Reportáž z průběhu jubilea
Po vedrech koncem června přeladilo počasí počátkem července na přeháňky a jubilejní 40. mezinárodní filmový festival v Karlových Varech začal.
Lázeňské město v údolí Teplé, postupně klesající k řece Ohři, vyzdvihlo svou monolitickou dominantu - hotel Thermal - ještě víc než obvykle. Ten i mimo čas konání festivalu vyčnívá z kolonádního okolí a historických (nebo historizujících) domů tvářících se spíše aristokraticky. Zkraje července ale na Thermalu přibyla standarta s piktogramem Křišťálového glóbu a okolo se rojí festivaloví hosté, označkovaní oranžovou visačkou na akreditace a festivalové pasy. Oranžové pásky jsou zavěšené na krku, čouhají z kapes nebo z tašek na rameni. Restaurace jsou zaplněny oranžově označenými hosty. Ruch je soustředěn v blízkosti několika málo městských tepen, odkud spíše sporadicky vyrážejí prominenti na golf nebo znavení diváci hledají klidnější zákoutí. Trochu to vypadá, že je všude kemp, nejen ve festivalovém městečku na kraji města. Za novotou svítícím obeliskem na konci Masarykovy třídy je vidět nafukovací kino Espace Dorleans. Podél kolonády a některých cest jsou tradičně instalovány plakáty (převážně) s tituly ze soutěže, Horizontů a Fóra nezávislých.
Batůžkáři okupují trávníky, a je-li špatné počasí, bez potíží vybalují rohlíky a salám i v kavárensky zařízených podlažích Thermalu. Naštěstí je nikdo neprudí, a tak vesele smetají drobky z festivalového katalogu s Vinterbergem, Kim Ki-dukem, von Trierem, Jarmuschem, van Santem, Peckinpahem a řadou dalších slavných jmen. Diváci rozmístění všude po Thermalu přemýšlejí, jestli má cenu se ještě vydat k pokladně lovit last minute lístky, které si nevyzvedli V.I.P. hosté nebo novináři a které budou dány znovu do oběhu. Ostatně organizátoři s nadšenci počítají všude a výslovně se praví, že nebude-li naplněna kapacita sálu, smějí na tiskové konference i těch největších hvězd diváci s běžným festivalovým pasem.
Slavná jména a filmy, o nichž koluje šuškanda, zmizí z pokladen a mladý brigádník za přepážkou s omluvným úsměvem vrtí hlavou - jestli jste chtěli na tohle, tak to jste fakt měli přijít v šest ráno. Pak se odehrávají rozhovory tohoto druhu:
On: Tak zkusíme to o tý korejský ženský?
Ona: ...hm... (nenadšeně)
On: Ty chceš radši zkusit, jestli nedostaneme lístky ještě zítra?
Pokladní: Už je tam jenom osm zelených.
Ona: Tak si radši vezmem ten francouzskej... No, a uvidíme.
S blížícím se koncem festivalu to není s lístky tak hrozné, ve festivalovém městečku přibývá neobsazených vyležených míst a - zvláště ranní - projekce už rozhodně nejsou přeplněné. Kdo přijel zapařit, vyčerpal už značnou část svých sil. Řadu filmů už čeká jen jedna projekce, a šuškanda o jejich kvalitě prosákla všude. I hlavní soutěž už čeká jen pár příspěvků. A už asi každý, nejen já, je znechucen Ondříčkovou znělkou. Nepobavila mě ani poprvé, ani po patnácté. Její ústřední nápad je tuctový, retro víceméně nezábavné a pitvoření titulní postavy při opakovaném zhlédnutí skoro nesnesitelné. Nesmělé zabučení nebylo na projekcích nic neobvyklého. No nic. Příště o filmech!
Webové stránky 40. mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
