Světlo, kyslík a elektřina na debutu The Child of Lov

O hype kolem The Child of Lov se staral už samotný fakt, že tenhle talentovaný mladík podepsal věhlasné indie značce Domino Records a že své debutové album připravuje ve studiu Damona Albarna, navíc s hosty, jako jsou DOOM a Thundercat. Loňský říjnový singl Heal a letošní jarní ochutnávka Give Me (obě skladby jsou ke slyšení i na Radiu Wave) potvrdily, že tu máme obsedantního fanouška soulu a funku, který disponuje citem pro chytré groove i hitový refrén. Aktuální eponymní debutové album, které vyšlo na začátku května, tedy můžeme brát jako další příspěvek k aktuálnímu objevování žánrů, jako jsou soul, funk a R&B, z pozic estetiky bílého indie rocku.

Akronym „lov“ ze jména projektu prý odkazuje na tři elementy, z nichž je jeho hudba složena Light, Oxygen and Voltage – tedy světlo, kyslík a elektrické napětí. Pokud první slovo reprezentuje transcendenci soulu a poslední taneční třeštění, pak kyslík dost možná zastupuje esenci života samotného, ten funkový princip nekonečné změny. Šťavnaté, nestydaté groove funku je ze všech zmíněných příchutí na albu cítit nejsilněji. Po čtyřiceti minutách není vůbec těžké poznat, že The Child of Lov by chtěl znít jako Prince nebo D’Angelo s větším než malým množstvím výstřednosti Erykah Badu.

Jeho hudba má nicméně mnohem blíže k TV On The Radio, Beckovi nebo Jamiemu Lidellovi. Tedy velmi poctivým studentům černé hudby, kteří si diskografie svých vzorů akademicky rozebrali na kousky a pak zase složili zpátky. Na této metodě samozřejmě není nic špatného, ale jen skuteční mistři svého oboru dokážou nahradit spontaneitu jejím předstíráním. A tady má The Child of Lov trochu problémy. Jeho skladby stojí na velmi zajímavých motivech, ať už rytmických nebo melodických, ale Williams jako kdyby na mnoha místech už zhruba za polovinou stopáže jaksi nevěděl, co si s nimi počít. Ve One Day a Owl zachrání situaci hosté Damon Albarn a DOOM, v jiných skladbách jako Go With The Wind a Living The Circle ale už žádná spása nepřijde.

The Child of Lov- The Child of Lov|foto: Double Six Recordings

Když jsme u toho srovnání, tak si k už zmíněným ještě určitě připočtěte Gorillaz, nicméně minus Albarnův smysl pro vystavění písničky a také smysl pro zvukový detail a studiový perfekcionismus. Deset skladeb debutu The Child of Lov bohužel zní trochu jako mizerně smíchaná demokazeta, která všechny hudebníkovy přednosti spíše smazává, než aby je podpořila. A posledním problémem, který s The Child of Lov mám, je nedostatek osobnosti. Nejde o to, že na fotografiích neukazuje svoji tvář, on ji bohužel obrazně neukazuje ani ve svých písních. Když deska skončí, nevíme o něm o mnoho víc než na jejím začátku. K žánrům, které dělá, se anonymita jednoduše příliš nehodí.

Možná moje recenze vyznívá až příliš negativně a třeba je to i očekáváním, které jsem do něj po povedených singlech vkládal. Ve skutečnosti debut The Child of Lov stojí minimálně za jeden poslech a skvělé skladby jako Heal nebo Fly prozrazují, že tenhle chlapík má v sobě obrovský potenciál, který by mohl rozkvést na dalších deskách. Už teď se na ně těším.

The Child of Lov – The Child of Lov (Double Six / Domino Records)