Plonkové zápasy letos na EURU nehrozí
Fotbalové EURO je v plném proudu, 24 týmů za sebou má první týden na francouzských stadionech, a i proto jsme do studia pozvali redaktora Radia Wave a ČT Sport Martina Vaita a probrali jak změny oproti předchozím šampionátům, tak fanouškovské tábory nebo bezpečnost na stadionech.
Letošní šampionát se nově rozšířil z dřívějších šestnácti na 24 týmů, ze kterých šestnáct postupuje do osmifinále, což znamená, že kromě prvních dvou týmů z každé skupiny postupují i čtyři nejlepší týmy ze třetích míst. „Turnaj to podle mě poznamenalo značně v tom smyslu, že se zatím, alespoň co se týče velmi nízkého průměru gólů na zápas, jedná o jeden z nejdefenzivnějších šampionátů. Rozšíření ale určitě smysl mělo, protože i kvalifikace jsou díky tomu zajímavější. Menší národy mají větší šanci si zahrát a má to silnější náboj i pro český tým,“ připomíná Martin Vait a upřesňuje: „Přestože je totiž Česko v takzvané skupině smrti se Španělskem, Chorvatskem a Tureckem, k postupu do semifinále by mu stačily i tři body. Jinými slovy: letos nehrozí žádné plonkové zápasy, jako tomu bylo v minulých ročnících.“
Šampionát už má za sebou první fanouškovské excesy, ale zároveň i spoustu pozitivních momentů, o které se mimo jiné starají i irští fanoušci, kteří jsou pověstní tím, že si každý turnaj dokážou užívat na maximum. „Nějakého pána na balkoně vyzpívávalo několik stovek fanoušků, kteří vždycky bučeli, když zalezl, a když vylezl, tak ho vítali. Dávají do turnaje opravdu radostný náboj, zpívají na stadionech Abbu a Whitney Houston nebo si mužští fanoušci navzájem dávají pusy. Jeden irský novinář to nazval takovou postmaskulinitou.“ Podle Vaita je to mimochodem zajímavý paradox v souvislosti s tím, že irský trenér Martin O’Neill měl před samotným šampionátem jisté sexistické a homofobní narážky.
Jsou bezpečnostní opatření na letošním EURU dokonalá? A jaký byl poslední rok pro fotbalovou politiku? Poslechněte si celý rozhovor s Martinem Vaitem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.