Raqib Shaw pouští hrůzu v Rudolfinu

15. červenec 2013

Blyštivá fantasmagorická podívaná, v níž se potkává Východ se Západem. Z výstavy rozměrných maleb Raqiba Shawa v Galerii Rudolfinum přecházejí oči, co je ale podstatné, nahlížejí za hranice Evropy i aktuálních trendů.

Raqiba Shawa bychom mohli ve světě současného umění směle označit za podivína. Věnuje se malbě, která už dnes není tolik populární, jeho výtvarný projev byste stěží zařadili do některého z aktuálních proudů a v neposlední řadě se umělec nebojí tvořit malby, které jsou krásné. Přestože vyprávějí bolestné příběhy.

Dnes bezmála čtyřicátník Raqib Shaw vyrostl v Kašmíru, na území hinduistů, buddhistů i muslimů. Na konci 90. let začal studovat umění na Central Saint Martins College v Londýně a životní cesta se otiskla také do jeho tvorby. Ta nabízí uhrančivou směsici odkazující na indickou mytologii i křesťanskou tradici, Hieronyma Bosche i Francise Bacona.

Ještě jako student neměl Shaw peníze na olejové barvy, proto začal experimentovat s levnými užitkovými variantami, ale hlavně se štrasem a emailem. Pro malbu netypický materiál malíř nanáší na plátna, papír nebo dřevo dikobrazím ostnem a s pečlivostí středověkých mistrů. Barevný rej diváky sugestivně vtahuje do divokých scén zápasících opic, štvané zvěře a obcujících stvoření, která jsou napůl lidmi a zvířaty. Tlamy místo genitálií, faly, prýštící tělesné tekutiny – v cyklu Nepřítomnost Boha vidíme zvrácený svět, z něhož se vytratil řád a který musí být v den posledního soudu nutně zatracen. Právě výpověď o absenci Boha a vládnoucím hédonismu celou expozici otevírá a proniká výstavou.

S božským principem nakládá Raqib Shaw nesmlouvavě. V dalších davových scénách představuje božstvo běsnící, spoutané a zbavené sil. Monumentální kus Ztracený ráj, který zabral Shawovi více než 10 let práce, připomíná pomíjivost pozemského života. Zachycuje proměnlivost přírodních cyklů a funguje také jako autobiografická metafora marnosti lidského počínání.

Z výstavy Raqiba Shawa: Sv.Šebastian v makových květech |foto: Galerie Rudolfinum

Zajímavým kontrastem k rozměrným obrazům Raqiba Shawa jsou určitě jeho práce na papíře. Soubor Suit je inspirován napoleonským empírem. Raqib Shaw s ironií sobě vlastní drancuje pozlátko císařského majestátu za pomoci běsnících primátů v čele s opičím králem. Panovník z trůnu sleduje sadomasochistické páření svých poddaných, přičemž i v něm můžeme najít zrcadlící se postavu samotného umělce. Ten proti sobě v téže místnosti Rudolfina staví ctnosti a neřesti v podobě portrétů hybridních Rozmarných šelmiček, které kromě smyslu pro hravost odhalují Shawovu kresebnou zručnost.

Troufalý Raqib Shaw nenechá vyjít návštěvníky Rudolfina z údivu až do konce výstavy. Korunuje ji totiž perverzním vrcholem – objektem jménem Malý Adam. Bronzová plastika znázorňuje soulož humra s člověkem, který je údajně odlitkem těla samotného autora.

Paradoxně krásná výstava Raqiba Shawa v Rudolfinu hýří krutostí. Zároveň nutí publikum nahlédnout evropskou kulturu jinýma očima. Raqib Shaw se s návštěvníky dělí o kus osobního příběhu, který má mučivě slastnou podobu a je přenesen do působivé vizuální výpovědi.