Swans jsou zpět!

Začátkem letošního roku se Swans probudili z hibernace, která trvala téměř čtrnáct let. (Na Zemi mezitím uběhla staletí, chtělo by se dodat jazykem starých sci-fi komiksů.) Jejich lídr Michael Gira, který je v roce 1982 přivedl na svět a v roce 1997 zase rozpustil, je spolu se zpěvačkou, klávesistkou a skladatelkou Jarboe (ta se přidala po prvních dvou letech) jediným stálým členem značně proměnlivého line-upu. Další konstantnější veličinou, která ale ani tak není zastoupena na všech albech Swans, je kytarista Norman Westberg, jinak častý komplic v různých bokovkách okolo Swans.

Gira opatřil svou experimentální skvadru aliasem Labutě, prý proto, že jsou to „majestátní, krásná stvoření s opravdu ohyzdnou povahou", a pustil se na křižáckou výpravu po newyorských avantgardních klubech. Agresivní no-wave noise-rock a Girovy obskurní texty, spíš řvané a skandované než zpívané, v kombinaci s extrémně hlasitými a divokými živými show brzo vynesly kapele kultovní pověst. Ostatně vybuzená očekávání publika byla i jedním z důvodů, proč Gira Swans později poslal k ledu.

První alba Swans ze začátku osmdesátých let (Filth a Cop) se nesla v duchu abrazivních hlukových experimentů a smyček. Další desky Greed a Holy Money, na nichž už se podílela Jarboe, pak přinesly postupnou tendenci k melodičtějším, i když stále velmi temným skladbám, a poprvé zapojily akustické nástroje. Stylistický obrat završilo album The Burning World z roku 1989, jediný počin Swans u velkého labelu, na němž kytarový noise vyklízí pole prvkům world music a folku a poprvé se objevují v podstatě popové melodie. V devadesátých letech přišly hodně experimentálně nakročené desky White Light from the Mouth of Infinity a Love of Life, ale i nejpřístupnější album Swans vůbec, The Great Annihilator. Michael Gira byl už ovšem připravený zapět svou Labutí píseň. Ještě jedna deska, turné a šlus. Tak se stalo - aktivní kariéru Swans zakončilo ambiciózní, žánrově pestré dvojalbum Soundtracks for the Blind z roku 1996 a následná šňůra.

Gira i Jarboe se pustili naplno do svých sólových projektů a nejrůznějších kolaborací. V lednu 2010 se ale na myspaceu kapely objevilo pro mnohé potěšující sdělení „SWANS ARE NOT DEAD". Aby získal peníze na natáčení nového alba po čtrnácti letech, vydal Gira sólovku I Am Not Insane, na níž fanouškům nabídl exkluzivní materiál (částečně skici pro chystanou desku) a pocit vlastního zapojení. Zbytek už je historie. Výsledek fundraisingové kampaně pod názvem My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky můžete v digitálním éteru ohledávat celý týden spolu s našimi recenzenty.

Swans |foto: Press kit