Psychiatrie léčí člověka, ne diagnózu. Proč hraniční porucha osobnosti není rozsudek?

„Vždy říkám jako jednu z prvních věcí, pokud diagnostikuji pacientky nebo pacienty s emočně nestabilní poruchou osobnosti, že to je onemocnění, které má jednu z nejlepších prognóz.” Tato porucha osobnosti se vyznačuje velmi silnými emocemi, nejistým obrazem o sobě a potížemi ve vztazích s druhými lidmi. Často ji provází impulzivní chování, sebepoškozování nebo prudké výkyvy nálad, ale při správné léčbě se stav může výrazně zlepšit.

„Ukazuje se, že mnohem efektivnější u těchto pacientů je skupinová terapie.” Diagnóza je stále stigmatizovaná, i když dostupná léčba může mít velmi dobrý efekt. Základem bývá psychoterapie, hlavně skupinová. Právě ve vztazích, v reakcích na druhé a v práci s emocemi se potíže ukazují nejvíc. Důležitá je také pravidelnost a jasný rámec, protože lidem s touto diagnózou často pomáhá, když přesně vědí, co je čeká.

„Velmi záleží na vaší motivaci. Když se do léčby pustíme teď, tak tím dříve to bude vyřešené.” Do nemocnice se pacienti s touto poruchou dostávají poměrně často, ale dlouhodobý pobyt jim většinou nepřináší mnoho užitku. Smysl má spíš krátká hospitalizace v krizové situaci, kdy je potřeba člověka zklidnit a domluvit další postup. Pro samotnou léčbu jsou mnohem důležitější strukturované programy v ambulanci nebo ve stacionáři, kde se dá na problému pracovat systematicky a bez zbytečného chaosu.

„Z hlediska léčby emočně nestabilní poruchy osobnosti nemáme do nynější doby prokázán žádný lék, že by měl nějaký významný vliv na zlepšení symptomatiky z dlouhodobého hlediska.” Jako problematické se ukazuje i časté předepisování benzodiazepinů, tedy léků na úzkost. Ty sice mohou krátce ulevit, ale u lidí s hraniční poruchou osobnosti dlouhodobě nepomáhají a mohou přidat další komplikace, hlavně riziko závislosti a zneužití. Mnohem lepší cestou je učit pacienty jiné způsoby zvládání napětí, třeba práci s dechem, tělem nebo krizovým plánem.

Poslechněte si celý rozhovor o léčbě hraniční poruchy osobnosti, jejím stigmatu v psychiatrii a překvapivě dobré prognóze.