Nespavost mi toho hodně dala. Učí mě být sama se sebou, mám na to v noci hodně času, říká Klára

Klára bydlí v malém domku mezi skalami. V přírodě čerpá potřebný klid a ruch velkoměsta tedy za její spánkové obtíže nemůže. Prošla cestou bylinných preparátů, terapie, přemítá nad tím, jakou roli u ní může hrát genetika. Jasné příčiny se ale zatím nedokázala dobrat.

Postupem času začíná brát nespavost jako danou věc. „Teď nevyhledávám aktivně žádné řešení, protože možná by to mělo jen ten efekt, že pro to dělám první poslední a dojdu k frustraci,“ říká.

Čtěte také

Nespavost nepřechlastáš, je to o zdravém životním stylu. Ne všechno jde ale obětovat, říká cestovatel Jirka

Klára má jednu obrovskou výhodu: i po probdělé noci dokáže v životě dobře fungovat. Možná i proto umí na spánkové obtíže nahlížet s odstupem a nebere nespavost jako svého nepřítele. „Když člověk dlouho nespí, tak mám pocit, že to musí nějak přijmout. Protože to tady s tebou je a některý věci zkrátka nejde vyřešit nebo nějak silou utáhnout.

Jediné, čeho si u sebe po letech všímá, je větší míra citlivosti. „Dřív jsem byla mnohem ráznější, dominantnější a pevnější člověk. Teď jsem křehčí, protože jsem unavená,“ přiznává, zatímco zadělává těsto na veganský koláč.

V krbu praská oheň a hodiny tiše tikají. Klára se zamýšlí nad tím, co jí do života nespavost přinesla. „Člověk má vlastně hodně času, když nespí, takže v tomhle máme takovou školu toho, být sami se sebou.“ Mluví také o tom, že nespavost není stálá věc. „Jako bychom udělali takovou tichou dohodu. Když je to hodně špatné, ona zase ustoupí.“

Poslechněte si celý Klářin příběh i doprovodnou ambientní skladbu od zvukového umělce Stanislava Abraháma. Ta přebírá zvukovou štafetu a noří posluchače hlouběji do zvuků praskajícího ohně, mísení ingrediencí a vůně koláče.