Roly Porter: Sólová tvorba je skvělé privilegium

Ještě než se začneme bavit o tvé sólové kariéře, zajímalo by mě, jak jste měli s Jamiem Teasdalem rozdělené role ve společném projektu Vex’D?
Myslím, že naše současná sólová tvorba reprezentuje určité aspekty, na které jsme se soustředili v projektu Vex’D. Fakt, že moje produkce je v současnosti víceméně offbeatová a Jamieho naopak zaměřená víc klubově a tanečněji, ve své podstatě kopíruje tendence z našeho společného působení na scéně. Jamie měl sice na starosti převážně rytmickou sekci, ale ve výsledku to pořád bylo hodně kolaborativní propojení. Všechno, co jsme dělali pod hlavičkou Vex’D, vznikalo společnými silami, a přestože naše současná sólová tvorba připadá mnoha lidem hodně odlišná, já tam pořád slyším určitou podobnost. Oba svým způsobem stále pracujeme na tom, čeho jsme chtěli dosáhnout coby Vex’D. Máme stejné nápady, jen je vyjadřujeme různými prostředky.

Tvoje sólová tvorba je prakticky offbeatová – nechybí ti někdy ten rytmus a beaty?
Chybí, samozřejmě že mi chybí a hodně jsem o tom v poslední době přemýšlel. Ale v současné chvíli nevím o taneční, rytmické hudbě, která by mě natolik bavila, abych ji sám začal produkovat. Žádná z aktuálních beatových forem mě při jejím poslechu nenutí okamžitě utéct do studia a začít ji taky skládat a vydávat. Abys byl úspěšný a dobrý v muzice, kterou vytváříš, musí tam být přítomná vášeň, jenže tu u mě teď právě bohužel žádná hudba stojící na rytmické složce nevyvolává.

Takže když ses začal věnovat sólové produkci, věděl jsi od začátku, že bude offbeatová?
Vždycky jsem chtěl skládat ambientní hudbu, byl to pro mě cíl, kterého jsem chtěl dosáhnout. Co jsem ale nevěděl, byl fakt, že budu zároveň schopný pokračovat v tvorbě, která zní ve své podstatě hodně podobně jako Vex’D. Když jsem přišel na to, že agresivní, basová produkce může být i offbeatová, pocítil jsem opravdovou úlevu a radost, která mě svým způsobem osvobodila a pomohla být znovu kreativní a mít chuť pustit se do nového projektu. Na začátku jsem netušil, že bude offbeatový, ale ve výsledku to byla vlastně jediná možnost, jak se posunout vpřed.

V jednom rozhovoru jsi prozradil, že Life Cycle Of A Massive Star vzniklo úplně opačným způsobem než debut Aftertime. Nejdřív existoval název alba, stejně jako počet a názvy jednotlivých tracků a představa o tom, jak budou znít. A až podle toho jsi pak začal pracovat na hudbě samotné. Jak moc tenhle fakt ovlivnil finální výsledek?
Určitě to usměrňovalo celý projekt, protože to ve své podstatě znamenalo, že se každou skladbou musím pokusit charakterizovat konkrétní fyzickou aktivitu, která symbolizuje tomu odpovídající emoce. Takže celá práce na desce byla hlavně o vpasování hudby do konceptuálních forem neboli jednotlivých existenčních fází hvězdy, které samozřejmě mají odlišné podoby, popsatelné slovy jako rozpínání se nebo třeba zhroucení.

Debutová deska Aftertime neměla takovýhle konkrétní a přesně daný příběh, tam jsem si mohl více vybírat, které zvuky a celé skladby nakonec opravdu použiju a které ne nebo jak je za sebou seřadím. Ale to mě právě na tvorbě Life Cycle Of A Massive Star tolik bavilo – místo náhodného experimentování ve studiu a čekání na to, co se stane, jsem měl pevně dané hranice, kterých jsem se musel držet.

