Monikino Kino je splněný sen

„Osm let jsem hrála na klavír a vždycky jsem si přála mít nějakou kapelu nebo v nějaké fungovat. Když jsem začala studovat střih, tak jsem musela trávit hodně času prací na počítači. A abych si od stříhání odpočinula, tak jsem začala experimentovat s jedním programem na skládání hudby. Moc mi to ale nešlo, tak jsem se obrátila na Petra, aby mi vysvětlil aspoň nějaké základy,“ popisuje Monika začátky projektu Monikino Kino.

Ze společných sezení nad počítačem začaly samovolně vznikat první skladby, které vynikají hodně osobními a niternými texty. „Já Petrovi sepíšu nějaké nápady, věty, které se mi hodní hlavou a on je pak většinou nějak učeše,“ vysvětluje Monik, jak texty, na kterých se podílí s Petrem oba, vznikají.