Plastikman rekapituluje na Kompilation

02125475.jpeg

Pokud sledujete minimal techno scénu, asi vám neuniklo, že Richie Hawtin v letošním roce vzkřísil své alter ego Plastikman a vydal se s ním na úspěšné turné. Kromě toho ale také teď na sklonku léta vypustil do světa osmitrackový rekapitulační výběr jednoduše nazvaný Kompilation.

Každý, kdo někdy ve svém životě přičichnul k minimalu, musí zákonitě znát i nejslavnější alter ego Richieho Hawtina. Tak jako k základním kamenům IDM neodmyslitelně patří FSOL, ambientu Biosphere a junglu Roni Size, historie minimalu by nikdy nebyla kompletní bez Plastikmana. Poslední nový materiál vydal Hawtin pod tímhle aliasem sice už v roce 2003, nicméně deska Closer je pořád naprosto geniálním tripem do černé díry plné schizoidního dark acid minimalu. Rok 2010 je ovšem ve znamení znovuvzkříšení Plastikmana. Zvolna končící turné s dechberoucí vizuální show teď na konci léta doplnilo i vydání výběru Hawtinových osmi nejoblíbenějších plastikmanových tracků pod názvem Kompilation. A to už je pádný důvod si tuhle legendu připomenout a podívat se oné kompilaci do temných útrob.

Zmapování deseti aktivních let Richieho Hawtina coby Plastikmana začíná hned dvěma acidovými tracky z debutového alba Sheet One z roku 1993 a končí vpravdě hororovým prologem Ask Yourself z už zmiňovaného, sedm let starého klenotu Closer. Přestože od (ani ne tak co do BPM, jako spíš výsledného pocitu) vyspeedovaného techna je k ponurému deep minimalu s prvky dark ambientu žánrově docela daleko, při proposlouchávání se sedmdesátiminutovou kompilací to nijak rušivě nepůsobí. Plastikmanův stylový vývoj měl svou logiku a opodstatnění a díky seřazení tracků v časové posloupnosti do sebe všechno krásně zapadá. Ambientní acid techno typu Marbles, se kterým mohl Hawtin sklízet úspěchy v polovině devadesátých let především pod aliasem FUSE, muselo být na přelomu nového tisíciletí zákonitě nahrazeno novým řádem. Temnějším, schizoidnějším a ještě minimalističtějším, který dostal i jméno a konkrétní kontury v podobě založení Hawtinova vlastního labelu – M_nus. Do svého ztěžka prostupného světa uzavřené nervově vypjaté tracky Contain nebo Panikattack jako by zároveň určitým způsobem přinášely zvukový obraz podobně do sebe se hroutící jedné epochy elektronické hudby s neveselými vyhlídkami do dalších let. Šestiletá pauza do letošního výrazného znovuvzkříšení aliasu Plastikman pak byla už jen logickým vyústěním celého tohoto evolučního procesu.

02125477.jpeg

Hawtinovým rekapitulačním výběrem Kompilation nicméně letošní reinkarnace Plastikmana zdaleka nekončí. Na podzim je přichystané vydání retrospektivního 12diskového balíku nazvaného Arkives, který bude navíc obsahovat i 64stránkový booklet. A to bude teprve ten pravý odstřel za prostor. Doufejme, že se brzo dočkáme i nějakého nového materiálu. Plastikman evidentně neodešel nikam na věčnost a v temném koutě našich myslí čeká na svou další příležitost k jejich ovládnutí. A to je dobře.

02125476.png