkový pohled na Machu Picchu, než právě z místa, odkud jsou vidět ty dva výrazné skalní útvary...
„Ty dva reliéfy kondora a pumy jsou samozřejmě vidět z přirozené přístupové cesty, která je zároveň bývalou Stezkou Inků, což je velice rozsáhlá síť horských chodníků, kterou Inkové vybudovali po celých Andách. Těch chodníčků bylo a je několik tisíc kilometrů.“
Od Martina Mykisky se vraťme zpátky do Náprstkova muzea za etnoložkou Monikou Baďurovou:
Nevíme, jak město pod nebesy, o kterém vyprávěl cestovatel Martin Mykiska, nazývali sami Inkové. Nevíme, proč bylo Machu Picchu vybudováno. Je pro nás stále záhadou i to, proč bylo opuštěno a kam zmizeli jeho obyvatelé?
„Je možné, že větší část zdejšího obyvatelstva byla zdecimována neštovicemi, což byla nákaza, kterou do Ameriky zavlekli Španělé. Na Machu Picchu se mohla rozšířit ještě dřív, než Španělé město našli. Část obyvatel tedy patrně vymřela a pak také vypukla občanská válka o nástupnictví mezi Huascarem a Atahualpou, takže je možné, že město postupně upadalo i z politických důvodů, když v zemi nastaly jisté zmatky. Nebo je také do jisté míry pravděpodobné, že už za příchodu Španělů do Peru bylo Machu Picchu opuštěné a proto se o něm také Španělé nedozvěděli. Jeho jméno nefiguruje v žádné ze španělských kronik.“
Zato v nich figuruje ta známá Vilcabamba, o které jsme se zmínili na začátku. Byla už objevena?
„Údajně ano, v roce 1999, a to díky tomu, že se nalezl kronikářský zápis jistého Španěla jménem Juan de Betanzos, který udával polohu několika míst, nacházejících se poblíž Vilcabamby. V roce 1997 začala skupina odborníků pod záštitou peruánského Národního kulturního institutu provádět výzkum. Nejdříve objevili ta místa, o kterých se zmiňovala kronika a pak v roce 1999 nalezli zbytky města, o kterém se domnívali, že by to mohla být Vilcabamba. Další expedice podle všeho potvrdily, že popis odpovídá a že se tedy skutečně o Vilcabambu jedná.“
Takže se v té oblasti dají čekat i další objevy? Třeba i tak velkých neznámých inckých měst, jako bylo Machu Picchu?
„Zdá se, že ano. V roce 2002 bylo asi 40 km od Machu Picchu objeveno město Cotacoca, které je také zbudováno z kamene. Nachází se v oblasti, kde andské svahy spadají do amazonských pralesů. O něm se soudí, že bylo také jedním z posledních míst, kam se uchýlili Inkové po příchodu Španělů. I ono leží v nepřístupné oblasti a Inkové se tam mohli skrývat až do doby, kdy byla incká říše Evropany úplně dobyta a rozvrácena.“
Dnes už se vám nepoštěstí být na Machu Picchu sami, jako se to ve 20. letech minulého století povedlo americkému cestovateli Richardu Halliburtonovi. Ani tam, na rozdíl od něj, nebudete moci strávit noc. Ve dne patří Machu Picchu turistům a vědcům, v noci samo sobě, jako celá staletí před první návštěvou Hirama Binghama. Z propasti k troskám doléhá melodický hukot řeky Urubamby. Jak píše Halliburton, „jednou slabší, podruhé silnější, vždy však zřetelný, jako když varhaník manipuluje při hře žaluziemi, tu dolce, tu sotto voce a pak fortissimo.“
Jsou tajemství, která Machu Picchu nikdy neprozradí.
Vysíláno v Planetáriu č. 34/2011, 20. - 26. srpna.
Přepracovaná repríza z 26. ledna 2003.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Čtěte také:
Machu Picchu se svých tajemství nikdy nevzdá
Machu Pichu – nikdy neztracené město
Čeští vědci na Machu Picchu
Kdo objevil Machu Picchu II.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
