Super 8: Síla návratů třetího druhu
J. J. Abrams patří mezi pionýry, kteří nově vygenerovanou seriálovou energii účelně přenášejí i do soukolí velkofilmu. Jeho restart Star Treku se i s odstupem roků jeví jako skutečně vizionářská a těžko překonatelná práce, která zdánlivě kostnatou a úzce zaměřenou frančízu katapultovala mezi elitu, aniž by něco ubrala na její specifické magii pro zvané.
Super 8, oddechový autorský projekt realizovaný pod záštitou Stevena Spielberga, se už podle propagace tvářil jako chytrá potvůrka, která dokáže vybičovat zvědavost publika na maximum. Z tohoto pohledu moderní a dravý projekt – o to rozčarovanější může být divák při pohledu na skutečný produkt.
Super 8 je pietním aktem, který se klaní u pomníku Spielbergových žánrových milníků - především E. T. Mimozemšťana a Blízkých setkání třetího druhu. Podobně jako v nich, i tady hraje roli podivná síla z nebes, která intervenuje do života spořádaných a veskrze průměrných hrdinů. Podívaná důsledně rámovaná kulisami 80. let i naprosto věrně stylizovaným provedením prozradí dynamického ducha J. J. Abramse vlastně jen několika detaily - především manýristickými „flairy“ a také pár svižnými záběry, v nichž kamera freneticky rotuje kolem postav. Jinak je ale až s podivem, jak věrně dokáže Abrams Spielberga imitovat, od zvukově vygradovaných scén, v nichž se náhle mihne zástupce třetího druhu, až po široká explozivní plátna, jimiž probíhají malé postavičky hrdinů.
Rozkoš z návratu do časů, kdy mládež nenosila na uších sluchátka, vysvítá z každé složky filmu, i z dialogů, které rezignují na cokoli cool a jsou prostě lehce nesnesitelné a upištěně infantilní. Nabízí se otázka, kam vlastně Super 8 míří - je to film pro děti, nebo spíše pro rodiče? Tohle vnitřní schizma je nakonec nejspornější stránkou jinak řemeslně brilantně ošetřeného příběhu. První polovinu si bez mrknutí oka musí jako romantický regres užít každý nostalgik. Závěr ale jako by se snažil trochu podbízet i divákům, kteří jsou odkojeni nikoli poetikou náznaku, ale dunivou majestátností zjevného. Křehká retro magie se tak rozpouští v přepjatosti, rozhodný kormidelník Abrams ztrácí pevnou půdu pod nohama a utíká k epickým klišé, která působí vysloveně nuceně.
Rozpačitý dojem umocňují ještě dětští hrdinové, drzá parta amatérských filmařů, která uprostřed mysteriózních událostí natáčí zombie horor Případ (mimochodem, ten je k vidění během titulků a stojí za to!). Některé dialogy jsou svižné a vtipné, ale neustále glosování a halekání začne ve vypjatých chvílích brnkat na nervy (český dabing je v tomto ohledu opět neodpustitelným zvěrstvem). Je však nutné. Nelze přehlédnout, jak moc to Abramse táhne k temnějším a brutálnějším tónům, které je třeba vybalancovat právě dětinskostí.
Super 8 je na poměry J. J. Abramse vlastně až příliš nevyvážený projekt, ve kterém se sváří pietnost s dravostí a dětinskost s drsností. Nemohu se zbavit podezření, že skutečné potěšení nabídne spíše generaci odrostlé na spielbergovském kánonu, nicméně i tu bude nejspíš rušit určitá míra nutných kompromisů a úliteb. Dost hraní, pane Abramsi, a co nejrychleji zpátky na hranice vesmíru, prosím!
Hodnocení: 70%
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
