Poslední panák pro Lemmyho Kilmistera

Asi nejznámější tvůrkyní videí tohoto typu je Američanka Sandra Lee. Na Tiktoku má víc sledujících, než Beyoncé a Britney Spears dohromady. A další miliony lidí sledují její videa na Instagramu nebo Youtube. Součástí jejího úspěchu je podle New York Times třeba připodobňování lidských nedokonalostí na pleti k různým strukturám jídla. Vnitřek cysty je podle ní podobný bramborové kaši, jindy je zase na povrchu podobná olivě.

Díky jejímu úspěchu nejen na sociálních sítích za ní teď míří lidé doslova z celého světa. Lee, jak popisuje New York Times, ordinuje v malém městě východně od Los Angeles. Její businessmodel je ojedinělý. Výměnou za souhlas se zpracováním videozáznamu ze zákroku poskytne lékařskou péči zdarma. Na tom je založená i celá její reality show „Dr. Pimple Popper“.

Fanoušci jejího obsahu na sítích, takzvaní „popaholics“, za to ale vlastně nemůžou. Podle „hypotézy sociálního mozku“ si náš mozek evolučně cení doteku jako důležitého média pro komunikaci. Autor hypotézy Robin Dunbar tvrdí, že lidský mozek je uzpůsobený tomu, aby zajistil přežití větších skupin lidí. A k tomu patří taky třeba vzájemné vybírání srsti mezi primáty.

Samotná Lee to popisuje tak, že její videa některé diváky udržují skoro až v hypnotickém stavu. Při sledování toho, jak Lee mačká někomu pupínky uvolňuje v naší hlavě endorfiny. Možná je to jistý aspekt autonomní smyslově meridiánové reakce (ASMR) v jejích videích. Tak jako tak se nad podobným obsahem budeme pohoršovat. A budeme se koukat dál.

Deník The Guardian popisuje příběh starosty italského města Bacoli severozápadně od Neapole. Josi Gerardo Della Ragione, devět-a-třicetiletý dlouhovlasý starosta města bojuje za volné pláže už posledních 17 let. Kvůli jeho snahám mu někdo vypálil rodinné řeznictví a od mafie mu chodí výhružky smrti. Přesto se mu povedlo z písku v Bacoli odstranit podivné domky a stavení, kde seděli hlídači a pokud jste neznal správného člověka, na pláž vás prostě nepustili.

„Snažili jsme se,“ říká starosta, „vrátit město jeho občanům. Podle nás by veřejná správa neměla fungovat na službičkách a laskavostech.“

Bojovat musí s klientelismem ze strany mafie, ale taky úřadů. „K plážím lidé vystavěli velké ploty a zprivatizovali si tak vlastně i výhled na písek a na moře,“ dodává Della Ragione. Většina z takzvaných lidos, jak se plážím říká, vznikla nelegálně. Jejich provozovatelé neplatí za pronájem, ale platí každoroční pokuty úřadům. Na oficiálně městských plážích pak staví ploty, hlídače a vybírají vstupné.

Právě proti takovým se teď Della Ragione a další snaží v Itálii bojovat. A zatím se mu to daří.

„Nechceme žádnou válku s bezpečnostními složkami“ říká starosta. „Chceme ale, aby se počítalo s realitou: jsou to soukromé kluby, které popírají myšlenku, že pláž je pro všechny. A to je v roce 2026 naprosto nepřijatelné.“

Itálie se snaží najít kompromis. V poslední době vláda zvedla minimální roční nájemné na 3225 eur, to je v přepočtu asi 78 tisíc korun. Zabetonované resorty si ale takové částky často vydělají za jediný den. Dodává to studie italského sdružení realitního průmyslu Confindustria Assoimmobiliare.

Žebříček Euronews vede italské duo Nu Genea s albem People Of The Moon. Redakce svůj výběr odůvodňuje mimo jiné tím, že nahrávka díky své atmosféře skvěle doprovází letní večery, což podle ní umocňují i letošní vlny veder v Evropě. Na druhém místě skončila Olivia Rodrigo se svým třetím studiovým albem You Seem Pretty Sad For A Girl So In Love, které Euronews popisuje jako optimistickou cestu do šílenství, melancholie zamilovanosti i pocitů, které si lze snadno splést s láskou.

