Mezi výplachem a originálem

Zatracená noční dřina je příběh jedné partičky, která dělá noční šichtu v různých firmách. Ať už doplňují regály nebo donekonečna hláskují jména na informacích o telefonních číslech, deformuje to jejich život. Sami mezi sebou navíc ani nevědí, jestli jsou kamarádi nebo jenom známí. Prekérní situace jim nabízí šanci se to dozvědět. Frajer Vincent si totiž nabalí v řadě jiných i Seanovo děvče. Sean každé ráno, když přijde z práce, zkoumá, zda jeho Madeline (která pracuje normální denní směnu) vůbec byla doma. Lenny do toho zoufale shání vztah pro sebe a lže po telefonu kolegyni Gail, že je bohatý podnikatel. A Jody radí...

Nejprve je třeba odradit všechny, kteří nesnesou slovo "fuck" více než třikrát za sebou a starší generaci, která by hledala na plátně ty SVOJE problémy. A pro vás ostatní recenze: Nálada příběhu, stejně jako technika, s jakou byl natočen, odkáže hned na Samotáře, Trainspotting (u kameramana Briana Tuffana je to dokonce přímý zásah), nebo i na starší filmy o mládeži, vržené do života. Pokud se nenecháte odradit naprosto stupidními bonmoty propagujícími film, uvidíte zčásti originální výpověď odlišující se od Trainspottingu a Samotářů svými vlastními nápady, ale bohužel i film opakující a vyplachující staré zásoby klišé a módních postupů.

Název Zatracená noční dřina je výborná metafora života hrdinů, mnohem šťavnatější než původní anglický název (Late Night Shopping). Film z motivu převráceného životního rytmu docela dobře těží. Nevnucuje, ale nabízí otázky, zda za to může jen ta práce. Chybí sice větší zásoba kultovních výroků, takzvaných hlášek, ale nudit se nejspíš nebudete. Český distributor film uvádí jako optimistickou výstřední komedii. Výstřední je u mě spíš Saló aneb 120 dní Sodomy, ale optimistická komedie - to naopak platí. Vtip není klasický suše anglický, nikoho neurazí a je milý. Snad až příliš milý, protože hrdinové, kteří se netrefí cukrem do šálku kávy mě dlouho bavit nedokážou.

Nikoli zábavná, ale nezáměrně směšná vám musí připadat nejhorší scéna filmu, kdy hrdinové řeší svoje problémy, leží přitom na kapotě auta a koukají do nebe (snímáni kamerou shora). Podobně jsem odsoudil "skotskou krajinku", která dělá pozadí Seanovi v rozhodujících momentech filmu. To jsou podle mě vypláchnuté staré a okoukané zbytky, za které bych "Medvěda" nedal nejen v Berlíně, ale nejspíš ani v Uherském Hradišti. Film přináší něco tvůrčího v dobře napsaných postavách, které nejsou jen nejroztodivněji ujetými figurkami. (Generační svědectví k tomu někdy svádí). Osoba Vincenta (James Lance) se v druhé polovině vyvine v zajímavě se cukajícího človíčka, který je nucen změnit "metodu života", radost pohledět je na trápení Lennyho (Enzo Cilenti). Vysoko nad Discopříběhy a podobnou filmovou sebrankou drží Zatracenou noční dřinu nadsázka. Nebere se smrtelně vážně a nesmějete se jenom s hrdiny, ale i jim. A ještě jedno pozitivum: happy-end není úplný "end" - tak, aby už nebylo možno doma pokračovat v myšlenkách.

Shrnuto a podtrženo: v tomto snímku autoři využívají dobré nápady, ale někdy bohužel i nechutná vypláchnutí toho, co už jsme viděli. Hlavní pech tohoto filmu je prostě jen v tom, že nepřichází jako první.

Zatracená noční dřina (Velká Británie, 2001). Režie: Saul Metzenstein, scénář: Jack Lothian, kamera Brian Tifano, hrají: Luke de Woolfson, James Lance, Enzo Cilenti, Kate Ashfield, Heike Makatsch. Česká premiéra: 27.9. 2001.