Když se to tak vezme, album Life Cycle Of A Massive Star je ve své podstatě jedna dlouhá skladba.
Přesně tak. Místa přechodu skladeb jsou v případě téhle desky irelevantní, protože by se měla poslouchat jako celek. Track Gravity je ve skutečnosti složen ze tří natolik odlišných fází, že kdybych chtěl, aby bylo album osmiskladbové, stačilo jen přidat víc rozdělovacích značek. Ze začátku jsem byl trochu nervózní, když jsem zjistil, že výsledná stopáž je něco okolo 35 minut, protože kdyby šlo o klasickou beatovou, klubovou nahrávku s půlhodinovou stopáží, určitě bych se nevyhnul označení „EPčko“. Ale tím, jak je Life Cycle Of A Massive Star koncipováno, jaký má, doufám nejenom pro mě, emocionální rozsah a dostatek silných momentů, funguje jako dlouhohrající album i přes tu poměrně krátkou stopáž. Já osobně to zkrátka cítím jako regulérní album, přestože se, jak říkáš, jedná ve své podstatě o jednu 35minutovou skladbu.

Jaký máš vlastně názor na koncertování? S debutem Aftertime jsi příliš často nevystupoval, změní se to s druhým albem?
Je to určitě skvělý způsob, jak desku prožít jinak než při domácím poslechu. S Jamesem Ginzburgem z Emptyset máme dokonce hotovou i vizuální část, taky rozdělenou na pět částí. Ale moje produkce je přeci jen pořád zaměřená na dost specifické publikum, takže jednotlivá vystoupení jsou docela sporadická a od sebe navzájem prostorově vzdálená, že je nemůžu nazývat regulérním turné, při kterém jedna show následuje za druhou v relativně krátkém časovém úseku. A i když si myslím, že tohle nové album je docela přístupné a nijak těžké na poslech, tak se pořád jedná o dost malý trh a žánr.

Tvoje současná tvorba je v podstatě instrumentální, neuvažoval jsi někdy o zapojení vokální složky?
Vokály teď sice nepoužívám, ale mám vyhlédnutá jména, se kterými bych v budoucnu chtěl spolupracovat. Problém je v tom, že jsem si za těch pár let natolik zvykl pracovat sám, co se týče produkce a kompozice, že se ze mě stal takový zlý diktátor, který si nedokáže představit, že by k tomu pustil ještě někoho jiného. Nad veškerou sólovou hudbou, kterou skládám, mám kompletní kontrolu – sám si rozhoduji, co a jak udělám, a label ani nikdo jiný mi do toho nezasahuje. Ale když začneš pracovat s dalšími lidmi, zjistíš, jak skvělým privilegiem sólová tvorba je, protože jsi sám svým pánem (smích). Ale samozřejmě že existují zpěváci a hudebníci, se kterými bych rád spolupracoval. Organickému propojování lidského hlasu a živých nástrojů s hlukem a basovým světem se rozhodně chci věnovat víc, protože podle mého názoru je v tomhle území ještě hodně prostoru k prozkoumávání.

Roly Porter – Aftertime |foto: Multiverse Music

A co Roly Porter a filmová hudba?
Nějaké soundtracky už jsem složil. V loňském roce jsem se podílel na jednom nezávislém německém projektu nazvaném Interference a taky jsem složil hudbu k jednomu britskému hororu, který půjde do kin teď v listopadu. Bohužel jsem k němu byl přizván až ve chvíli, kdy už byl celý film natočený, což mi výrazně ztížilo pozici, takže příště bych byl daleko radši součástí filmařského týmu od samého začátku. Chtěl bych mít tu možnost diskutovat s režisérem a zapojit ho do procesu skládání ve chvíli, kdy je celý film ještě ve stavu plánování jednotlivých scén a úprav scénáře. Nebo být přímo u natáčení ještě před finálním střihem, aby se celý audiovizuální proces mohl vyvíjet společně, to by bylo skvělé. Filmová hudba je určitě něco, čemu bych se chtěl věnovat častěji.