Tichá spiklenectví Davida Sylviana

Obě desky, které David Sylvian v poslední dekádě vydal, stály za to. Jak Blemish, tak Manafon jsou osobité výpovědi muzikanta na hony vzdálené standardní středoproudé produkci. Jsou vstupem do intimních prostor elegána, kterého baví jak pop, tak elektronika a současné avantgardní směry.

Sleepwalkers je ale především kompilace představující Davida jako výborného sidemana. Na desce se několikrát zjeví Sylvianův bratr Steve Jansen, se kterým David prožil už mnohé. Možná proto je projekt Nine Horses, na kterém se oba sourozenci podílí, tak vydařený. Dalším starým známým je Ryuichi Sakamoto, se kterým David spolupracuje už téměř tři desetiletí. V šestnáctiskladbové skládance pak najdeme mezi spolupracovníky další esa, jako např. Chrise Vrennu, Christiana Fennesze, Stinu Nordenstam, frontmanku Joan As Police Woman Joan Wasser, Arve Henriksena a další. Výběr pak zdobí i zcela nová skladba Five Lines, kooperace s mladým elektronickým experimentátorem Dai Fujikurou.

David Sylvian - Sleepwalkers|foto: Samadhisound

Co je na albu Sleepwalkers nejzajímavější, je jeho kompaktnost, která nezasvěcenému posluchači ani zbla nenaznačuje, že poslouchá selekci nahrávek z více než desítky rozdílných nosičů. Může za to nejen vyhraněnost Sylvianova rukopisu, ale také vhodný výběr jednotlivých skladeb spolu s jejich drobnou úpravou provedenou právě pro potřebu recenzovaného sampleru.

Málokdo je takovým fajnšmekrem, který si pořizuje vše, co Davidu Sylvianovi upadne pod stůl. O to více je silná kompilace příležitostí nahlédnout introvertnímu zpěvákovi pod pokličku a udělat si představu, v jaké formě proplul prvními deseti roky 21. století. Říkám vám otevřeně, že toto pozvání se vyplatí přijmout.