Třetí příčku obsadilo irské rapové trio Kneecap s albem Fenian. Skupina se od svého debutu v roce 2024 dostávala na titulní stránky především kvůli kontroverzím a právním problémům. Podle Euronews ale letos znovu připomněla, že je především hudební kapelou. Album Fenian, které kombinuje syrově politické texty s taneční estetikou 90. let a výraznými hiphopovými beaty, označuje server za jednu z nejodvážnějších a nejvýraznějších nahrávek letošního roku.

Ve výběru redakce Radia Wave se objevili například sólový debut Laury Jaškové pod hlavičkou projektu Meowlau, pražský rapper Don Bart 001 nebo Smack One. Ze zahraničních interpretů redakce vyzdvihla například Dona Tolivera a Fakeminka. „První zmíněný potěší příznivce a příznivkyně maximalistického melodického rapu, druhý každého, kdo lační po neotřelém soundu a přístupu k produkci. Zatímco Fakemink už letos v tuzemsku vystoupil, Don Toliver do Prahy zavítá na konci října,“ uvádějí v článku Matěj Dvořák a Filip Černý.

Druhé místo v kategorii zahraničních alb obsadila americká popová vizionářka Hemlocke Springs. Nejvíce bodů ale získal ghansko-australský rapper Genesis Owusu s albem Redstar Wu & The Worldwide Scourge, který podle redakce znovu potvrzuje, že se nenechává svazovat hranicemi rapového žánru.

Přestože se první trojice obou žebříčků neshodují, řada interpretů i hudebních trendů se v obou výběrech prolíná.

Slovo rave, které kdysi označovalo nelegální nebo neschválené večírky, se dnes objevuje čím dál častěji. Přestože v současné brooklynské DIY scéně stále existují ozvěny jeho podvratného původu, jeho význam se postupně proměňuje. Dříve šlo o večírky ve skladech s místem konání oznámeným na poslední chvíli prostřednictvím Resident Advisoru nebo o plážové rave akce propagované letáky kolujícími na Discordu.

Jak píše server Pitchfork, dnešní mainstreamová nabídka význam slova rave výrazně posunula. Dnes se můžeme vypravit na saunové rave večírky, Labubu rave, Shrek rave nebo dokonce Trader Joe's vs. Aldi rave, kde návštěvníci přicházejí „navlečení do ovoce a zeleniny“.

Na rozdíl od akcí, jako je IYKYK, kde drsný vyhazovač pohrozí vyhoštěním za pořízení selfie na tanečním parketu, jsou na těchto akcích fotoaparáty naopak vítané a jejich používání se přímo podporuje.

Tradice rave kultury má bohatou historii sahající až do 80. let 20. století. Rave scéna se poprvé objevila ve Spojeném království, především ve městech jako Manchester a Londýn. Samotné slovo rave pochází z angloamerického prostředí a označuje akce spojené s elektronickou taneční hudbou.

Na počátku stál house – hudební žánr, který vznikl jako reakce na společenskou situaci afroamerické komunity a zároveň se stal symbolem osvobození a sebevyjádření pro queer komunitu. Postupně se přidávaly další styly, například acid house, trance, drum and bass nebo techno. Rave parties byly původně převážně nelegální akce pořádané na loukách, v uzavřených lomech nebo v prostorách opuštěných továren.

Organizace spojených národů varovala, že celosvětové náklady na zdravou stravu se za posledních pět let zvýšily o 25 % a překročily hranici extrémní chudoby. Člověk žijící v extrémní chudobě má k dispozici méně než tři dolary (63,43 Kč) na den, uvedl v rozhovoru s novináři Máximo Torero Cullen, hlavní ekonom Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).

Dodal, že současné náklady na zdravou stravu, která pokrývá všechny nutriční potřeby, činí 4,28 dolaru (90,40 Kč) na osobu a den po zohlednění rozdílů v životních nákladech mezi jednotlivými zeměmi. Tato částka převyšuje hranici extrémní chudoby, která podle mezinárodního standardu činí již zmíněných 63,43 Kč na osobu a den.

Nestačí pouze přijímat dostatečný počet kalorií, ale také konzumovat potraviny bohaté na živiny. „Kalorie jsou relativně levné,“ řekl Torero. „Výživa ale ne.“

Základní potraviny, jako jsou obiloviny a kořenová zelenina, tvoří většinu denního kalorického příjmu člověka, ale představují pouze 13 % nákladů na zdravou stravu.

