Strach nikdy nevymažeš, to bys byl blázen, říká akrobat Kadrnožka

Povídání s Martinem začalo u jeho puberty. „Dělal jsem brigádu u městských služeb, sbíral jsem ho*na a doufal, že mě neuvidí vrstevníci,“ vzpomíná s úsměvem. Právě v té době se ale začal postupně dostávat k pohybu, nejdřív skrze tanec. Věnoval se stylům jako breakdance nebo dubstep a zároveň ho začal čím dál víc přitahovat parkour. „Byl jsem tak na pomezí dvou světů, tanečního a parkourového,“ popisuje.

Zlom podle něj přišel ve chvíli, kdy v parkouru objevil hlubší význam. Nešlo jen o efekt nebo uznání okolí, ale o osobní výzvu. „Viděl jsem v tom zkoušku sebedůvěry. Děláš něco sám pro sebe, ne pro ostatní,“ vysvětluje. Silným momentem pro něj bylo, když vylezl na střechu paneláku a na jeho římse udělal stojku. „Tam začala ta vášeň. Posouvat svoje limity,“ dodává.

Jeho talent oceňuje i umělecký ředitel souboru Cirk La Putyka Rostislav Novák: „Martin smazal rozdíly mezi lidmi, kteří studují cirkusové univerzity. Je vlastně samouk a našel svou specializaci v disciplíně cyr wheel a v ukrainian baru. Je herecky silný, pohybově nadaný a exceluje ve dvou výrazných cirkusových disciplínách.“

Strach podle Kadrnožky z jeho práce nikdy nezmizí a ani by neměl. „Strach nikdy nevymažeš, to bys byl blázen. Je dobré ho mít,“ říká otevřeně. Zároveň ale upozorňuje, že riziko je relativní. „Je to riskantní, ale to je i přecházení přechodu. A tam to navíc ani neovlivníš ty. V cirkuse to můžeš kontrolovat,“ dodává.

Co všechno se skrývá za světem akrobacie? Proč má smysl vystupovat ze své komfortní zóny? A jak si přitom zachovat respekt k vlastnímu strachu?