Nordvest / Únos: Dánský design reality

S trochou zadostiučinění musím konstatovat, že naděje se naplňují. Tobias Lindholm loni zaujal diváky i kritiku (zámořskou nevyjímaje) svým thrillerem Únos, který pojednává o napadení dánské lodi MV Rozen somálskými piráty, Michael Noer pozitivně šokoval sociálním dramatem Nordvest, které v mnohém navazuje na ranou tvorbu Nicolase Windinga Refna, především na jeho gangsterskou trilogii Pusher.

Už v debutu oba filmaře charakterizoval neobyčejný cit pro prostředí a postavy v něm existující. V tomto trendu oba pokračují i sólově – Noer se vypravil do nechvalně proslulé kodaňské čtvrti Nordvest, multietnické panelové džungle plné kriminality, Lindholm zase v indických vodách a sterilních korporátních kancelářích studuje modelový případ řešení únosu dánské lodi. Pečlivě zvolené a obsazené charaktery oběma filmařům umožňují proniknout hlouběji do mechanismů současné společnosti. Vrací se jejich oblíbené téma – postava chycená v systému, v němž ztrácí kontrolu sama nad sebou a stává se loutkou v rukách druhých.

Z filmu Nordvest |foto: MFF KV

Zatímco Noer zvolil v Nordvestu nekompromisní testosteronovou formu, charakterizovanou dynamickými prostřihy, frenetickým pohybem kamery, agresivní zvukovou stopou, významotvornými barvami a prudkými změnami nálad, Tobias Lindholm zachycuje svůj příběh s procedurálním důrazem na detail, rutinu a plynoucí čas. Nordvest je nabušenou jízdou životem za hranou zákona, který v refnovské tradici odhaluje jeho blýskavé pozlátko a závratný pocit moci, který přechází v neodvratnou tragédii. Lindholm naproti tomu svůj thriller Únos koncipuje jako pečlivě rozepsanou a filmařsky promyšlenou šachovou partii, v níž se střídají syrové i humorné momenty z paluby obsazené lodi s náročnými byznys jednáními pirátů a dánských loďařů o výši výkupného.

Tobias Lindholm je bezesporu výtečným scenáristou, což dokázal jak v ceněném politickém seriálu Borgen, tak v jednom z nejúspěšnějších dramat posledních let, Vinterbergově Honu. V tématu, které svádí k akčním excesům, povrchní kritice globalizace či citovému vydírání, se drží obdivuhodně zpátky, soustředí se na průběh jednání, jeho nemilosrdné zákonitosti i na zhoršující se stav rukojmích, ale nikdy nepodsouvá jasná východiska. Únos směřuje k otevřenému konci, který funguje jako otazník a zároveň jako chladný komentář současného světa, v němž už neexistují hrdinové, katarze ani morální vítězové. Nakonec, záchrana životů zápolí celou dobu o prioritu s minimalizací finančních škod.

Z filmu Únos |foto: Film Europe

Michael Noer v Nordvestu rozvíjí otřepané schéma vzestupu a pádu řadového zlodějíčka. Dějová linie je nicméně upozaděná. Prim hraje dravá studie prostředí i úsporná a přesná studie postav. Hrdina opilý náhle nabitou pofiderní mocí nevědomky pracuje na své zkáze – filmař ho přitom sleduje s vyváženou směsicí odstupu a empatie. Prostory nočních klubů, klaustrofobických panelákových bytů i šedé kulisy periferie nepoužívá jako cool propriety, ale v tradici sociálního dramatu jako zrcadlo duševních stavů postavy a funkční rámec jejího osudu. Zločin tu možná chvíli vypadá jako opojný sen plný merglí, bouchaček, drog a neonů, o to horší je závěrečné vystřízlivění.

Nordvest připomíná dílo filmaře posedlého dynamikou zločinu, Únos zase výtvor intelektuála fascinovaného složitou geopolitickou situací. Schopnost proniknout různými přístupy pod slupku tématu, morální nepředpojatost a významová otevřenost však oba filmy spojují. Tobias Lindholm a Michael Noer rozvíjejí dlouhodobě ceněnou sociální angažovanost a tematickou ambicióznost dánského filmu, dávají jí ovšem nekompromisní a strhující realistický design.

Z filmu Nordvest|foto: MFF KV

Únos (Kapringen)
Hodnocení: 90 %

Nordvest
Hodnocení: 90 %