„Naproti tomu ovoce a zelenina poskytují pouze 5 % kalorií, ale tvoří 16 % nákladů, takže jsou výrazně dražší než obiloviny. Potraviny živočišného původu pak představují téměř 30 % nákladů,“ uvádí server Euronews.

Když se člověk dostane do stavu vážné potravinové nejistoty, znamená to, že mu došlo jídlo a jeden den nebo déle nejedl, vysvětluje agentura OSN. Ačkoli vážná potravinová nejistota představuje nejzávažnější stupeň klasifikace FAO, alarmující je i potravinová nejistota mírného stupně.

Jakmile dojde k dekompresi kabiny, riziko že by byli cestující vytlačeni ven, je nízké. Odborníci ale radí, že nejlepší, co můžete pro vlastní bezpečnost udělat, je poslouchat letovou posádku: „Lidé v pilotní kabině i v kabině pro cestující jsou dokonalí profesionálové, proto se řiďte jejich pokyny do písmene,“ dodává pro Guardian pilot a expert na civilní dopravu a bezpečnost z univerzity v Leicesteru Simon Bennett. „Nebuďte lhostejní. Když před vámi před vzletem stojí člen palubního personálu a ukazuje vám, jak si nasadit záchrannou vestu, tak ho dobře poslouchejte.“

Cestující z řecké Soluně do německého Mnichova zažili nezapomenutelný zážitek. Asi deset minut po vzletu se uvolnilo jedno z oken. Do vzniklé díry podtlak vtáhl hlavu nejblíže sedícího jeden-a-šedesátiletého muže. Za nohy ho držela jeho žena, celý incident popsala tak, že jejímu manželovi z letadla koukala hlava a pravé rameno.

Pro řeckou ERT Svetlana Maksimovićová popsala, že si v prvních chvílích myslela, že letadlu upadl kus motoru. „Vypadalo to, jako by se kus letadla utrhl a rozbil okno, ostatní pasažéři popisovali, že slyšeli něco jako výbuch“.

Podle řeckého serveru Protothema, který s pasažéry mluvil, byli někteří další cestující přesvědčení o tom, že jsou součástí letecké havárie. „Všichni jsme na sobě měli kyslíkové masky, mysleli jsme si, že spadneme.“

Společnost Ryanair, která letadlo provozovala, uvedla, že celý incident bude naplno vyšetřen. Šéf společnosti Eddie Wilson cestující ujistil, že letadla procházejí každou noc pravidelnou údržbou a že podobné incidenty by se neměly opakovat.

Peking chce regulovat virtuální romantické vztahy. Částečně proto, že chce, aby lidé přestali randit se stroji a začali mít děti, píše server Wall Street Journal. Čína totiž po zrušení politiky jednoho dítěte řeší čím dál rychleji stárnoucí populaci. Vloni země zaznamenala rekordně nízkou porodnost.

Ve středu přijala Čína pravidla zakazující takzvaným „companionship chatbotům“, tedy modelům, které jsou určeny na nezávazný pokec, podněcovat emocionální závislost.

U soudu nejen v Číně už je několik případů, kdy pozůstalí soudí velké poskytovatele jazykových modelů kvůli tomu, že jejich uživatele měly modely donutit vzít si život. Každý pátý americký středoškolák přitom zná někoho, kdo měl nebo má intimní vztah s umělou inteligencí, popisují to čísla americké NPR.

Nová direktiva Pekingu jde ruku v ruce s dlouhodobou kampaní zaměřenou na zkrocení umělé inteligence tak, aby neohrožovala vládnoucí komunistickou stranu Číny, píše WSJ.

Ve videu zveřejněném na síti X s popiskem „oddělení vysokých hodnot Té“ Hegseth uvedl, že screeningový program schvaluje. Správná hladina mužského hormonu podle něj zajistí „ty absolutně nejlepší výkony“. Vojákům s nízkou hladinou testosteronu má pak americká armáda dobrovolně nabídnout substituční terapii, uvádí CNN.

