Panensky krásný Avatar
V roce 1994 napsal filmový ekvilibrista a vizionář James Cameron první verzi scénáře k filmu Avatar. Trvalo však dalších patnáct let, než technologie a především finance dovolily uskutečnit opulentní sen o mimozemském světě Pandora. Planetě, kde všichni tvorové žijí ve vzácném souladu s přírodou.
A žili by zřejmě i nadále, kdyby hrabivé lidstvo nenalezlo pod jejich nohama lukrativní zdroj energie. Cíl mise pozemšťanů je jednoduchý: pomocí uměle vytvořených těl mimozemšťanů s lidskou myslí uvnitř infiltrovat domorodce a přesvědčit je k odchodu. Pokud diplomacie selže, nastoupí těžká kavalérie. Ochrnutý mariňák Jake Sully nevědomě zaujme hlavní roli v konfliktu, v němž na jedné straně stojí přirozený řád přírody, na druhé zase těžké pásy bagrů, hlavně kulometů a hrabivost.
Avatar přináší klasické příběhové schéma o prázdném cizinci, který najde naplnění mezi ušlechtilými divochy. Na mysl se derou výpravné podívané jako Poslední samuraj či Tanec s vlky. Proti jejich relativní autenticitě však obrazový mág Cameron staví imaginativní arzenál science fiction. Jeho milovaný žánr umožňuje pootevřít stavidla fantazie a odhalit nespatřené - a přesně to Avatar dělá. Opojná a elektrizující záplava nápadů, epická výprava do srdce divočiny, která se podobá deštnému pralesu, ale hrou světel, gravitace i masivností proporcí vyráží dech. Možnosti počítačového zobrazení ždíme režisér do poslední kapky. Na rozdíl od dosavadních pokusů stvořit virtuální svět planeta Pandora skutečně dýchá a tepe životem. Až příliš dokonalé a chladné kontury počítačové animace získávají poprvé "třetí" rozměr - uvěřitelnost. Tvůrce plně ovládá techniku, nikoli naopak. Iluze hmotné přítomnosti nemožného je tak dráždivě sugestivní.
I počítačové reprezentace herců působí na plátně zcela věrohodně. Aura umělosti pohasíná v přirozené mimice a dokonalém pohybu. James Cameron vsadil na své osvědčené charakterové typy - drsnou mateřskost Sigourney Weaver, mariňácké zupáctví Stephena Langa i prodejnou slizkost Giovanni Ribisiho. Sam Worthington se své "dvojrole" zhostil s vyváženou směsí vojácké poslušnosti i prosté lidské touhy překonat své limity. K nemalému překvapení je to právě milostný vztah s domorodkou Neytiri (šelmovsky svůdná Zoë Saldana), který tvoří společně s úchvatným audiovizuálem tepoucí srdce celého filmu. Stou variaci na zapovězenou lásku příslušníků znepřátelených civilizací totiž Cameron realizoval s jemnocitem malíře. Srůstání Jakea s jeho avatarem a tím i s Neytiri vyznívá hladce a až pohádkově romanticky. Cameron se nevzdal melodramatické noty Titanicu, jen ji zkultivoval a přesadil do světa fantazie a výbušné akce.
Protože Jake Sully, jako mnozí před ním, musí o svou lásku bojovat. Válka o Pandoru měla být a je Cameronovou doménou. Dechberoucí a omamně rozhýbaná akce táhne film v divokém sprintu do finále, které opět zaskočí křehkou krásou ústředních postav. Předvídatelnou, kýčovitou, přesto však působivou. Americký filmař jen dotvrzuje dobře známé - mistrovsky zvládá zrádná pravidla epického velkofilmu. I dávno viděné vychází z pod jeho rukou s puncem nezaměnitelnosti. Snad jen osobitého přístupu by mohlo být více.
Avatar lze napadat za jeho odvozenost, schematičnost i krotké glosování současného militarismu a plenění přírodních zdrojů. Ale nač? James Cameron nechává mysl kráčet po zpevněné cestě příběhu, zatímco zrak i sluch vrhá do střemhlavého a svobodného letu. Revoluci stranou - Avatar je "pouze" panensky krásný.
Hodnocení: 90%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
