My Bloody Valentine: Výprava za shoegazový orbit

24. květen 2012

My Bloody Valentine, jedna z nejdůležitějších alternativních kapel vůbec, připravila na rok 2012 nové edice remasterovaných vydání všech svých desek.

V alternativním vesmíru, který se neřídí podle stereotypního protlačování The Beatles nebo The Beach Boys do pozic autorů nejlepších desek všech dob, by hierarchie hudebních monarchů vypadala velmi odlišně. Lou Reed, autor revolučního alba Metal Machine Music, které dobová kritika odsoudila jako špatný vtip s vazbící kytarou v hlavní roli, by zaujal místo uznávaného průkopníka a pionýra éterického hluku, japonský noisový umělec Merzbow by byl proslulý jako ten, který hluk zavedl do krajin, odkud už není návratu. A v Americe narozený irský hudebník Kevin Shields by fungoval jako neposlušný princ, kterému se podařilo přetavit řezavý hluk v okamžitou zvukovou slast.

My Bloody Valentine, pojmenovaní podle kultovního hororového filmu z roku 1981, naskočili v roce 1983 na post-punkovou vlnu, která se hnala celými britskými ostrovy a nevyhnula se ani Dublinu, kde kapela vznikla. Skupina, jejíž členové zvažovali i název Burning Peacocks, ale záhy pod vedením perfekcionisty Kevina Shieldse začala modelovat vlastní zvuk, který měl položit základy celému žánru shoegaze a doslova změnit celý hudební svět.

02637055.jpeg

Kapela byla ve svých počátcích nerozhodná a jakoby neustále na křižovatce – nějakou dobu strávili v Holandsku, v Berlíně natočili svoje první EP pojmenované This Is Your Bloody Valentine, které ale nemělo očekávaný dopad na posluchače – My Bloody Valentine se tedy definitivně přesunuli do Londýna. Po několika dalších EP pak přišel zásadní moment – v roce 1987 se ke kapele připojila zpěvačka Billinda Butcher a zanedlouho následovalo také upsání se gramofonové firmě Creation Records. Od této chvíle se pak začali My Bloody Valentine, nejprve téměř nepozorovaně, měnit v nejdůležitější kapelu posledních 25. let.

Už jejich první dlouhohrající deska Isn't Anything z roku 1988 dala posluchačům ochutnat vizionářské hudební myšlenky Kevina Shieldse. Jeho objevná hra na kytaru ve spojení s touhu dotahovat zvukové textury do dokonalosti dala vzniknout desce, která nezněla jako nic předtím. Zpěvačka Billinda Butcher prý natáčela vokály vždy bezprostředně po probuzení a během zpěvu si snažila vybavit si svoje sny z předešlé noci – možná i odtud pramení snová nálada desky. Album Isn't Anything je často podceňované na úkor slavnějšího Loveless, v určitých ohledech se mu ale minimálně vyrovnává.

02637081.jpeg

Tím největším klenotem v nikterak rozsáhlé diskografii My Bloody Valentine je ale beze sporu právě deska Loveless z roku 1991. V kulminující horečce kytarového shoegaze doslovně definovala žánr a zároveň mu vystavěla věčný pomník. Samotné nahrávání Loveless připomínalo těžko uvěřitelnou noční můru – Shields maniakálně měnil producenty i nahrávací studia, propadal hysterickým záchvatům, sepisoval texty těsně před nahráváním, samotné natáčení vokálů probíhalo za zataženými závěsy a všechny zvuky bicích byly pro změnu nasamplované z několikasekundového živého útržku. Výsledkem je deska, kterou sice alternativní periodika jako Pitchfork nebo The Quietus velebí, pozornosti většinového publika ale pořád ještě uniká.

Nabízí se otázka, co mohlo přijít po tak revoluční nahrávce, jakou je LovelessKevin Shields má lakonickou odpověď: nic. Přestože už dlouhé roky tvrdí, že novou desku chystá a že už ji má dokonce natočenou, přestože se My Bloody Valentine dali znovu dohromady a odjeli spolu světové turné, třetí deska kapely stále není na světě. A možná je to tak dobře – jenom to přispívá k mytologickému statusu skupiny, která svět dobyla hudbou, jakou ještě nikdo předtím neslyšel.

02637060.jpeg

My Bloody Valentine vydávají v těchto dnech reedice obou svých desek, tedy Isn't Anything (1988) a o tři roky mladší Loveless v remasterované podobě, doplňuje je i kolekce jejich EP – vydání velké části diskografie opatřené vybroušeným zvukem přitom nemůže mít lepší načasování. V současnosti, která je prakticky celá závislá na neustálém rotování krátkodechých trendů, a v době, kdy se samotná aktuálnost lehkovážně zaměňuje za kvalitu, je nutné si každodenně uvědomovat, odkud současná hudba bere svoji podobu a sílu.

autor: Jiří Špičák
Spustit audio