Špatná rodina: strohá samota
Mikael nemluví. Pokud promluví, obvykle začíná slovy „nikdy" nebo „vždycky", protože když už něco říká, jsou to cenné životní rady potomstvu. Zdá se, že vážený soudce a řádný občan Finska má plné právo radit synovi, jak se vypořádat s výzvami. Až do chvíle, kdy ho zastihne zpráva o smrti bývalé manželky a návrat dcery, kterou roky neviděl. Mezi předčasně dospělou Tildou a jejím mladším bratrem Danim se začne vytvářet cosi, co nápadně připomíná incestní vztah. A tomu musí Mikael, střídmý muž práva a chladného řádu, stůj co stůj zabránit.
Finský režisér Aleksi Selmenperä proslul svou zálibou v málomluvných a uzavřených postavách. Soudce Mikael je v tomto ohledu hotovým mistrovským dílem. Provázen pomalou až statickou kamerou prochází filmem Špatná rodina jako ledový monument. Herec Ville Virtanen diktuje postavu chladnýma očima a přísným výrazem, který v průběhu děje stále více podléhá náhlým hysterickým záchvěvům. Co začalo jako humorná snaha překazit sblížení nalezené dcery a milovaného syna, se zvrhává do zcela absurdní a kruté obsese udržením iluze normality i za cenu abnormálních činů.
Severská záliba v zobrazování rodiny vyšinuté z vazby, rodiny s otřesenou autoritou v čele, nachází ve Špatné rodině svérázný výraz. Selmenperä vkusně dávkuje černý humor a štiplavé drama, absurditu nevytváří násilím, ale nechává ji prýštit z banalit. Příběh, který by kdykoli mohl sklouznout k nepřirozenosti a fraškovitosti drží až do samotného závěru pevně v rukou. Pomalu odlupuje ledový krunýř z Mikaela i jeho dětí, precizně vykresluje nepřeklenutelný citový chlad a neschopnost komunikovat. Hlavní hrdina se díky své umanutosti divákovi otevírá v maximální možné intimitě a s ním i celá jeho nefungující rodina. Pronásledováni mlčením a neschopností sdělovat své city, jsou všichni aktéři příběhu nevyhnutelně hnáni do rozpačité samoty.
Mezi iluzí úvodu a deziluzí konce leží překvapivě pestrá paleta emocí, kterou Aleksi Selmenperä dokáže důmyslně spojit výraznou atmosférou, v níž se mísí chladný odstup a nakažlivý černý humor. Mikaelova odtažitost skrývaná za velká slova „nikdy" nebo „navždy" je v jádru dojemná. Závěr totiž ctěného soudce zastihuje uprostřed zjištění, že veškeré úsilí o normální blízkost vede jen k abnormální izolaci. A jeho zjev tak místo chtěné přísnosti získává rysy krajního zoufalství. Skvělá práce s postavou, skvělá práce s filmem.
Hodnocení: 80%
Paha perhe (Finsko 2010)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
