Nová strana Silvia Berlusconiho

Přesně tak to vypadalo v neděli na jednom milánském náměstí. Berlusconi před svými stoupenci bilancoval výsledky nejnovější akce své strany Vzhůru, Itálie. Lidé v celé zemi měli možnost podepsat petici požadující odchod vlády levého středu a vypsání nových voleb. Berlusconi tvrdil, že se pod tuto akci podepsalo více než 7 miliónů občanů. Lidé jsou se mnou a já jejich přání vyslyším, provolával svým typickým stylem. Až potud by se mohlo jednat o standardní marketingovou akci mediálně zručného politika, kdyby vzápětí nepřišel blesk z čistého nebe. Berlusconi prohlásil, že jelikož za sebou má lid, musí vytvořit masovou stranu, která by sjednotila síly na pravo od politického středu a mohla tužby lidí uskutečnit. Rozpustí tedy stranu Vzhůru, Itálie a vytvoří zcela nový subjekt nazvaný Partito del popolo delle liberta, tedy Strana lidu pro svobody. Toto zásadní prohlášení učinil bez porady s vedením své strany i bez konzultace se svými politickými spojenci.

Jestliže z řad Vzhůru, Itálie se ozve odpor maximálně šeptem, u svých spojenců Berlusconi narazil už teď. O vzniku strany, která by sloučila řadu subjektů na pravém středu, se mluví už nějakou dobu. Berlusconim vysněná podoba této integrace byla ale vždy odmítána a nejinak je tomu i tentokrát. Gianfranco Fini a Pier Ferdinando Casini, leadeři Národní aliance a Sdružení křesťanských demokratů jsou ostře proti.

Berlusconi totiž se svou novou stranou vystoupil v době, kdy jsou vztahy s jeho dvěma zmiňovanými spojenci na pomyslném bodu mrazu. Zatímco Casini se od Berlusconiho více méně distancuje už od loňských prohraných voleb, Fini jeho vůdcovství uznával. Nečinil tak ovšem bez výhrad, a ty vyvrcholily minulý týden, kdy se vládě podařilo v Senátu prosadit návrh rozpočtu na příští rok. Berlusconi přitom řadu měsíců tvrdil, že při tomto hlasování vláda padne a do premiérského křesla v římském Paláci Chigi se opět vrátí on. S poukazem na tuto perspektivu odmítal jakákoliv jednání s vládou, a to i o normách, které jsou v civilizovaných zemích předmětem konsensu vlády a opozice, jako je např. nový volební zákon. Po hlasování o rozpočtu řekl i Fini "dost" a společně s Casinim Berlusconiho vyzval k uznání faktu, že jeho sázka na pád vlády nevyšla. Podle Národní aliance a křesťanských demokratů je za této situace nutné taktiku nulové tolerance opustit a dialogu s vládou se nevyhýbat.

Na tuto malou vzpouru uvnitř středo pravicové koalice Dům svobod Berlusconi odpověděl zahájením příprav ke vzniku nové strany. Fini i Casini vzápětí rozpuštění svých formací v Berlusconiho stranické polévce odmítli, a tak se zdálo, že krok bývalého premiéra bude znamenat především definitivní rozpad Domu svobod. Jenže nebyl by to mediální magnát, kdyby nepřišel s dalším zcela překvapivým tahem.

V reakci na odmítnutí svých partnerů Berlusconi oznámil, že je připraven s vládou jednat o novém volebním zákonu. Už to samo je obrat o 180 stupňů, ale to nejlepší si Kavalír, jak se Berlusconimu přezdívá, nechal na konec. Zatímco až dosud tvrdil že stávající volební zákon, který počítá s většinovou prémií pro vítěze velké změny nepotřebuje, nyní je ochoten ho zcela přetvořit v poměrný systém podle německého vzoru. Navíc naznačil, že své dosavadní spojence nepotřebuje, protože pokud by volby přinesly nerozhodný výsledek, byl by ochoten jít do koalice s nejsilnější skupinou na levém středu, s nově vzniklou Demokratickou stranou. Není divu, že mezi dosavadními spojenci v opozici následně vypukla studená válka.

Pokud by se ale z předešlých řádků mohlo zdát, že v Itálii se rýsuje dohoda mezi nejsilnějšími stranami z obou pólů politického spektra, byla by to rozhodně předčasná úvaha. Berlusconi totiž požaduje, aby po případné shodě o novém volebním systému okamžitě následovaly předčasné volby. Premiér Romano Prodi je ale jednoznačně proti a odmítl také Berlusconiho úvahy o velké koalici. Mediální magnát chce navíc jednat nikoliv s Prodim, ale se šéfem Demokratické strany a budoucím vůdcem levého středu Walterem Veltronim. Tyto taktické manévry na pravici i levici tak nepovedou ke zpřehlednění politického spektra, ale jen k novým a novým zmatkům a přestřelkám i v rámci spojeneckých stran. To ale v italské realitě není skutečně nic nového.

Přitom je zřejmé, že myšlenka na integraci pravého středu sama o sobě špatná rozhodně není, zvláště, když na levém středu podobný proces nedávno proběhl. Jenže jejím strůjcem může těžko být Berlusconi, který si pro sebe chce v novém uskupení monopolizovat veškerý vliv. A ještě jedna poznámka k tomuto muži: pro jeho chápání politiky je skutečně příznačné, že se zabývá stranickými hrátkami, aniž by ztratil slovo o v současnosti intenzivně diskutovaných reformách řady oblastí italského politického i hospodářského života.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .