Naprostá nesametovost (recenze)
Sud s lidským tělem, naplněný žíravinou, je krutou zkratkou pro případ tzv. orlických vražd. A režisér Jiří Svoboda ve svém novém filmu Sametoví vrazi používá orlický případ jako metaforu pro porevoluční Č(SF)R.
Sametoví vrazi jsou zajímavá detektivka, mající ve svém východisku kritický vztah k české porevoluční skutečnosti. Karel Hrubeš (Michal Dlouhý) se protlouká jako člen elitní policejní jednotky. Jako jednodušší cesta k penězům se mu v gründerské, chaotické a legislativně dosud nedostatečně usměrňované době po r. 1989 nabízejí podstatně amorálnější nezákonné způsoby. Jeho komplici jsou podnikatel (v kreaci Jana Vondráčka) a psychopatický zabiják Ludvík Křížek (Jan Dolanský). S různými motivy, nejčastěji ve snaze získat peníze nebo zahladit stopy, tato skupina odpravila pět lidí, jejich těla vhodila do Orlické nádrže v sudech nebo zabalená v pletivu. Do případu je, což je pro společenský rozměr filmu důležité, zatažena celá řada kompliců, rodiny vrahů atd.
Nekulturnost porevoluční epochy a brutálně krátkozraké vykolejení z obvykle uznáváných hodnot na nás dýchá z depresivních obrazů, snímaných kameramanem Martinem Šáchou. Některé záběry mají abstraktní povahu a za odvážné považuji jednotnou stylizaci celého filmu, která tyto výtvarné sekvence neodsouvá - jako pouhý ornament - na okraj. Kdyby film nebyl nucen sledovat komplikovanou kriminální naraci s větším počtem postav, možná by dospěl k pomalejšímu tempu a výtvarné, temně sugestivní výpovědi, která ovládla např. skvělý maďarský film Dealer.
Většina herců hraje svůj standard nebo i nadstandard, ale hlavnímu představiteli Michalu Dlouhému trochu komplikuje jeho úlohu to, že jeho postava je rozpolcená. Zčásti sledujeme muže, svedeného nejasností vlastních hodnot na scestí, zčásti naprosto bezskrupulózního zabijáka s chladnými nervy - ten typ, který vítězí mezi mrtvými - a zčásti hrdinu, který je zvláště v zatýkací sekvenci naprosto zbytečně heroizován. Nerozhodnost, zda učinit Hrubeše (fiktivní jméno, vrah se ve skutečnosti jmenoval Karel Kopáč) antihrdinou nebo poněkud pochybným hrdinou v podstatně horší době, nevyplývá ze záměrné víceznačnosti filmu, ale zjevně v tom nemají jasno sami tvůrci s režisérem Svobodou v čele.
Reálně viděná podstata zločinů a banalita, která se jimi proplétá, je dalším podstatným prvkem snímku. Tragikomický ráz "nových Čechů" je podstatným rubem porevolučního vidění, jaké předvedla Věra Chytilová, nejvíce samozřejmě v Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Tento film je kultovní pro míru, s jakou se trapnost zobrazovaného prolnula do zobrazování. Jiří Svoboda nás rozhodně nechce nechat na pochybách o svém odstupu a jeho film je naopak ze všeho nejméně produktem doby, kterou ukazuje - je totiž z dalšího desetiletí, které nemůže než být vůči období "po sametu" kritické.
Myslím, že z uvedeného plyne jedno: žánrový film v Sametových vrazích výrazně naznačil svoje možnosti, které v Čechách bývají často podceňované a/nebo nevyužívané.
Sametoví vrazi (ČR, 2004, 137 min.) Scénář a režie: Jiří Svoboda, kamera: Martin Šácha, hrají: Michal Dlouhý, Jan Dolanský, Richard Krajčo, Alice Veselá, Lucie Benešová, Dušan Urban, Jan Vondráček a další.
Premiéra: 27. ledna 2005
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
