Mentální maelström The Stanley Parable

A i když by to někteří mohli pokládat za duševní utrpení, Stanley byl šťastný. Avšak jednoho dne instrukce prostě přestaly chodit. A Stanley se musel zvednout od počítače, vyjít ze své kanceláře, shledat, že všichni jeho kolegové zmizeli, a začít se řídit něčím jiným, než tichým imperativem monitoru… nebo ne?

Jednoduchá premisa počítačové hry The Stanley Parable vypadá spíše jako expozice existenciální povídky o jedinci, který se jednoho dne probudil, aby shledal, že jeho svět se záhadně proměnil. Jednoduchost je nicméně do výtvoru nezávislého vývojářského studia Galactic Café vepsána mnohem hlouběji. Jde o velmi rafinovanou jednoduchost, která staví na hlavu samotné principy hraní.

The Stanley Parable|foto: oficiální web The Stanley Parable

Zatímco valná většina počítačových games si zakládá na tom, že hlas vypravěče upozaďuje a snaží se hráči vsugerovat pocit volnosti a vlastní (byť různě limitované) svobodné vůle, The Stanley Parable naopak entitu napovídajícího a manipulujícího hlasu staví fyzicky do popředí.

Nejde o zápas s herním prostředním a postavami, ale o aktivní dialog s vypravěčem. Ten se vám snaží podat prostý příběh o Stanleym a říkat vám, kudy jít a co dělat. Vaší volbou je buď otrocky poslouchat (a být rychle odměněn sluníčkovým koncem), nebo demonstrovat svobodnou vůli a předurčenou trasu porušovat.

Čím víc se odchylujete z kurzu, tím absurdnější je sled událostí. Vypravěč zapomíná, plete se, rozčiluje se, mentoruje, vytváří absurdní situace, které chytře kombinují satiru, filozofii a popkulturu, a vedou k hned několika koncům. Vede s hráčem jakýsi surreálný dialog – on apeluje slovy, hráč odpovídá činy.

The Stanley Parable tak odměňuje zvědavost, nikoli však pocitem vítězství, ale nápaditostí, kterou hra realizuje s omezeným množstvím technických prostředků. Nejde vlastně o hru v pravém slova smyslu, ale o meta-hru, ve které se před vámi materializují pravidla a mechanismy, které máte jako hráč běžně ignorovat a žít tak v pocitu iluzorní volnosti.

Hra The Stanley Parable je nápaditým podobenstvím mnoha fenoménů – ideologie, naratologie hraní, rozhodování, korporátního kapitalismu i sebe samotné. Pokud současným trendem mnoha produktů herního průmyslu je tzv. otevřený svět a utváření vlastního osudu, The Stanley Parable úsměvně demonstruje limity subjektivity a virtuálních světů. Jde o triumf herního designu, hlasového herectví Kevana Brightinga v roli vypravěče a neortodoxního přístupu k žánru FPS.

Jedinou nevýhodou může být citelná omezenost Stanleyho prostředí. Pokud budete hodně zvídaví a drzí, vytěžíte to hlavní za nějaké dvě hodiny bloumání (přesto ještě nejspíš zbude pár malých špílců). Pro opravdové srdcaře, kteří se nezaleknou neuvěřitelně stupidní in-game hříčky s miminem a psem, se celý zážitek nastaví. Ale upřímně by mě zajímalo, kdo přežije 4 hodiny klikání na dvě tlačítka, aniž by zešílel z kojencova švidrání (nebo posléze z odhalení podstaty skutečného umění – ještě, že existuje YouTube a šílenci!).

Vzrušení, které hra nabízí, nepramení ze vzdálených světů, propracovaných příběhů či fantastických postav, ale prostě a jednoduše z uvědomování si principů, na kterých taková iluze (a s ní i celá existence) stojí. Za 15 dolarů nabízí The Stanley Parable něco, co jste ještě nikdy neviděli, přitom to žijete v různých podobách denně. Která hra o sobě může tvrdit tohle?

P.S. Pokud lpíte na takových podružnostech, jako je grafika, vězte, že hra je vlastně modem Half Life 2, běží na jeho Source Enginu, čili celkem slušně vypadá, ale kvůli tomu vás rozhodně bavit nezačne.

The Stanley Parable
Galactic Café, PC, 2013.

Hodnocení: 90%