Prolomit vlny: Hergot! proti chudobě

Ve slavné pasáži z Matoušova evangelia čteme o tom, že u posledního soudu – ať už to pro nás znamená cokoli – budeme posuzováni podle toho, jak jsme pomáhali hladovějícím, chudým, vězněným. Ježíšovo učení můžeme hodnotit jako sociálně radikální – ostatně, spíše projde velbloud uchem jehly, než by se boháč dostal do království nebeského –, ale i v jeho životní cestě vidíme jasné symboly: narodil se ve chlévě, do Jeruzaléma přijíždí na oslátku a nakonec umírá na kříži, což je trest smrti vyhrazený lidem ze společenského dna.

To, že chudým patří království nebeské, bychom rozhodně neměli chápat tak, že by snad chudoba byla nějakou pozitivní hodnotou, kterou máme hýčkat, nebo že máme pomáhat chudým s naivními představami o jejich nevinnosti (a zbavovat se této odpovědnosti ve chvíli, kdy máme dojem, že nevinní nejsou – že třeba moc pijí nebo málo pracují). Soucítění s lidmi, kteří se nemají tak dobře jako já, patří stejně jako z něj plynoucí závazky k základním křesťanským imperativům.

Ostravští bezdomovci|foto: Město Ostrava

A mluví-li se tak často o údajných tradičních křesťanských hodnotách, na kterých stojí naše společnost, je právě vědomí, že v tomto světě nejsem sám a nesu určitou zodpovědnost za své trpící bližní, na rozdíl od mnoha věcí, které tak často slýcháme od nejrůznějších takzvaně křesťanských aktivistů a aktivistek, tím skutečně důležitým a skutečně závazným. Tak jako se Pán Bůh stará o lidi, kterým seslal svého Syna, bez ohledu na to, jak hříšní a nedokonalí jsou, je naším úkolem starat se o své bratry a sestry, kterými jsou všichni lidé bez ohledu na to, jakou mají barvu pleti, jak moc pracují nebo jak moc (nebo spíš málo) je nám příjemné s nimi sedět v tramvaji.