Michael: Překvapení z rakouského sklepa

Posledních pět měsíců vynuceného soužití pojišťovacího úředníka Michaela a desetiletého Wolfganga je komponováno jako sled rutinních činností, v jejichž nevzrušivém sledu občas prosvitne patologická pokřivenost. Schleinzer citlivé téma pedofilie a násilí na dětech nikterak nezdůrazňuje a nedémonizuje, věren Hanekeho škole zůstává metodickým pozorovatelem a zaznamenatelem, pro nějž je mytí nádobí stejně důležité jako scéna, v níž si Michael omývá penis po jedné ze svých návštěv ve sklepním vězení. Film však není v žádném případě dílem cynika či voyeura. Je to citlivé a uměřené shromažďování životních faktů, které vytvářejí plastický obraz vyšinutého života v jinak normálních společenských souřadnicích.

Markus Schleinzer nevidí svého kontroverzního hrdinu jako stvůru a vyděděnce, nepochopitelnou anomálii, ale skrze zachycení obyčejnosti dosahuje mnohem větší drásavosti a psychologické hloubky. Burcující je právě to, jak až příliš dokonalá iluze normálnosti Michaelovi stačí k důslednému zamaskování patologické úchylky. Malý Wolfgang není pasivní obětí násilí, nýbrž překvapivě vzdorným protivníkem, který má nad svým věznitelem místy navrch. Právě neschematičnost a proměnlivost situace umožňuje Schleinzerovi v perverzním soužití nacházet i momenty černého humoru a zločin pedofilie přenést na úroveň všednosti, kde se s ním může každý z nás přímo konfrontovat jako se skutečností, nikoli jako s křiklavě odtažitým tématem ze stránek bulváru. Slovy samotného režiséra: „Není to hezké. Není to lehké. Ale musíme ty lidi vidět jako sobě rovné, protože to je jediná cesta, jak jednat se zločinem v naší společnosti.“

Právě větší propojenost dějů a autorská ironie odlišují Michaela od chladné hanekovské pitvy, onoho profesorského sběru fragmentů náhody. Jde o dílo prokomponované, promyšlené, po všech stránkách metodické. I když nepostrádá pozorovatelský odstup a nezúčastněnost, překvapí sarkasmem, nejvýrazněji ve chvíli, kdy iritující prudkost závěrečného střihu doprovodí vlezlý šlágr Sunny od Boney M. Hodnotu snímku umocňuje přesná kamera Geralda Kerkletze, která si vnímavě vybírá, co má být vidět a co naopak zůstat skryto.

Rafinovaná práce s očekáváními i důsledné odmítání voyeurského nutkání vidět pedofilii jako něco monstrózně nelidského blíží Michaela raným Hanekeho filmům, aniž by ho však zamykalo v mistrově sklepě.

Hodnocení: 90 %