Mark Lanegan: „Je to hudba, ne olympiáda!“
Nedávno jsme čerstvé sólové album Marka Lanegana zevrubně prozkoumali jako Desku týdne Radia Wave. 20. března se nám představí v pražském Lucerna Music Baru v plné koncertní kráse.
Tvoje aktuální album Blues Funeral sklízí celkově slušná hodnocení, ale našli se i recenzenti, kterým se moc nelíbí. Říkáš si někdy „Vždyť vy jste to vůbec nepochopili!“ nebo „Počkej, až tě potkám...“? Čteš vůbec recenze svých desek?
Nevěnuju jim vůbec pozornost. Když se nachytáš na pozitivní recenzi, určitě se najde nějaká další, ve který se bude tvrdit, že je to pěkná srágora. Takže se snažím opírat hlavně o svůj vlastní vkus. Mně se to líbí a vydal jsem to – a to je důležitý. Jsem si jistej, že někdo to ocení a přijde i na naše koncerty.
To je dobře, protože upřímně řečeno, já jsem jeden z těch, kteří z něj nadšení nejsou, a nerad bych na tvém pražském koncertu dostal pěstí...
Já prostě nechávám hudbu mluvit samu za sebe. Povaha muziky a osud jsou prostě takový, že vždycky se to někomu bude líbit a někomu nebude. Někdo bude mít rád tohle album, ale už ne to další, jinej tohle, ale ne to předtím... Je to hudba, ne olympiáda.
S jakou myšlenkou tohle album vznikalo? Zamýšlel jsi nahrát „nejpřístupnější Laneganovu desku“, jak o Blues Funeral někteří píší? Chtěl jsi po letech převážně kytarové hudby zkusit něco jiného?
Se stejnou jako pokaždý. Chtěl jsem udělat desku, která bude reprezentovat, čemu se aktuálně věnuju. Udělat hudbu, kterou mě samotnýho bude bavit poslouchat a kterou bude zábavný natáčet. To je celý – a vždycky se to snažím dělat takhle.
Zřejmě nejpodivnějším momentem tohohle alba pro řadu posluchačů bude Ode to Sad Disco. Je mi líto, ale opravdu si tě nedokážu představit jako skalního fanouška diska...
Ta píseň vznikla z kousku jménem Sad Disco, kterej je na soundtracku k Pusher II. To je dánskej film režiséra Nicolase Windinga Refna. Mně se líbil ten film i jeho soundtrack, takže jsem vzal kus tý hudby a napsal z něj písničku. Konec příběhu.
Co vlastně říkáš na loňskou „posmrtnou“ desku tvé první kapely Screaming Trees Last Words: The Final Recordings? Je podle tebe ten materiál dost kvalitní na to, aby vyšel deset let poté, co byl natočený?
Jo, proč ne? Jednou je to venku... Nikdy to nemělo bejt album, jsou to jen dema, který jsme nahráli. Lidi se na to pořád ptaj... Nevim, proč bychom to neměli vydávat.
Co plánuješ do budoucna? Když jsem nedávno dělal rozhovor s Gregem Dullim, zmínil, že by hrozně rád natočil další album zase s tebou. Máš to stejně?
Naprosto. Další desku máme v plánu, je to jen otázka krátkýho času. Možná v průběhu tohohle roku... Až dojedu turné ke svýmu albu, určitě spolu uděláme něco dalšího.
A chystáš nějaké další kolaborace, třeba s někým úplně novým? Nebo třeba smutnou techno desku? :)
No, kdo ví, co budoucnost může přinést... Jak říkám, teď budu chvíli propagovat tuhle, a pak... Jsem otevřenej dalším věcem.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