Podle profesora urologie na Baylor College of Medicine Mohita Khery je podstoupení testů důležité, protože hladiny hormonů jsou nejzásadnějšími ukazateli celkového i budoucího zdravotního stavu, informuje BBC. Khera ale dodává, že je potřeba si dát pozor na to, aby byl testosteron substituován „skutečně jen těm, kteří jeví symptomy.“ Hormonální terapie není pro každého, protože může vést až k neplodnosti a zvyšuje kardiovaskulární rizika.

Rozhodnutí amerického ministra obrany Hegsetha je dalším z řady nápadů z pera ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho, jak vyřešit údajnou americkou krizi plodnosti.

Užívání testosteronu se v minulosti dostalo pod drobnohled armády i kvůli údajné souvislostí s úmrtím jednoho z rekrutů námořních SEALs v roce 2022. Po jeho smrti u něj našli právě testosteron a další podpůrné látky. Rok po jeho smrti námořnictvo zahájilo program testování na drogy s cílem odhalit hormonální látky, které jsou chemicky nebo farmakologicky příbuzné testosteronu v tělech vojáků. Zda chtějí v americké armádě na testosteron testovat i ženy, zatím není jasné.

V Japonsku se těmto nešťastným domům říká džiko bukken, tedy „nemovitosti s incidentem“, píše magazín Economist.

Ačkoliv se mnozí při pomyšlení na život v takovém místě otřesou, veřejnost tyto domy dlouhodobě fascinují. Macubara si na bydlení v desítkách z nich postavil kariéru; jeho paměti se staly bestsellery a inspirovaly filmové tvůrce. Nyní rostoucí náklady na bydlení způsobují, že tyto nemovitosti začínají vypadat pro širokou veřejnost o něco méně odpudivě.

Nemovitosti s incidentem se prodávají s cenovkou o 10 až 50 procent nižší, než je tržní hodnota, v závislosti na tom, jak děsivý byl skon předchozího obyvatele. Realitní investor Teru Óšima provozuje populární webovou stránku, která mapuje džiko bukken po celé zemi a každou z nich označuje ikonou ohně a popisem úmrtí. „Děsí mě to, ale nemůžu si pomoct a neustále to kontroluji,“ říká Jóko Kobajašiová, hospodyně z Tokia. Pokud zjistí, že se dům jejího klienta nachází na mapě, vymyslí si výmluvu, proč nepřijít.

Na zemi, kde se jen málokdo hlásí k nějakému náboženství, je Japonsko nápadně pověrčivé. Průzkum z roku 2024 ukázal, že třetina Japonců věří na duchy. Sociální sítě se hemží příběhy o přízracích přebývajících v nemovitostech s incidentem. Některé firmy z těchto obav těží. Buddhističtí mniši provádějí očistné rituály. Tokijská společnost Kačimóde prozkoumává džiko bukken pomocí termokamer a dalších přístrojů a údajně pátrá po známkách paranormální aktivity.

Kvůli demografickému vývoji je stále těžší podobné nemovitosti ignorovat. Jak připomíná list New York Times, japonská populace se za posledních 5 let zmenšila o 3 miliony lidí. Vláda v roce 2025 zaznamenala více než 20 000 kodokuši, tedy „osamělých úmrtí“, která definuje jako lidi, kteří zemřeli sami a zůstali bez povšimnutí nejméně osm dní. V roce 2021 vydala směrnici, podle které pronajímatelé nemají povinnost tyto případy nahlašovat, s výjimkou mimořádných okolností, jako je například silný rozklad těla.

Hidenori Niki, který v Kóbe vede realitní firmu zaměřenou na džiko bukken, tvrdí, že stále více nájemníků „zvažuje cenu a volí pragmatický přístup“. V březnu vzrostlo průměrné nájemné u garsoniér v centru Tokia meziročně o 13 procent, což znamená rekordní maximum už 22. měsíc v řadě.

Macubara říká, že nikdy žádného ducha neviděl, ale vypěstoval si zvyk náměsíčnosti. Pochybuje, že by za to mohli zlí duchové, a spíše má podezření, že si roky života v takových prostorách vybraly psychologickou daň. Rjua, mladá žena žijící v džiko bukken v Tokiu, je s tím sama smířená. Když ji ale navštíví přátelé, „začnou být nervózní a rychle odcházejí,“ říká. „Je to trochu smutné.“