Newyorské ulice objektivem Jana Lukase
Josef Koudelka, Antonín Kratochvíl nebo Robert Vano patří k nejznámějším českým fotografům, kterým se podařilo prosadit za hranicemi. Výčet úspěšných fotografů-emigrantů obohacuje Jan Lukas, jehož Newyorský deník 1966-1990 vystavuje do 17. června pražská Leica Gallery.
Českobudějovický rodák Jan Lukas emigroval s rodinou do Spojených států v roce 1966. Tehdy padesátiletý fotograf utíkal z područí režimu s bohatými profesními zkušenostmi, společně s Karlem Hájkem a Václavem Jírů patřil ve 30. letech k zakládající generaci českých fotoreportérů. Před válkou se Lukas živil jako kameraman v Baťově Zlíně, fotil také pro některé české a evropské magazíny jako Liliput, Der Sonntag nebo Wiener Tag. Lukasův hledáček zachytil také významné mezníky v československé historii, později sjednocené v souboru Pražský deník 1938-1965. Pracovní vazby ze 30. let a kontakty s intelektuálním podhoubím několika poválečných vln emigrantů nakonec přetáhly Lukase z Československa přes utečenecké tábory v Itálii až do New Yorku.
„Neemigroval jsem do Ameriky, do New Yorku, ale na Manhattan,“ upřesňoval fotograf okolnosti svého amerického pobytu. Babylon ras a kultur v ruchu tepajícího velkoměsta nepřestával Lukase fascinovat do konce života a – jak se na deník sluší – s železnou pravidelností ověšen dvěma aparáty vyrážel do ulic s vírou, že „co zajímá jeho, bude zajímat i ostatní“. A byli to především lidé, jimž věnoval Lukas největší pozornost.
Vedle momentek kolemjdoucích pořizoval také záběry neutěšených městských zákoutí, kontrastní průhledy zástavbami, měnící se tvář metropole pod vlivem reklamy. Pohled na ně dává jasně tušit dobový rozmach v oblasti barevné fotky. Americké magazíny typu Life nebo National Review, kde ostatně zakotvil také Lukas, sázely na sílu vizuálního vjemu a tomu přizpůsobovaly také formát publikovaných snímků. Barevnost s citem pro na první pohled skryté detaily jsou hlavním arsenálem Lukasových obrazů New Yorku. Některé ovládá kompoziční přísnost a minimalismus, jinde hraje prim dynamika, případně dialog objektů v záběru. Jsou rozmanitým svědectvím o proměnách města a také vizualizací škály jeho krás i stinných stránek.
Aparát s barevným filmem Jan Lukas často odkládal, a to především v soukromí, ve chvílích s rodinou a přáteli. Sondu do útrob rodinného klanu Lukasových nabízí jedna z místností Leica Gallery. Podívaná je to překvapující, protože nechává nahlédnout do přátelských vztahů několika vln českých emigrantů žijících v USA. Na večírcích, návštěvách i oficiálních akcích se potkávali Ferdinand Peroutka, Jiří Voskovec nebo Alexander Hackenschmied, filmaři Miloš Forman a Ivan Passer, lékař z okruhu bratří Čapků Karel Steinbach a další, včetně zástupců americké umělecké scény. Cyklus černobílých snímků končí rokem 1990 a proslulým projevem Václava Havla v americkém Kongresu.
Dílo Jana Lukase bylo českému publiku představeno už několikrát. Většinou šlo o starší a známější soubory z velké části sdružené v retrospektivě Fotografický zápisník 1930-1990. Newyorský deník v Praze vůbec poprvé odhalila autorova dcera Helena Lukas za kurátorského vedení Jana Mlčocha.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
