Squarepusher: Schizofrenie na škodu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02635867.jpeg

Track 4001 je na novince Ufabulum po legendárním a asi už nepřekonatelném hitu My Red Hot Car druhým nejlepším otvírákem z celé Squarepusherovy diskografie. A to i přes fakt, že je vlastně neuvěřitelně kýčovitý.

Jak nenápadně, přestože dostatečně rytmicky začne, tak pompézně vygraduje a euforicky skončí. Říkejme tomu třeba stadiónovým IDM říznutý syntezátorový space funk s pokroucenou drill'n'bassovou rytmikou a pořádně kyselou basou. Fanoušci starého Squarepushera nejspíš Ufabulum postaví na pranýř právě kvůli těm líbivým a jednoduchým syntezátorovým melodiím, stejně jako, ať už sebevíc vybraindanceovanému, tak pořád až nebezpečně Skrillexem zavánějícímu dubstepu.

Jenže na druhou stranu je aktuální album Toma Jenkinsona tím nejlepším od šest let staré řadovky Hello Everything. A jsem si jistý, že naživo bude v kombinaci s vizuální složkou dostávat ještě větší grády. Ale jak k tomu přijdou ti, kteří se s novou deskou dostanou do kontaktu jenom prostřednictvím vlastních sluchátek či zvukové aparatury...

Jestliže se počítáte mezi zaryté devadesátkové Warpisty, tracky typu Unreal Square nebo Energy Wizard vás svým zvukem zřejmě pořádně vyděsí a v horším případě i odradí od pokračování v poslechu. Uškodili byste ale sami sobě, kdybyste Ufabulum po čtyřech prvních skladbách ponechali svému osudu. Následuje totiž celkem zajímavý, i když bohužel jen dočasný stylový zvrat. Odstartuje ho čistě offbeatová ambientní synth-miniatura Red In Blue, směle v ní pokračuje ostřejší a zároveň temněji laděné acid vykloubení jménem The Metallurgist a nejlepší pasáž desky zakončí i její nejdelší track, Drax 2 s typicky aphexovsky znějícími tlumenými plochami a zpřelámaným závěrem, za který by se nemusel stydět ani Venetian Snares v nejlepších letech.

02635868.jpeg

První zveřejněný singl z alba, track Dark Steering, bohužel pozvolna nastartuje zvukový i stylový návrat k první polovině alba a už u něj také zůstane. Mám pocit, že kdyby Squarepusher místo padesátiminutové regulérní řadovky s tak trochu rozdvojeným vyzněním vydal dvě pohromadě držící EPčka, udělal by líp. Takhle neuspokojil ani jeden z pomyslných posluchačských táborů, které svou deskou nepřímo a možná i nechtěně oslovuje. Dokázal sice, že do starého warpovského železa ještě nepatří, ale to inovativní a zajímavější kolem legendárního labelu už se přeci jen děje někde jinde.

Squarepusher – Ufabulum (Warp Records, květen 2012)