Pot a krev aneb Just Pain, No Gain

Ačkoli bych mile rád obvinil scenáristické duo ze špatného vkusu a chorobné fantazie, Pot a krev hned na začátku vytáhne těžký kalibr: tak pozor, občané, tohle se vážně stalo. Když se pak těsně před koncem na plátně odehrávají fantasmagorické výjevy, kterým je těžko uvěřit, film se náhle zastaví a naskočí titulek: ještě stále sledujete skutečné události. Realita je zkrátka podivnější než fikce.

Tvůrci bohužel nepochopili jednu banalitu: pokud točím film o skutečných hloupých lidech, který se snaží vedle bavení publika i ironicky glosovat společenské souvislosti, je nezbytné, aby byl o několik inteligenčních bodů výš než postavy. A to Pot a krev není. Zpracovává vskutku obskurní případ, jehož některé aspekty jsou až coenovsky bizarní.

Anthony Mackie, Mark Wahlberg a Dwayne Johnson ve filmu Pot a krev|foto: oficiální Facebook filmu Pot a krev

Trojice bodybuilderů v polovině 90. let unesla a mučila bohatého podnikatele a následně vlivem neschopnosti přidala k pestrému portfoliu trestných činů i brutální vraždu. Cílem bylo opatřit si peníze – na lepší dům, víc koksu, injekce proti erektilní dysfunkci způsobené podpůrnými látkami. Podle všeho se jednalo o skupinku jedinců, jejichž intelektuální úroveň se dotýkala hranice mentální retardace.

I proto si Bay ze svých postav může snadno dělat legraci. Obsadit je svalnatými ikonami Hollywoodu jako Dwayne Johnson či Mark Wahlberg, nechat je na plátně hláškovat jako v klasické buddy komedii, dělat otřesné věci s výrazem obecních pasáčků, kterým nedochází význam jejich činů. Jinými slovy změnit skutečný případ na černou komedii určenou k pobavení publika, které se může potrhat smíchy, když lidský kolos Dwayne Johnson svou gorilí mimikou napodobuje blba, který šňupe koks, balí go-go tanečnice a zároveň věří v Ježíše.

Pot a krev se snaží ze všech sil napasovat do škatulky „cheesy and cool“. Kdyby nestačily lobotomické repliky tria mistrů zločinu, nabízí film ještě jejich vnitřní monology, které popisně dovysvětlují, že postavy opravdu jsou ještě větší blbci, než jsme doufali. Bay oprašuje svůj zbytnělý „devadesátkový“ dynamický styl s explozivní hudební dramaturgií, dravou kamerou a ikonickými zpomalovačkami. Kolem a kolem by v takové chvíli jeden smířlivě konstatoval, že je to prostě a jednoduše prostoduchý zábavní artikl s nesmyslně přepálenou stopáží.

Michael Bay a Mark Wahlberg při natáčení|foto: oficiální Facebook filmu Pot a krev

Michael Bay je nicméně režisér, který se nespokojuje s pověstí výtečného manažera obřích projektů a autora výdělečné zábavy. Stopy vyšších ambic nesla např. jeho dystopie Ostrov, nicméně Pot a krev jimi přetéká. Film vedle čistého „entertaimentu“ pošilhává i po kritice amerického snu, který bývá devalvován reklamními frázemi a těžko obhajitelnými činy. Hlavní hrdina věřící ve fitness a vzývající mentalitu hráče osvojenou na pochybných seminářích chvílemi lopotně „nastavuje zrcadlo“.

A v tom to celé vězí. Dokud se Pot a krev tváří prostě jenom jako zábavná jednohubka, dá se jakž takž vydýchat. Jenže neustále odvolávání se ke skutečnému případu a narážky na sociální kontext odhalují, do jaké míry se intelektuální horizont filmů Michaela Baye překrývá s horizontem parodovaných prosťáčků.

Film Pot a krev se v kritických situacích chová podobně jako hlavní hrdina. Když narazí na složitý morální problém, utíká k činkám a začne pumpovat bicák, aby se utvrdil, že je pořád především „velkej chlap“. Nakonec tak ze všeho nejvíc evokuje mastodonty z fitka, kteří mezi sériemi probírají politickou situaci. Chvíli se smějete, pak už se jen modlíte, aby zase začali hlasitě funět.

Hodnocení: 45%
Pot a krev (Pain and Gain)
Michael Bay, USA, 2013, 129 minut.