Megality na území České republiky? Ale jistě!
K pozůstatkům jednoho z milníků v dějinách kultury se lidé (nejen) na našem území chovali takříkajíc donedávna barbarsky, přesto se jich v České republice několik dochovalo. O jejich počtu, stáří a významu se stále vedou spory, nicméně jsou tady a rozhodně stojí za pozornost.
Zkoumání megalitů v českých zemích, které lze označit za vědecké, začalo kolem poloviny 19.století, a od té doby vznikla celá řada vědeckých materiálů. Od výroku, které jejich pravost vylučovaly, věda pokročila ke konstatování, že jich u nás několik najdeme - většinou se jedná o menhiry, s přimhouřenýma očima i o kamenné řady. Ale i toto tvrzení může z mnoha důvodů kdokoliv zpochybnit - megality jsou u nás prostě spojené s mnoha otazníky.
Jelikož vznik megalitů ve světě sahá do období až před přibližně pěti tisíci lety, je velmi těžké a často až nemožné dokázat, který stojící kámen je skutečný megalit a který nikoliv. Archeologové nebo geologové provedou vykopávky: Nálezy naznačí mnohé, ale mnohé zůstává nadále skryté a nejasné (většinou se potvrdí pouze to, že kámen byl či nebyl vztyčen uměle, určeno je místo původu horniny, většinou se neprokáže přítomnost ohniště, obětiště ani pohřebiště). V místní kronice se najdou nejstarší zápisy (bohužel příliš "mladé"), které tvrdí, že "kámen u vsi stojí od nepaměti", něco napoví ústní tradice (pověsti o zkamenělých mniších, čertech, pannách a podobně), často se zjistí, že kámen kdysi stával na jiném místě, že jej církev kdysi dala odstranit (zabudovat do stěny kostela, zahrabat, zničit atd.) a tak dále. Ideální situace ke vzniku různých spekulací.
Je však pozoruhodné, co se člověk, který se o tento fenomén zajímá, ještě dozví. Někteří lidé, kteří kdy u nějakého menhiru označovaného za původní skutečně fyzicky stáli, tvrdí, že vnímali jakousi energii (autora článku nevyjímaje). V případě každého menhiru ji jedni označují za léčivou, avšak najdou se i opačná tvrzení. Příslušná měření provedli - pokud vůbec - většinou členové klubů psychotroniků, léčitelé, sensibilové a podobně. A od těch všech se věda zarputile distancuje, není-liž pravda? Zmíněná energie však jednoznačně existuje, vydávat ji za smyslový přelud dost dobře nejde. Výsledky některých zmíněných - nutno konstatovat neoficiálních - měření lze označit za velmi zajímavé.
Další pozoruhodností je uspořádání českých menhirů. Ale ono je to opět těžké - dá se jen ztěžka odhadnout, kolik jich na našem území stálo původně, a tak se k něčemu konkrétnějšímu dopracovat je znovu problematické. České megality většinou pohřbil čas. Jsou zničené, zahrabané, snad i zapomenuté (katolická církev by o své snad bývalé touze ničit konkurenční kultovní předměty mohla vyprávět.) Mapa českých menhirů a kružnice, na nichž se tyto vyskytují, však opět budí pozornost.
K čemu vlastně menhiry a kamenné řady sloužily? Nálezy hovoří nejasně. Před několika tisíci lety někdo prostě odtáhnul několikatunový kámen až desítky kilometrů daleko, tam jej zapustil do země, částečně opracoval - a vlastně ani nevíme proč, a pokud možná vysvětlení až příliš zavánějí šarlatánstvím, oficiálně je ignorujeme. Je skutečně takový problém tvrzení zmíněných citlivců potvrdit nebo vyvrátit něčím jiným, než slovním výpadem? A tak je současným českým "Keltům" (i když megality tady byly dávno před Kelty) všechno jasné, psychotronikům a sensibilům jakbysmet. A věda vycházející z reálií dnes něco schopná vysvětlit je a něco ne.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
