Saade: Průvodce (příliš) pohodlným životem

Ačkoli dlouhohrající debut dua Saade You Are Coming Home (K.Y.E.O. 2010) nebyl přímo událostí, která by nějak zásadně přeorala tuzemský hřbitov muzikantů „s ambicí“ (rozuměj: s ambicí přesáhnout rodné město), přece jen po něm zůstala na jazyku celkem příjemná chuť příslibu pro příště. Už první minuty čerstvé desky Guide to Happy Living ale očekávání chladí líp než sedmý schod.

Ve druhé dekádě 21. století rozhodně není snadné najít v klasickém rocku vlastní niku, kde by zasvítil osobitý autorský vklad. Pro někoho výzva, aby zarazil krumpáč o to hlouběji, pro jiné omluvenka a cigárko na mezi. Pro jejich posluchače pak poukaz na nevzrušivou jízdu z bodu A do bodu B. Guide to Happy Living je bohužel spíš druhý případ. Saade tu s nepříliš přesvědčivým úsměvem přerostlého středoškoláka servírují vlažný odvar z Foo Fighters – nebo jiného z mnoha klonů generického kytarového pop-rocku, který se valí na posluchače amerických mainstreamových rádií pětadvacet hodin denně. A nechce se mi věřit, že by to Saade chytli v autě na šňůře s Boris nebo Russian Circles.

Saade si samozřejmě nehrajou na hyperkorektní sound nebo robotickou profesionalitu. Jsou naopak sympaticky nedokonalí – včetně Tomášova zpěvu, který zní pořád... no jako přerostlý středoškolák. Lidský rozměr ale nezakryje, že lovit těch pár aspoň vzdáleně původních nápadů mezi všemi těmi klišé se prostě nevyplatí. Nic zásadního do zvuku nepřináší ani nová akvizice za bicími – Regál (Night, Priessnitz), který působí spíš jako solidní, ale zaměnitelný nájemný hráč.

Saade – Guide To Happy Living |foto: Saade Records

Je škoda, že některé české kapely v DIY prostředí nemají o kousíček větší tu na začátku zmíněnou ambici dostat svou hudbu k širšímu okruhu posluchačů, i když jejich důvody na druhou stranu chápu. Je mezi nimi dost takových, které by Saade svou kreativitou a drajvem s přehledem zválcovaly. Možná nejen na domácím hřišti.

Saade – Guide To Happy Living (Saade Records, 2013)